Mám před sebou opravdu vynikající vědeckou knihu, srozumitlenou, čtivou, věcnou, s bohatým poznámkovým aparátem, obrazovou přílohou, kompletním jmenným rejstříkem a chronologickým seznamem korespondence, kterou po více než deset (1884 – 1895) spolu vedli tehdejší poslanci Říšské rady c. k. Rakousko-Uherska profesor T. G. Masaryk (1850 – 1937) a český národohospodář, politik a profesor Josef Kaizl (1854-1901).
Knihu vydal Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR v edici Korespondence TGM, má 340 stran. Autorský kolektiv vedl výzkumný pracovník a řešitel projektu Jan Bílek a jeho spolupracovnicemi byly Helena Kokešová, Vlasta Quagliatová a Marie Ryantová. Dokázali všichni shromáždit a zpřístupnit chronoloicky řazené úctyhodné dílo. Zasvěcenou a zevrubnou předmluvu k němu napsal dnes již rovněž proslulý historik Martin Kučera.
Jenom výčet archivních fondů a souborů institucionálních a také soukromých umožňuje nahlédnout a představit si onu mravenčí důsledně historicko-vědeckou práci a snahu po kompletní korespondenci. Celkem 149 dopisů (autorem 86 je TGM a 63 J. Kaizl) si vyměnili oba protagonisté, jejichž originály mohly tak být nyní publikovány v autentickém znění. Do této doby se to žádnému z historiků nepodařilo, všechna dosavadní a předchozí pátrání zůstala pouze u pokusů a neúplného torzovitého opisu určitých částí nalezené korespondence.
Čím je tak pozoruhodná korespondence obou mužů, kteří spoluvytávřeli a působili na rozmanitost českého politického a myšlenkového dění? V tehdejší společnosti dochází k profesionalizaci politiky a vzniku novodobého stranictví, oba politici jsou na počátku vědecké a politické kariéry. Měli mnoho shodných, ale i rozdílných společných rysů, čili mnohé je spojovalo a přitahovalo.
Masaryk získal mezinárodní rozhled na vídeňské univerzitě a svými cestami po několika zemích, zejména poznání Spojených států amerických. Ve svém myšlení o dobovém socialismu dospěl k jeho osobité verzi: společnost se postupně vyvíjí k vyšším stupňům sociální spravedlnosti, nad problémy materiálními stojí etika a duch (odtud rozpoznání civilizačně kulturní krize v nedokončeném Masarykově seriálu Moderní člověk a náboženství).
Kaizl měl poněkud snazší přístup k politickému uvědomění (mj. jeho strýc byl staročeským politikem), s Masarykem sdílel snahu po mezináordním rozhledu a záhy si uvědomil nedostatečnost dosavadního studia národního hospodářství, které si nutně doplňoval rovněž studiem v zahraničí.
Sotvaže přišel Masaryk do Prahy v roce 1882 a seznamoval se s kritickými učenci začínající české univerzity, založil a ideově vedl od října 1883 Athenaeum (podle názvu budovy starověkého Říma, která se stala učilištěm pro rétory) – listy pro literaturu a kritiku vědeckou. Vlastně šlo o revui s programovým úsilím o modernizaci české vědy a zejména jejímu otevření pro reálné potřeby naší společnosti. Kaizl přispěl hned do prvního čísla. Velmi rychle porozuměl Masarykově výzvě po nové vědní disciplíně – sociologii.
Charakteristiku vztahů TGM a JK vystihl naprosto přesně Jan Bílek: od souhry ke konfrontaci. Písemný kontakt má několik vrstev – zpravodajskou, organizační nebo výkladovou. Čtenář v něm postupně objevuje osobnostní a myšlenkový vývoj obou z dvojice realistického hnutí, dozvídá se o jejich profesních zájmech a společenských aktivitách.
Studiem dopisů jsme vtaženi do vzájemné komunikace o hodnotách a cílech, jak je oba mužové formulují, jak nad nimi uvažují, ale také jak se přou a rozhodují o jednotlivých postupech. Jaká je jejich prezentace na tiskové tribuně a naproti tomu, co z toho se objevuje v politické praxi. Jak oba organizují svá uskupení, jak přistupují k řešení ožehavých personálních a institucionálních záležitostí. Čtenářsky zajímavé jsou zážitky z cest po zahraničí i doma, ale také líčení čistě soukromých problémů.
Tady dnešního čtenáře maně napadá soudobá výměna názorů prostřednictvím internetu, facebooku, e-mailů, blogů, internetových portálů a jejich pravidelných webových stránek, nemluvě o vzájemné výměně SMS zpráv po mobilních telefonech – ne bezvýznamných. Kdopak ji asi někdy v budoucnu uspořádá tak systematicky – a zdali se to vůbec kdy může někomu podařit? A bude vůbec v budoucnu sociální objednávka po něčem takovém?
Ve stručně pojaté recenzi, která odpovídá rozměrům, únosným pro tento server, lze po přečtení a prostudování cenných dokumentů, jež představují zachovaný soubor, ocenit jejich hodnotu zejména v tom, jak se rozvíjela intenzivní spolupráce obou politiků v aktivní politice, jak narůstaly jejich rozpory a jak se nakonec obě silné osobnosti rozcházely, třebaže usilování obou bylo shodné: pochopit, definovat, vysvětlit směry dalšího vývoje českého národa.
Jde tady o úžasnou neustále rezonující problematiku úvah, diskusí a polemik o demokratismu, liberalismu, ale také znovu o české otázce, o identitě našeho národa v rámci globalizující se společnosti, v jeho postavení nejen v Evropské unii, ale v evropské historii, kultuře a umění. Po této knize by měli sáhnout především soudobí politici, aby si osvětlili prehistorii naší společnosti, způsoby jednání a chování intelektuálně vzdělaných lidí.
Ale to bychom na nich asi chtěli něco nemožného při pohledu na současný neutěšený stav naší společnosti. Nebo obráceně: naopak osvojujme s my všichni, každý z nás, lépe historii a události kolem našich největších osobností, abychom mohli každý svým dílem působit k rozvoji humanitní demokracie v naší zemi, ale i navzájem ve spolupráci se sousedy a ostatními národy.
