Jiří z Poděbrad, český tlustý král, evropský vizionář a rebel, vyobcován z církve papežem Piem II.

Málokdo ví, že Jiří z Poděbrad (1420-1471) byl skorozakladatelem prvního evropského společenství. A to několik set let před její celosvětovou premiérou v San Franciscu v roce 1945, kdy vzniklo OSN. Vypracoval poselství pro všechny panovníky Evropy, aby se Evropa sjednotila a přijala mírové principy spolupráce v boji proti islamizaci.
Katolická církev však neměla zájem na tomto mírovém uspořádaní světského světa v Evropě. Ztratila by tak svoji moc a vliv. Proto papež Pius II dosáhl toho, že na krále Jiřího z Poděbrad byla uvrhnuta klatba nejen pro jeho státnický antivatikánský postoj, ale také proto, že nebyl katolík, ale protestant. A poštval proti němu celý křesťanský svět.

První pokus o evropské společenství
Byl to především humanista Antonio Marini z Grenoblu, který inspiroval krále již během května 1462 k vytvoření projektu Všeobecné mírové organizace („Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu“) křesťanských panovníků, v níž by se všichni snažili o upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem („obecným konsistoriem“); Evropa se měla sjednotit v boji proti islamizaci, turecke nadvládě a vyhnat je z bývalých křesťanských zemí. To se podařilo až v bitvě u Vídně roku 1683 a to díky především Polákům..
Jiří z Poděbrad vyslal po Evropě několik poselství a je obrovskou tragédií, že se mu tenkrát nepodařilo projekt realizovat. Dík patří především papeži Piu II a politickým intrikám katolické církve.

Papež Pius II., dříve slavný humanista Enea Silvio Piccolomini, napsal tzv. Historii českou, středověký cestopis a kroniku.
Čechy navštívil v době, kdy se lidé bouřili proti tradicím římské církve. Navštívil také husitský Tábor, jednal z husitským králem Jiřím z Poděbrad a popsal svůj nenávistný pohled takto:
"Slyšte nevídané vyprávění o Češích, nejhorší to pakáži pod sluncem, která zradila pravou katolickou víru. Lid v celém království jest pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot. Šlechta slávychtivá, válek zkušená, pohrdající nebezpečím a ve slibu stojící, ačkoliv jest velice nesnadno utišiti její nenasytnost."

Jiří z Poděbrad králem
Jiří z Poděbrad byl vždy schopný diplomat a neúnavný organizátor. Jeho životní osud je ale příběhem krále, který králem nechtěl být. Teprve po tragické smrti mladičkého krále, sedmnáctiletého Ladislava Pohrobka (leukémie), kterého jako správce země české vždy podporoval, byl zvolen králem 2. března 1458. Stalo se tak proto, aby si česká kališnická šlechta zachovala platné výdobytky husitské revoluce, to znamená své majteky. Proto musela do svého čela postavit „husitského krále“ jako důkladnou hráz proti hrozící katolizaci Čech, která by mohla velmi rychle změnit majetkové poměry. Tyto obavy se naplnily až po bitvě na Bilé hoře r. 1621.


Mikoláš Aleš – Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Výjev z roku 1469 po bitvě u Vilémova, jejíhož vítěz Jiří z Poděbrad je zde zobrazen jako vznešený, hrdý král, který si může diktovat podmínky.

Osobní tragédie krále Jiřího z Poděbrad,
o které se můžete dočíst v knize, je tragédií i české země. Nenávist, intriky, zrada ho provází po celý život. Dodnes je vzorem státníka moudrého, který měl vizionářskou duši a z pohledu jiných vládců v Evropě, panoval moudře a uvážlivě.
Jiří z Poděbrad byl král, který se málem stál císařem, nebýt právě katolické církve a nekonečných intrik kolem českého království.
Nakonec se ve jménu míru ve své zemi zřekne snu o nové dynastii českých panovníků. Přesto zanechává po sobě dědictví, které je dodnes nedoceněno. Za cenu vlastní oběti zabrání, aby české království bylo vymazáno z mapy Evropy. To, že existujeme jako český národ, zcela jistě vděčíme Jiřímu z Poděbrad.

Tlustý král Jiří z Poděbrad / Vladimír Kavčiak / Vydal XYZ, 2009