Současný trend velkoporodnic, tak jako nadnárodních monopolů a obřích hypermarketů, je neblahý, a ve svých dlouhodobých důsledcích přímo totalitární a škodlivý. Současná společnost je taková, jaká je, „díky“ tomu, že porodnictví v minulém století (bez lásky, jak dodává Michel Odent) cele převzali muži, kteří také byli porozeni traumaticky (a když celé hodiny plakali na kojeneckých odděleních, stresové hormony neumožnily dokončení strukturálního vývoje jejich mozků), a ti pak umí jen soutěžit a nikdy nepřiznat chybu… protože si vnitřně nejsou jisti sami sebou), a které naučili jen operovat a být experty na nemoci: nikdo ze současných porodníků se na škole nedozvěděl nic o přirozeném, nemedikalizovaném porodu.
Šokující film o porodech
Když byl v rámci diskuse nad výsledky konference Přivádíme děti na svět promítnut výukový flm Ministerstva zdravotnictví z 80. let, šokovaní přítomní, zvláště muži, téměř odvraceli oči. Bylo to horší než horor. Jak vyplynulo z následné diskuse, tento instruktážní ¤lm se stále promítá studentům na středních i vysokých školách. Velmi názorně předvedl onen odosobněný, ve svých důsledcích naprosto necitelný přístup lékařů k ženě-rodičce. Detaily holení pubického ochlupení, nástřihu hráze, aplikace anestezie atd. byly tak věrohodné, až mrazilo. Na závěr jásal optimistický komentář: … a šťastná žena čeká, až jí přinesou ukázat její děťátko!
Ale na plátně přitom bylo vidět bledou, nehybnou, zdrogovanou bytost bez sebemenšího zájmu o cokoli.
Marsden Wagner to vidí jasně:
Lékaři nahradili u normálních porodů porodní asistentky, ale výsledky výzkumů ukazují, že porodní asistentky poskytují bezpečnější péči. Nemocnice nahradily domov, ale výsledky ukazují, že pro normální (fyziologické) porody jsou domov a porodní centra umístěná mimo nemocnici stejně bezpečné a vykazují v průběhu porodu méně zásahů, které nejsou nezbytné. Členové rodiny byli z procesu porodu vyřazeni a nahrazeni nemocničním personálem, ale výsledky výzkumu prokazují, že, jsou-li přítomni členové rodiny, porod je rychlejší, snazší, méně bolestivě pociťovaný a doprovázený menším počtem komplikací.
Jak vypadá situace v českých porodnicích na počátku třetího tisíciletí? A jak mohou ženy rodit lépe, aby měly spokojené a zdravé děti?
Povídání Vlastimila Marka na Youtube: http://www.youtube.com/user/GentleGorillaTube
Vlastimil Marek (23. 8. 1946 Krnov – 16. 3. 2021 Mšeno)
je hudebník, hudební publicista a terapeut, volný novinář, zenový buddhista, lektor a spisovatel. V 70. a 80. letech byl jednou z vůdčích osobností české alternativní rockové scény (hrál ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam, MChband, ale také s Jakubem Nohou a Emilem Pospíšilem). Od poloviny 70. let min. st. experimentuje s akustickými nástroji a systematicky studuje různé etnické nástroje a hudební styly.
Již od počátku své "práce se zvukem", tehdy v rockové kapele, se Marek pokoušel např. o liché rytmy, větší barevnost, složitější a propracovanější strukturu tehdejšího rocku (druhý perkussionista, celovečerní téma s nápaditě propojenými částmi, použití i nehudebních zvuků – různá doma zhotovená kovová i dřevěná štěrchátka). Učí se hrát na indické bubínky tabla a koncert jeho skupiny Amalgam (podzim 1979) na dlouhá léta předznamenal vznik a vývoj etnické a world hudby u nás.
Souběžně s hudbou studoval i buddhismus (pobyt v zenovém klášteru v Naře, Japonsko).
V roce 1986 byl vzat do vazby a obviněn z "poškozování zájmů republiky v cizině" za organizování gongového koncertu míru. Po roce 1990 začal přispívat do různých novin a časopisů, připravovat čtvrtletník Mana a BARAKA (viz www.baraka.cz) a vysílat své autorské pořady o hudbě (dodnes Čro3 Vltava), vydává nahrávky tibetských mís (viz DVD Za hudbou).
Přednášel na soukromé univerzitě Nové doby. V 90. letech přivezl do ČR např. tibetské mísy, alikvotní zpěv, zorganizoval první kurzy hry na didžeridu aj. a roky organizoval a vedl kurzy Umění naslouchat.
