Každý obraz má svůj příběh. Nad třicítkou z nich, známých i neznámých se ve svém vyprávění zamýšlí Michael Třeštík, který vidí obrazy ve velmi zajímavých souvislostech. Když k tomu přidáme čtivý styl dostáváme do rukou velmi smysluplnou knihu, ve které je místo i pro ironický nadhled a vtip.
Soubor velmi čtivých esejů Slečny z Avignonu je opravdu vzrušujícím a někdy i provokativním zamyšlením nad různými obrazy od středověku až po současnost. Autor často zpochybňuje ,,knižní" akademické přístupy k výtvarnému umění a uvolňuje tak prostor pro autentický osobní prožitek.
Slečny z Avignonu svým originálním přístupem zaujmou nejen milovníky umění, ale i ty, kteří dosud nepocítili silný osobní prožitek z pohledu na ovýtvarné dílo.
Mne ještě pořád přivádí k úžasu, že kus plátna potřený nějakými barvami může člověku nadosmrti uváznout v duši. Snažím se přicházet na to, proč tomu tak někdy je a co si s tím vůbec má člověk počít, když už se mu to přihodí.
Michael Třeštík
Michael Třeštík
prozaik, vydavatel, výtvarný kritik, fotograf, dramaturg, scenárista, režisér, sběratel, kurátor a konzultant při investicích do umění. Působí jako kurátor a konzultant při investicích do umění a věnuje se několika sbírkovým projektům a publikacím s nimi spojeným. Jeho poslední dvě nové knihy: Slečny z Avignonu a Umění sbírat umění, vydává nakladatelství Gasset.
Slečny z Avignonu – Nutkavé psaní o obrazech | Třeštík Michael | Vydal: Gasset, 2010
Picasso s Mondrianem chtějí do Nebe, ale svatý Petr dělá drahoty, že už má v nebi malířů moc, že by museli splnit jeden hodně těžký úkol.
" Musíte namalovat obraz, co není obraz něčeho na něčem.
Ne nahatá ženská na draperii, ne kytka před oknem, ne strom před krajinou, ale ani ne nějaký černý čtverec na bílém pozadí," vysvětluje svatý Petr,"
musíte prostě namalovat obraz, co se nedělí na figuru a pozadí, kde nejde určit co je pozadí a co figura."
Picasso s Mondrianem že to tedy zkusí. Za nějakou dobu se vrátí s obrazy v podapží.
Picasso přinesl obraz Sklenice a láhev v Suze, Mondrianopvo plátno se jmenovalo Kompozice.
Petr to prohlédl, pokýval uznale hlavou a pustil je do Nebe.
Picasso i Mondian jsou nadšení, vesele poskakují, plácají se po zádech, viktoria a palce nahoru, ale najednou vidí, že před nimi na obláčku se rozvaluje Mastisse.
" Hele, Matissi, tys určitě nemusel dělat tak těžkej úkol jako my, " říká Picasso.
Matisse zavrtí hlavou a povídá: " No jo, po mně chtěli akorát věc, na který jsem dole pár let dělal, tak jsem s tím neměl žádnej problém.
Přinesl jsem jim Zátiší s lilky a pohoda, byl jsem tady..."
" A jak zněl tvůj úkol ? " dorážel Picasso.
" Ále, " mávl rukou Matisse, " chtěli obraz, co nemá hloubku, co se nedělí na figuru a pozadí, kde nejde určit, co je pozadí a co figura, co je to všechno v jednom."
Slečny z Avignonu není jen název knihy, ale i slavný obraz, který zrodil kubismus.
Pablo Picasso (1881-1973) ho dokončil na podzim v roce 1907. Původně se jmenoval Avignonský bordel a měli tam být také muži, student s lebkou a námořník. Picasso ale všechno změnil. Ironie, která z obrazu přímo srší je možná v tom, že vnáší primitivismus do tehdější moderny a dodnes šokuje svým inovátorským přístupem k malbě.
