Než začneme společně přemýšlet, jak učit děti hodnotám, odpovězme si na následující otázku. Proč vlastně chceme naše děti učit úctě k hodnotám a uznávat základní morální hodnoty?
Odpověď se může na první pohled zdát snadná. Ale je skutečně odpověď jen v tom, že to tak dělali naši rodiče nebo protože je to tradice? Nebo je důležité, že jejich předávání přispívá k tomu, aby společnost byla bezpečná a dál se vyvíjela? Nebo jen tomu prostě věříme, protože je to správné? Nebo na to jdeme vědecky a víme, že výzkumy ukazují, že chování založené na morálce pomáhá dětem rozvinout smysl pro samostatnost, nezávislost a sebedůvěru?
Faktem je, že všechny odpovědi jsou svým způsobem správné. Ale podstatné je, že učit děti uznávat základní morální hodnoty je nejefektivnější způsob výchovy, jakým můžeme přispět k jejich životní vyrovnanosti ve chvílích tzv. štěstí nebo neúspěchů.
Není náhodné, že se lidé v mnoha různých zemích i kulturách učí stejným základním hodnotám.
Historická souvislost úpadku Říma s tehdy převládajícím amorálním chováním odpovídá zkušenostem, jež máme s chováním lidí, kteří ztratili základní morální hodnoty a principy i svůj duševní klid.
Naše děti zjistí metodou pokusů a omylů, že mezi životem založeným na hodnotách a pocitem štěstí skutečně existuje vzájemná souvislost. Selhání a nepříjemné pocity ze špatného chování je
mohou přivést k poznání základních hodnot a naučí je čestnému přístupu k životu - tato cesta je ovšem hodně tvrdá a bolestná.
Lidský život je příliš krátký na to, aby každý člověk všechno "vynalézal od začátku".
Proto je naší rodičovskou povinností naučit děti tomu, co jsme se sami naučili a ověřili si v průběhu života. Nejlépe to řekl Ralph Waldo Emerson:
"Příčina a následek jsou dvě strany jedné mince. Každé tajemství je nakonec vyzrazeno, každý zločin potrestán, každá ctnost odměněna, každá chyba odčiněna příčina a následek spolu neodvolatelně souvisejí jako semeno a plody - tak jako ovoce existuje v semínku, následek vyrůstá z příčiny."
Polemika, zda lze učit děti morálním hodnotám ve škole, nebo nikoli, která se čas od času objeví na stránkách novin, je sice zajímavá, ale domníváme se, že je svým způsobem zavádějící. To, co se děti naučí doma - ať pozitivního, nebo negativního, má na ně daleko hlubší vliv než cokoli, co se mohou naučit ve škole nebo v kterékoli jiné instituci.
Výpisky a příklady z knihy Jak naučit děti hodnotám
Teaching your children values / Richard a Linda Eyre / Jak naučit děti hodnotám, Portál, 2000
Vzali jsme své děti na muzikál Bídníci podle klasického díla Victora Huga. Celý příběh je vlastně založený na konfliktu mezi spravedlností a odpuštěním.
Jeana Valjeana, uprchlého vězně a trestance, zachrání a promění odpuštění a soucit jednoho kněze. Jeho bývalý žalářník Javert, který se stane policistou, věří pouze na tvrdou a neodpouštějící spravedlnost a snaží se Jeana Valjeana dostat znovu do vězení.
Když jsme opouštěli divadlo, byli jsme uchváceni příběhem a jeho zpracováním.
Naše dvanáctiletá dcera pak řekla něco, co si dodnes pamatujeme:
"Poprvé jsem si uvědomila, jak strašné mohou být zákony a spravedlnost bez velkorysosti a odpuštění."Knihu Letopisy z Narnie od C. S. Lewise rozhodně doporučujeme vašim dětem. Jsou to přitažlivě vyprávěné dobrodružné fantastické příběhy, ve kterých je mnoho velmi důležitých myšlenek o spravedlnosti a odpuštění. Nejzajímavější je zejména první díl - Lev, čarodějnice a skříň. Tato knížka se obvykle líbí už dvanáctiletým dětem.
