Profesor Jan Keller je sociolog s darem podat rádoby složité informace jednoduše a srozumitelně každému. V této knize klade vedle sebe fakta o proměnách sociální struktury dnešní společnosti, o ekonomickém hroucení nefunkčního modelu tzv. kapitalismu, o nezodpovědné politice v oblasti vzdělávání, sociální, o společnosti, která přechází od pouhé nerovnosti k naprosté nesouměřitelnosti.
Keller podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Zároveň je v knize popsáno, jakými způsoby společenské vědy zakrývají přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti. V této souvislosti autor analyzuje například pojmy sociální kapitál, sociální vyloučení a nová sociální rizika. Propojuje teorie sociální stratifikace, sociologie města, sociologie organizace a některých dalších disciplín a ukazuje, jakou hrozbu představuje sociální nesouměřitelnost pro demokracii a pro budoucnost otevřené společnosti.
Keller přesně definuje, že vládne ten, kdo má peníze. Jde o kastu nějakých šesti tisíc nejmocnějších lidí planety, cituje Keller z knihy Supertřída: Globální mocenská elita a svět, kterou napsal David Rothkopf, bývalý vysoký úředník Clintonovy administrativy. A sám dodává: Tahle kasta je fakticky jediná skutečná, stabilizovaná a patřičně cílevědomá třída, která tu z 20. století zbyla. Ví se o ní nesrovnatelně méně než o ostatních vrstvách dnešní populace, protože ji ani nenapadne nechat se sociologicky zkoumat.
Keller vypočítává a střízlivě uvažuje o možných rizicích, které se v blízké budoucnosti mohou na společnosti zobrazit. není to příjemné čtení, ale vy výpočtu mnoha předložených faktů si člověk neznalý udělá jasnější obraz, jak se na informace, kterými nás zaplavují nezodpovědná média, dívat vlastníma očima.
Tři sociální světy | Jan Keller | Vydalo Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 2011
Prof. PhDr. Jan Keller, Csc., (1955) je český levicový sociolog a publicista.
V letech 1974-1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. V 70. a 80. letech byl členem KSČ. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně.
Jako stipendista francouzské vlády absolvoval v druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorboně. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu.
V roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.
Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Publikuje články věnované těmto tématům a také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a ekologie.
Počátkem roku 2012 obdržel na Slovensku významnou cenu Zlatý biatec pro zahraniční osobnost. Tuto cenu uděluje think tank Hospodársky klub osobnostem, které svou prací významně ovlivňují společnost. Mezi předchozími nositeli této ceny najdeme široké spektrum osobností, počínaje Jeffrey Sachsem až po Ferdinanda Piecha. Jan Keller byl jedinou osobností oceněnou za rok 2010.
Dále pak Jan Keller obdržel z rukou předsedkyně Akademie literatury české Evy Kantůrkové Cenu Boženy Němcové. Tuto cenu uděluje Akademie každoročně významným literárním počinům uplynulého období. Jan Keller na předání ceny uvedl: „Protože neumím napsat beletristickou knihu, která by zaujala sociology a ekonomy, jsem rád, že se mi podařilo napsat sociologickou práci, která zaujala spisovatele.“
Obě ocenění jsou významná nejen jako uznání odborných a literárních kvalit knihy „Tři sociální světy“, ale rovněž proto, že byla udělena v širokém odborném hlasování nezávislých osobností. Potvrzují zároveň, že nové výzvy, kterým je vystaven současný svět, vyžadují nový přístup v jeho chápání. Staré recepty potlačující člověka jako osobnost a redukující svět na finanční bilanci nemohou zajistit dlouhodobou vyváženou existenci ani jednotlivých lidí, ani lidstva. Společnost se škrtnout nedá.
Předmluva k druhému vydání:
Existují jen dvě věci, které dokáží autora nové knížky skutečně potěšit a rozradostnit.
Tou první je pochopení ze strany čtenářů, kteří celý náklad knihy během pár měsíců rozeberou. Tou druhou je nepochopení ze strany recenzentů, kteří knihu obracejí zprava doleva a zase zpět hledajíce, co všechno by se na ní dalo ještě překroutit. Obojího potěšení se mi tentokrát dostalo měrou vrchovatou.Zájem čtenářů vyvolal tlak na dotisk a na urychlené druhé vydání knihy. Hloubavost kritiků mi zase připravila několik hezkých večerů při četbě jejich recenzí. A tak jsem se z Lidových novin dozvěděl, že se jedná o knihu zarytě levičáckou, zatímco díky Haló novinám zase vím, že jde o knihu nemarxistickou.
Haló noviny mají v tomto případě naprostou pravdu, Lidové noviny se naproti tomu i v tomto případě hluboce mýlí. Kniha opravdu není psána z marxistických pozic. Není ovšem psána ani z pozic protimarxistických.
Dovolil jsem si ji napsat ze svých vlastních pozic, i když jsem tušil, že budu kvůli tomu prohlášen za člověka málo původního.
Tvrdím v ní, že současná společnost se rychle mění způsobem, který odporuje tomu nejlepšímu z ducha modernity a který nás vrací do dob, kdy postavení i vyhlídky různých vrstev byly zcela neporovnatelné. Jako kdyby různí lidé už zase žili ve zcela odlišných sociálních světech. Aniž si toho kdokoliv z recenzentů povšimnul, konstruuji tuto tezi na hranici sociologických disciplín, které obvykle nemají šanci se v jedné knize setkat, neboť jsou pěstovány ve vzájemné izolaci. Jde o sociologii organizace, sociologii města a analýzu sociální politiky a sociálního státu.
Z recenzí jsem si vyslechl přísnou kritiku za množství omylů, které ovšem v knize marně hledám. Z jinak vlídné recenze v Britských listech jsem se dozvěděl, že se nevyjadřuji k problematice středních vrstev mimo Evropu.
Jako kdyby Čína a Indie, o jejichž středních vrstvách se zmiňuji, už patřily do Evropské unie. Autor jinak pozorné a důkladné recenze v časopisu Člověk mi vytknul, že věřím v misi průmyslového proletariátu. Asi to vyčetl z kapitoly, ve které se snažím doložit, že průmyslový proletariát už nějakou dobu neexistuje.A všem recenzentům bez výjimky unikla ještě jedna drobnost. Kniha je psána z perspektivy středních vrstev, které přestávají věřit, že se jim podaří udržet status a kvalitu života, jež byly ještě donedávna PRÁVĚ S TĚMITO vrstvami spojovány. Je psána z perspektivy vrstev, jimž hrozí deklasování, i když se snaží sloužit společnosti, jak nejlépe dovedou. Přímo u kořenů je podrývána jejich víra, že dokáží svým dětem zajistit jakžtakž důstojnou existenci.
Pokud je obava středních vrstev z toho, že jsou obětovány na oltář profitu stále hamižnějších a stále více krátkozrakých mocenských elit, výrazem nějaké levicovosti, pak uctiví služebníci mocenských elit mají naprostou pravdu a tato kniha je vyloženě levicová.
Jan Keller