V roce 2011 tomu bylo 160 let, co ve vězení v Brixenu trpěl za český národ Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856). Určitě si vzpomínáte na hrdinské písně, které o něm pěli naši učitelé na základních školách. Mám na mysli ten krutý obraz, kdy zcela vyhoštěn z českého prostředí, trpí ve vězení v alpském Brixenu a ztuhlou rukou píše svoje ostré satiry v promrzlé místnosti.
Pravdou je, že jeho verše jsou dodnes ostré a nadčasové.
Odloučení od českého prostředí v Brixenu a volný čas způsobily, že Borovský opravdu intezivně psal. Koneckonců byl do značné míry světoobčan, zajímal se o světové dění, znal několik jazyků a byl velmi inteligentní.
Díky tomu vznikla tří stěžejní díla:
Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Král Lávra.
Tyrolské elegie se dodnes dají použít jako zrcadlo českého politického prostředí, neboť v nich sarkasticky poukazuje na "nesmírnou péči," kterou lidu věnují absolustické vlády ať už monarchistické, komunistické nebo tzv. demokratické.
V Brixenu si Havlíček přečetl klasickou irskou pohádku o králi s oslíma ušima, a tak vznikl Král Lávra, který se vymívá hlouposti všech korunovaných hlav a přímo říká, že osel na trůnu je velmi nebezpečný, má-li neomezenou moc nad osudy lidí. To platí samozřejmě i dnes.
A pokud nahlédneme do nedokončeného Křtu sv. Vladimíra, kde kamarádičkování absolustické vlády s církvi je i v Česku za poslední léta nejen aktuální, ale veskrze tragické, pak nemůžeme říct, že nás Havlíček nevaroval. Jen církev musíte vyměnit za nadnárodní korporátní firmy, které dnes v podstatě vládnou a politici jim slouží.
Jen tak pro doplnění si přečtěte Píseň Čechů o Švarcenbercích", která je ale z roku 1850. Co vás napadá?
Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je generál,
a druhý je kardinál;
zle, matičko, zle!Zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden drží karabáč,
druhý říká »Otčenáš«;
zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je arcibiskup,
druhý je taky špicbub.
Málo známá fakta z Brixenu aneb jak to skutečně bylo...
Do Brixenu byl deportovaný 8 dní před Vánocemi 1851. Jeho vězením ale byla jen odloučenost od veřejného českého dění. Ve skutečnosti mu rakouský režim přiznal podporu ve výši 400 zlatých ročně a po protestech byla částka navýšena o 100 zlatých tj. na 500. To byl mimochodem plat tehdejšího vyššího státního üředníka, průměrný plat byl tehdy cca 150 zlatých ročně. Za ty peníze Havlíček bydlel v hotelu U Slonů, ale po měsíci se přestěhoval do podnájmu. Po půl roce za ním přijela manželka Julie s dcerkou a Havlíček si pronajal domek, kde měli i služku. Jídlo bezpečně dodával hotel U Slonů.
Smůlu mu ovšem přinesla jeho manželka, která na něho přenesla tuberkulózu, na kterou sama zemřela, a rok po návratu do Čech zemřel na tuberkulózu i Borovský 29. července 1856 ve věku 35let. Nebýt toho, kdoví co by ještě napsal a kam by ho monarchie deportovala.
(Bohužel bacil tuberkulózy objevil až v roce 1882 Robert Koch. První vakcína byla použita teprve v roce 1921, ale masově se očkovalo až po druhé světové válce.)
"Nechoď, Vašku, s pány na led. Mnohý příklad mám: že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme."
Jaká byla odměna Čechů za to, že za ně Havlíček Borovský bojoval?
Když se vrátil v roce 1855 do Čech, nestačil se divit. Žádné hrdinské písně se nekonaly. Naopak jeho staří kamarádi, známí se mu vyhýbali i na chodníku. Jen pár nejbližších se ho nestranilo. Dokud Borovský žil, byl kritizován mnohými tzv. vlastenci za to, že veřejně odkrýval jejich řečnickou povrchnost, laciný šovinismus a zbabělost. Dost často útočil na vysokou církevní hierarchii a byl nesmlouvavý, ironický kritik. Když zemřel stala se z něho brzy ikona a symbol, který je od doby obrození zneužíván dodnes. Koneckonců není to jen česká specialita vytvářet hrdiny z mrtvých, když se nemohou bránit. Přesně to napsala paní Tydlidátová:
"Karel Havlíček Borovský, ostrý kritik každého kýče a laciného sentimentálního vlastenčení byl mnohokrát zneužit právě pro kýčovité a sentimentální pojetí patriotismu a malicherného českého politikaření..."
Všichni blázni, milý synu,
ti se snadno obživí;
kdo má rozum,
ten má vinu a za ni trpět musí.
Havlíček Borovský aktuálně
V Muzeu Vysočiny (Havlíčkův Brod) byla v roce 2011 otevřena nová expozice o spisovateli a novináři Karlu Havlíčku Borovském (*31. října 1821 v Borové, zemřel v Praze 29. července 1856).
Na jeho narozeniny 31. října 2011 byl u Havlíčkovy sochy v parku položen věnec a také na Havlíčkův hrob na Olšanech v Praze.
Z publikace Novák, B., Žantovský J.: Karel Havlíček Borovský 1856 – 1956, Havlíčkův Brod 1956