Knížka učí děti, aby dělaly správné věci, neohlížely se na druhé a kritizovaly je jen, pokud mají rozumné důvody.Kdysi dávno v jedné zemi žily dvě ženy - Olga a Helena.
Olga spáchala velmi nepěkný čin. Nikdo ji za něj nepotrestal, ale velice ji trápilo svědomí. Její kamarádka Helena jí poradila, aby zašla za moudrým poustevníkem, který žil na nedalekém kopci, pro radu. Sama ji k němu doprovodila.
Když tam přišly, starý muž pozorně vyslechl Olžino přiznání a řekl jí, aby došla ke studánce a přinesla veliký a těžký kámen, který tam najde. Když byla pryč, pohlédl moudrý poustevník na Helenu a řekl jí: "Abys tu zbytečně nečekala, vezmi si, prosím tě, tenhle starý pytel, nasbírej do něj malé kamínky, které venku najdeš, a přines jej sem, až bude plný."
Když se obě ženy vrátily - Olga s velikým, těžkým kamenem a Helena s pytlem plným malých kamínků - řekl jim moudrý stařec: "Teď vás naučím něco o lítosti a pokání. Olgo, vrať, prosím tě, ten kámen, odkud jsi jej přinesla, a ty, Heleno, vrať zpátky všechny ty malé kamínky - ale pozor, musíš je dát na stejné místo, odkud jsi je vzala."Když dvěma z našich synů bylo sedm a devět let, procházeli vývojovým obdobím, ve kterém je velice bavilo experimentovat s potravinovými barvami. A tak jsme pili modré mléko, jedli fialové knedlíky a zelenou bábovku. Bohužel přitom experimentovali s barvením i jiných věcí než pouze potravy.
Jejich vášeň pro hru s barvami vrcholila právě v době, kdy jsme se v naší rodině zaměřili na hodnoty spravedlnosti a odpuštění. Jeden z nich v sobě už několik týdnů nosil pocit křivdy kvůli čemusi, co mu před časem řekl jeden spolužák.
Vzal jsem malou láhev čisté vody a řekl jim, ať si představí, že voda v ní představuje jejich pocity, zejména radost ze života. Pak jsem do láhve kápl jedinou kapku červené potravinářské
barvy. Bylo vidět, jak se zabarvení šíří, až v celé láhvi byla na růžovo obarvená voda. Pak jsme se bavili o tom, že pocit křivdy může způsobit naši špatnou náladu, dokonale pokazit radost ze života.
Mluvili jsme o "otravě", kterou nám působí zlost a zášť. A pak jsme se bavili, jaké to je zapomenout a odpustit.
Moderátorka se nás zeptala, čím si myslíme, že by měla rodinná výchova začít, co pokládáme za nejdůležitější.
Odpověděli jsme, že podle našich zkušeností je nejdůležitější stanovit "rodinné zákony" - najít několik jednoduchých pravidel, která platí pro všechny členy rodiny. Je dobré, když se to podaří, dokud jsou děti ještě malé, takže je dokážou přijmout jako přirozenou součást světa, do kterého vyrůstají. Zaručuje jim to pak jistotu - znají své hranice, vědí, co mohou očekávat a co se od nich očekává, a mají smysl pro spravedlnost a férový přístup.
K našemu překvapení s námi diváci ve studiu nesouhlasili. Jedna matka se přihlásila a řekla, že by si nikdy nedovolila potrestat svého syna - jednak proto, že je to proti jejímu přesvědčení, jednak proto, že už je nyní tak velký, že kdyby ho udeřila, pravděpodobně by jí to vrátil. Hodina, kterou jsme strávili s těmito lidmi, byla velmi zajímavá. Mnoho z nich vychovávalo své děti a bylo samo vychováno bez jakýchkoli pravidel, spravedlnosti a odpuštění.
