Decretum Gratiani. První sjednocující dílo kanonického práva v církvi z roku 1140

Decretum Gratiani.

Před rokem 1140 provedl Gratian soupis církevního práva, kde se snažil získat soulad v do té doby roztříštěném a někdy si odporujícím církevním právu.

Gratiánova práce Konkordance diskordantních zákonů (nazývaná také Decretum Gratiani nebo prostě Decretum) byla sepsaná kolem roku 1140 a poprvé sjednocuje kanonické právo v církvi.
Kanonické právo bylo totiž až do 11. století v chaotickém stavu. Nebylo nikdy systematicky kodifikováno a sestávalo z mnoha rozptýlených poznámek z ekumenických koncilů, penitenciálů (knih, jež určovaly tresty za hříchy), papežů, jednotlivých biskupů, Bible, církevních otců etc. Navíc byla většina církevních zákonů svou povahou regionální, takže je nebylo možné uplatnit v celém křesťanském světě, kde spíše než statutární zákon vládl více zvyk, a to jak v církevní, tak v sekulární oblasti.
Gratián v knize rozvinul další kanonisté kritéria založená na rozumu a svědomí a vytvořil tak dílo mimořádné, jak co do rozsahu, tak co do zachycené oblasti.

Dekret Gratiánův má tři hlavní části:

Distinctiones čili rozlišení a definice. V celkem 101 „distinkcích“, většinou dále dělených na kánony, Gratián probírá nejprve obecnou teorii práva a základní pojmy, potom jednotlivé otázky církevního práva. U jednotlivých tvrzení uvádí také prameny - zejména římské právo, Bibli, papežská a koncilní rozhodnutí nebo také starší podobné sbírky.

Causae čili případy. Na celkem 36 fiktivních případech probírá Gratian různé právní otázky (quaestiones), které se v nich objevují, diskutuje různé názory a podává nakonec řešení.

De consecratione pojednává o svátostech a svěcení, například kostelních budov.

„Podle Bermana to bylo první souborné a systematické právní pojednání v dějinách Západu, a možná i v dějinách lidstva pokud slovem "souborný" rozumíme pokus zachytit skutečně veškeré zákony daného společenství a slovem "systematický" snahu prezentovat tento zákon jako jednotné těleso, jehož všechny části jsou propojené a vytvářejí celek".

Gratianus byl profesor práva a teologie na boloňské univerzitě.
O jeho životě se ví velmi málo, tradičně se uváděl jako kamaldulský mnich, žijící v boloňském klášteře San Felice, ovšem ani tato informace asi není přesná.

Více: https://www.wdl.org/en/item/14708/