Vražda Margaret Thatcher: 6. srpna 1983, skvělý povídkový bestseller Hilary Mantel

mantel hilary tatcher

V roce 1983 zahlédla z okna svého windsorského bytu na ulici nehlídanou premiérku Margaret Thatcher a ve svých představách ji namířenou "pistolí", vytvořenou ze svého prstu a palce, symbolicky zastřelila. Později to okomentovala takto: "Jak jsem okem odměřovala vzdálenost, napadlo mě, že kdybych to nebyla já, ale někdo jiný, byla by mrtvá."


To jsou slova dvaašedesátileté autorky románů, povídek a pamětí, básnířky, literární a filmové kritičky a dvojnásobné držitelky Man Bookerovy ceny Hilary Mantel. A tato epizoda se stala námětem její úspěšné povídky, která vyšla v září 2014. The Assassination of Margaret Thatcher: August 6th 1983 (Vražda Margaret Thatcherové: 6. srpna 1983)

Povídka o zavraždění Margaret Thatcher líčí příběh ženy, která ve svém windsorském bytě čeká na instalatéra.
Vyklube se z něj ale atentátník, který chce ložnice bytu využít k tomu, aby z okna zastřelil baronku Thatcher, až bude vycházet z protější nemocnice po operaci oka. Hilary Mantel ale zdůrazňuje, že s napsáním povídky 30 let nečekala proto, až bude Margaret Thatcher po smrti.

Margaret Thatcher byla už na první pohled skvělá jako předloha pro literární dílo, proto jako spisovatelka mám z ní užitek, ale jako občanka jsem pod ní trpěla, píše Hilary Mantel. Své nesympatie k této ženě, kterou sdílí i milióny Britů, deklarovala slovy:  "Myšlenka, že ženy musí napodobovat muže, aby uspěly, je antifeministická. Nebyla to žena. Byl to duševní transvestita."

Hilary Mantel se je velmi dobrá pozorovatelka, což je předpoklad dobré spisovatelky. A netají se svými názory.
Například její výroky o královské rodině jasně vypovídají o její skutečné roli ve Velké Británii. Už před dvěma lety řekla v London Review of Books fakt, který mnoho zpitomělých občanů zvedl ze židlí. Spisovatelka si dovolila sáhnout na živoucí ikonu všech obálek ženských časopisů, princeznu Kate. A řekla to navíc přesně, když tvrdí, že nejde o kritiku, ale projev soucitu.
O vévodkyni z Cambridge, řekla, že z figuríny, na niž věšeli hadry, se změnila v ženu, jejímž jediným smyslem existence je zřejmě rodit děti neboli "plastic princess, designed to breed" plastiková princezna designována pro chov. Již dříve řekla, že vévodkyně se jí oproti bývalé princezně Dianě jeví jako "strojně vyrobená".

Přestože příběh působí na mnoha lidí až nenávistně, samotný příběh je jen velmi kritickým zrcadlem chování celé společnosti.
Kniha Hilary Mantel totiž poukazuje na to, že rovnovážný stav ve společnosti, který je základem skutečné prosperity, je dlouhou dobu silně narušený a nastal čas, aby se intenzivně začala rozvíjet smysluplná demokratická diskuse a ne jen silácké manýry malé skupiny lidí, kteří chtějí moc. Málokdo si uvědomuje, že propast mezi majetnými a nemajetnými se v globálním měřítku vrátila na úroveň z roku 1820, jak oznámila v září 2014 OECD. Jedná se o jeden z nejznepokojivějších trendů za posledních 200 let. A kniha Hilary Mantel na to rázně upozorňuje.