Příběh Robinsona, který ztroskotal na pustém ostrově, četl snad každý kluk. Kniha Robinson Crusoe, kterou napsal Daniel Defoe, je natolik populární, že se objevili i různé spekulace o pravdivosti příběhu jako takového, ale také skutečnosti, týkající se samotného napsání knihy. Poslední, velmi zajímavé postřehy, publikoval ve své knize Seeking Robinson Crusoe (Hledání Robinsona Crusoe) populární cestovatel, spisovatel a filmař Tim Severin.
Tim Severin ve své knize Seeking Robinson Crusoe - tedy Hledání Robinsona Crusoe (vydalo nakladatelství Pan Macmillan v roce 2002) dosti přesvědčivě tvrdí, že všechno je jinak. Severin se totiž zabývá psaním knih o skutečných historických událostech. Napsal mimo jiné knihy o Odysseovi, Sindibádovi, Moby Dickovi, Křižácích a mnoho dalších... 
Romantizující pojetí Robinsona a Pátka od anglického malíře a ilustrátora Charlese Dollmane (1851 - 1934)
Ve svém novém pátrání si vzal Severin na mušku postavu skotského námořníka Alexandra Selkirka, který byl opravdu zachráněn na začátku osmnáctého století z pustého ostrova. Jenže všechno bylo trochu jinak, než jak je psáno v knize.
Na výpravě do španělských držav v Americe, Selkirk se nesnesl s kapitánem a nechal se dobrovolně vysadit na ostrově několik set mil od chilských břehů, kde zakotvili kvůli doplnění zásob vody a potravin. Selkirk ale počítal s tím, že na ostrově, který ležel obvyklé trase britských pirátských lodí při výpravách do Pacifiku, někdo brzy zakotví. Trvalo to však 4 roky, což je podstatný rozdíl od 28 roků, který mu přisoudil Defoe. Navíc se příliš nesnažil farmařit nebo dokonce chovat kozy, ale jen čekal na loď. Ta když připlula a vzala Selkirka na palubu, odplula do Británie. Tam se stal Selkirk, v roce 1711, rázem velmi populární postavou, diky tomu, že se jeho příběh hodně medializoval, řečeno dnešní hantýrkou.
Severin si o tom vlastně přečetl, protože i v tehdější době se o plavbách dosti psalo.
Dokonce na palubě lodi, která zachránila Serkilka byli dva důstojnáci, kteří jeho příběh sepsali a publikovali. A tak dřív, než Defoe začal psát svůj příběh, mohl si jich přečíst dokonce hned několik. Severin jich objevil sedm.
Defoe tak jednoduše okopíroval to, co už bylo napsáno a první vydání knihy, v roce 1719, tedy osm let po návratu Selkirka do Británie, bylo vlastně jednou z prvních doložených pirátských kopii knih )))
V Česku nejznámější ilustrace Robinsona od Zdeňka Buriana (1905-1981)
Ve své knize Severin poukazuje i na další literární zdroje, z kterých Defoe čerpal. A těmi byly kupodivu pirátské memoáry, které byly ve své době velmi populární.
Příběh Pátka tak objevil v jednom příběhu, který popisuje zážitky jednoho ze středoamerických Indiánů, kteří se nechávali najímat britskými piráty, aby pro ně lovili ryby. Piráti ho ale zanechali na pustém ostrově, (mimochodem šlo o stejný ostrov, na kterém se o několik let později trápil Selkirk), protože se tam nečekaně objevily tři válečné španělská lodi, před nimiž museli uprchnout. Indián byl právě na lovu ve vnitrozemí a nikdo ho nemohl varovat. Vyzvedli ho až za několik let.
Zdá se však, že hlavní inspirací byla pro Defoa kniha Henriho Pitmana,ve které autor popisuje útěk z nucených prací na ostrově Barbados v roce 1687, při kterém plul stovky kilometrů mezi Karibskými ostrovy.
Je v ní totiž až příliš podobností s příběhem Defoa. Například Pitman popisuje, jak koupil na jednom ostrově černého otroka, jak lovil želvy, jaký měl strach z lidojedů a nakonec Pitman utíká z posledního ostrova s piráty, stejně jako Robinson. Mnohé detaily se pak objevují v knížce Defoa.
Navíc je zajímavé, že nakladatelství, které vydalo jako první Robinsona, sídlilo na stejné adrese, kde Pitman po návratu prodával své patentní a zaručené medicíny.
A ještě jedna pikantnost. Pitmanovu knížku, která se jmenovala "Vylíčení velkého utrpení a podivných dobrodružství chirurga Henryho Pitmana" vydal nakladatel, který byl otcem nakladatele Robinsona Crusoe, který knihu pojmenoval podobně: "Podivná, překvapivá dobrodružství Robinsona Crusoe".
Cover knihy Robinson Crusoe z roku 1881.
