Kde vlastně všechno to lhaní a klamání začalo? Kde hledat jejich původ a příčinu a jaký sledují smysl? Proč nás dějiny nic neučí a jen nás trestají za neznalost, a já bych řekl, za nepochopení svých lekcí? Odpovědi na tyto otázky nabízí kniha Jiné dějiny Římského impéria.
Cílem knihy vůbec není odhalení lži a její náhrada jediným pravdivým výkladem dějin.
Autor samo sebou nabízí svůj vlastní výklad podložený přehlíženými, byť volně dostupnými artefakty, ale jeho opravdová hodnota spočívá v jeho vidění logiky vývoje lidské společnosti a její příčinně následkových vztahů.
KNIHA JINÉ DĚJINY ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA JE URČENA ČTENÁŘŮM, KTEŘÍ CHTĚJÍ HISTORII NEJEN ZNÁT, ALE TAKÉ JI CHÁPAT.
Soustředí se na období renesance – pojem zavedený do vědecké terminologie historiky až v XIX. století. Vysvětluje, kdo a proč potřeboval rozdělit události XV. – XVII. století do dvou historických epoch pojmenovaných antika a renesance a oddělit je tisíci temnými lety takzvaného středověku a informačního vakua. Sám autor se ke Koncepci obecné bezpečnosti nehlásí. Já však mám dojem, že popsat entitu globálního prediktora se mu v jeho knize podařilo mimořádně výstižně a dostupně.
Cítím povinnost milé čtenáře upozornit, zvláště pak ty, kteří se s pojmy Nová chronologie nebo Koncepce obecné bezpečnosti dosud nesetkali: zvažte sami, jste-li dostatečně otevření a silní.
Čtení může ochromit vaše vidění světa, neurvale strhnout růžové brýle. Může se dostavit například nechuť nadále navštěvovat římské a řecké památky. Natož Jeruzalém! Absolventy gymnázií humanitního zaměření může začít pronásledovat sžíravá otázka: “Proč jsem tuto knihu nenapsal já sám?”
Přijmete-li uvedená rizika, bezvadně se pobavíte a už samostatně přijdete na kloub i věcem knihou nedotčeným.
Zvykli jsme si.
Zvykli jsme si, že politici lžou, medicína neléčí, škola neučí.
Zvykli jsme si nevěřit. Dnes už nevěříme, že dvěma letadly lze zbořit tři paneláky, že radar v Brdech nás měl chránit před íránskými raketami, že 50 let od dobytí Měsíce neumíme vyrobit tehdejší raketové motory nebo že píchat si neschválenou látku do těla je ten nejlepší nápad. Jenže samotná nedůvěra nestačí. Probíhajícím událostem je třeba porozumět, orientovat se v nich.
Fascinujúca kniha! Môj nebohý otec vždy hovoril o tajomstvách ukrytých vo vatikánskych archívoch. Veľmi túžil dozvedieť sa aspoň o niektorých, pretože veril, že nie je všetko bolo tak, ako sa oficiálne uvádza. Vďaka rozhovorom s mojim otcom o všetkých záhadách, o sci-fi literatúre, o dejinách, o starých civilizáciách som prepadol kúzlu literatúry faktu. Kniha, ktorú som nedávno dočítal, odkrýva obrovské «tajomstva» Vatikánu, Rímskej Ríši. Vatikán vytvoril matrix, v ktorom žijeme už storočia. Ak hľadáte pravdu, ak hľadáte svetlo, kniha INÉ DĚJINY ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA vám otvorí dvere a uvidíte cestu, ktorá vedie von z toho matrixu. Tých dverí je veľa a určite ste mnohé už otvorili. Hľadajte pravdu! Hľadajte svetlo! Čítajte! Čaka vás vzrušujúca cesta dejinami Rímskej Ríši a Vatikánu.
Vladimír Vešelényi
A. Tamanskij / Jiné dějiny Římského impéria
Vydal Jan Buzek - Zakázané Vzdělání Přeložil Jan Buzek Jazyková úprava
Karel Hrubý Vydání první Sazba Monika Koucká Obálka Aleksandr
Tamanskij Produkce a realizace Studio REFOS, Ohradni 57, Praha 4
www.ZakazaneVzdelani.cz
Výpisky z knihy:
Zeptáte-li se historiků, jaký praktický význam mělo sepsání Pověstí dávných let (PDL) nebo Anglosaské kroniky, na tuto otázku vám neodpoví.
Objednateli kronik nemohli být ani představitelé aristokracie, ani duchovenstva, ani obchodníků či jiných majetných vrstev. Zaprvé proto, že sami neměli výchozí materiál (původní zdroje) к jejich sepsání, a zadruhé byla výroba kronik velice nákladná:xx
A pokud se pozorně zahledíme na antické památky Říma, třeba na lázně Ca-racalla nebo Circus Maximus, uvidíme zdivo z cihel.
A keramické cihly, jak víme, byly obrozeny až v XV. století.
Co jen přimělo lidskou civilizací opustit tento pohodlný stavební materiál na 1000 let? - Historici nám tvrdí, že Řím byl zničen barbary. Pouze není jasné, jak to dokázali, pokud podle týchž historiků za staro-římskou civilizací zaostávali o několik vývojových fází.xx
Podle oficiální historie skončily dějiny Etrusků v 1. století před naším letopočtem.
Mnozí z těch, kdo se zajímají o historii, znají frázi, že etruština není čitelná (etruscum non legitur). Akademik Ruské akademie věd Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov, sovětský a ruský lingvista, překladatel, sémiotik a antropolog, popsal tento problém slovy:
„Situace ohledně studia etruských textů je paradoxní. Jejich studium a pravděpodobná fonetická interpretace nepůsobí vážnější potíže, irotože etruský grafický systém známe dostatečně.
Přesto v pochopení etrus-ých textů jsme dosáhli extrémně malého pokroku, snad jen vyjma nepatrných láhrobních nápisů, které jsou obsahově standardní a obvykle sestávají ze sekvence vlastních jmen a určení příbuzenského vztahu jejich nositelů. Jakékoliv ložitější texty zatím zůstávají naprosto nepřeložitelné.“
V překladu do normálního lidského jazyka nám akademik sděluje následují:
Rozumíme fonetickému významu písmen etruských textů, to znamená jejich ýslovnosti (aby také ne, když latinka vychází z etruské abecedy), ale žádný z evropských jazyků v rozluštění etruských textů nepomáhá.Do XV. století nebyly na planetě Zemi žádné státy, žádná města, natož říše.
Kdyby tu existovaly nějaké jiné civilizace, musely by po sobě zanechat platební prostředky - mince nebo jiná platidla. Ale nic takového se nedochovalo. Někteří mí oponenti se domnívají, že minulé civilizace po sobě buď zametly stopy, nebo peníze vůbec nepotřebovaly, protože byly dokonalejší než my.
...
„Systém národních států se začal formovat po Vestfálském míru (1648), který stvrdil výsledky třicetileté války a reformace a v mezinárodních smlouvách zakotvil mezinárodně-právní ustanovení nového světového řádu v Evropě: nadřazenost, nezávislost a samostatnost státní moci na území státu, nezávislost v mezinárodních stycích, zajištění integrity a nedotknutelnost území“.
Kde se najednou vzaly nadřazenost, nezávislost a samostanost státní moci?
Copak před Vestfálským mírem evropské státy nezávislost a samostatnost neměly?xx
Proto byla vynalezena církev - mezistátní organizace, do jejíchž základů byly vloženy city věřících.
Ti byli shromážděni a systemizováni. Jejich řízení bylo založeno na pochopení, že pomocí citů věřících lze manipulovat vědomím, ovládat každého jednotlivce zvlášť i celou společnost jako celek.
Obzvláště silná byla víra v život po smrti, kterou duchovenstvo využívalo trvale a naplno formou nabídky známého vzorce věčného života - člověku umírá pouze tělo, ale jeho duše zůstává a přemisťuje se buď do nebe, pokud se otrok Boží choval dobře a patřičně a dodržoval všechny zákony, nebo do pekla, pokud byl hříšný. Peklo, to je oheň a věčná muka.xx
Římská říše se od všech ostatních regionálních říší, které přišly po ní, odlišuje tím, že římská církev vládla exkluzivní technologií řízení států na všech úrovních.
Od druhé poloviny XVI. století začala tato technologie být do značné míry ovládána místními národními elitami, které postupně začaly odmítat drahé církevní služby. Tento proces nazýváme sekularizace - proces vymaňování všech sfér veřejného a soukromého života z pod kontroly církve. Dalším podobným případem v dějinách lidstva, kdy byla použita podobně exkluzivní technologie, do které se všichni chtěli zapojit, byl až americký dolar, finanční instituce a nástroje na něm založené, stejně jako mezinárodní instituce ovládané USA. Britské impérium se všemi svými technologiemi a pokročilými finančními službami nic takového nabídnout světu nedokázalo, pročež zůstalo jen regionálním impériem.Římská říše a hegemonie USA mají ještě jednu podobnost - americké vojenské základny, podobně jako byly římské legie, jsou rozmístěny v Evropě a v mnoha dalších zemích po celém světě.
A těm odporují jejich vlastní protestanti, kteří nedodržují všechna pravidla a předpisy vydávané novým Římem - Washingtonem.Tím podobnosti mezi Římskou říší a USA ale nekončí.
Jádrem Římské říše bylo Římské království neboli Caesarea, které historici raději nazývají Svatou říši římskou. К rozkolu Římské říše tedy došlo především uvnitř Římského království, když se od něj oddělila protestantská knížectví, jejichž velkopodnikatele příslušnost jejich zemí к veliké Římské říši nezajímala. Daleko více je zajímaly příjmy plynoucí do struktur ovládaných římskou církví.
Úplně stejná je současná situace v USA.
Hlavním produktem globalistů jsou americké dolary, za které skupují zboží po celém světě. Tento obchod probíhá na úkor národních výrobců v USA. Ti jsou dnes těmi hlavními protestanty, jejichž zástupce se již usadil v Bílém domě, jen se ještě necítí jako konečný vítěz. A kdy přijde nový Vestfálský mír, to ještě není jasné.Nyní se hodně mluví o takzvaném multipolárním světě a o tom, že takový svět bude vyváženější a spravedlivější. A měl by přijít bezprostředně poté, co současný hegemon konečně ztratí kontrolní páky a svět se rozpadne na několik regionálních sdružení (regionálních říší), srovnatelných co do ekonomické a vojensko-politické moci.
Jakmile к tomu však dojde, okamžitě vyvstane otázka vytvoření orgánů koordinace a vzájemných vztahů mezi těmito centry. Tyto nově vytvořené nadnárodní mezinárodní struktury nebudou ničím jiným než novou Římskou říší nebo novým Matrixem.
A ty hned začnou hrabat pod sebe ... až do příštího Martina Luthera a nového Vestfálského míru...
