Zahrada může být pro člověka nejen zdrojem potravin a místem odpočinku, ale i pramenem poznání. Právě do takové nás zavádí kniha Wolfa-Dietera Storla Zahrada jako mikrokosmos, v níž se autor představuje nejen jako zkušený praktik-zakradník, ale také jako zasvěcený hermetik.
V úvodu seznamuje s naukou o čtyřech živlech, éterných silách, alchymických procesech sal, merkur a sulfur, s učením o signaturách, duších zvířat, rostlin a kamenu. Poté uvádí čtenáře do tajů goetheanistické vědy a nově představuje evoluci života na Zemi, aby nakonec, očima etnologa a hledače ducha, odpověděl na praktické otázky půdy, hnojení, plevelů, škůdců nebo osiva.
Hlavní část knihy je věnována otázkám přírodního pěstování rostlin:
Jaké kosmické vlivy působí na rostliny, jak má vypadat zahradníkův kalendář nebo zdali lze magicky ovlivňovat počasí. Důležité kapitoly se zaměřují na složení kompostu a kompostování, které autor přibližuje jako alchymický proces. Velmi cenné jsou stránky o smíšených kulturách, planých rostlinách v kuchyni, o komunikaci se škůdci, o hmyzu jako astrálním ohni, výrobě vlastních preparátu, tinktur a elixírů pro zahradu.
Wolf-Dieter Storl se v knize dotýká i hlubokých mystérií zahrady a života, například možnosti transmutace prvku v rostlinách nebo komunikace s rostlinnými dévami. Knihu Zahrada jako mikrokosmos by měl znát každý, kdo chce nejen pěstovat zdravou zeleninu a ovoce, ale také pronikat do tajemství života.
Wolf-Dieter Storl (1942)
se narodil v Sasku. Jeho babička pocházela z Krušných hor a sbírání bylin mělo v jejich rodině dlouhou tradici. U amerických Indiánů se učil, jak komunikovat s rostlinami. "Čejeni nemluví o rostlinách, ale s rostlinami," říká dnes jeden z vůdčích expertů v oboru etnobotaniky, nazývaný „šaman rostlin".
Wolf-Dieter Storl absolvoval Kent State University v Ohiu, působil jako hostující docent ve Vídni a získal doktorát na univerzitě v Bernu. Podnikl studijní cesty do různých zemí světa a přednášel na mnoha univerzitách v USA i v Evropě. Je autorem několika knih o léčivých a magických rostlinách, rostlinných božstvech a rostlinách Keltů.
Od roku 1988 žije s rodinou na samotě v horách v jižním Německu.
Výpisky z knihy...
Podle tradovaných názorů přírodních národů se universum skládá z mnoha nad sebou se nacházejících sfér a říší sloužících jako příbytek duchů, bohů a démonů. Ty nejpůvodnější kosmologie, jako například kosmologie šamanských národů, používají obraz stromu, který roste ve středu světa a jehož kořeny sahají až do říše sudiček, spřádajících lidské osudy, zemních obrů a trpaslíků a spících draků. Kmen tohoto stromu proniká lidským světem a tyčí se do sedmi (nebo devíti či dvanácti) nebí. Na jeho větvích jsou zavěšeny planety a hvězdy, v jeho koruně bdí orel a nad ním se třpytí Polárka. Tento makrokosmický strom světa, zvaný též Yggdrasil (nositel Já), má v těle člověka svůj mikrokosmický protějšek. Od nevědomého, červu podobného střeva se táhne páteř až k lebce; mezi tím se na různých úrovních nacházejí orgány a životní centra (čakry)
Jakmile semeno vložíme do půdy, chopí se ho živly tepla, vody a půdního vzduchu. Semeno začne bobtnat, fermenty a katalyzátory rozkládají oleje a tuky, dochází ke štěpení škrobu a rozpadu bílkovin. Vzniká molekulární „chaos"; obsah semene se rovná alchymistické prima materia. Do tohoto chaosu zasahují utvářející kosmické síly. Proto dbáme na to, abychom seli ve správnou dobu za příznivých konstelací. Pokud chceme pěstovat prostě dobré potraviny, řídíme se hlavně měsíčními fázemi, úplňkem a novoluním.
Kolik existuje druhů hmyzu? Odhaduje se, že několik set tisíc. Z nich je 90 % hodnoceno jako užitečných a ze zbývajících 10 % je jen několik málo považováno za vyložené škůdce. K nim se ovšem řadí i ty druhy, které samy o sobě žádné škody nepůsobí, ale zhoršují vzhled plodin, a mohou proto snížit finanční výnos.
Na opylování hmyzem je odkázáno 85 % našich kulturních rostlin...
Ve starém Egyptě a v Řecku si léky objevovali nemocní sami, když je kněží v chrámu bohyně Isis uvedli do hlubokého spánku, během něhož jim bohyně sama ve snu ukázala jejich léky. „Spící prorok" Edgar Cayce se zřejmě podobně jako šamani ještě dovedl vpravit do transu a v tomto stavu pak najít vhodné léky. Podobně je tomu u citlivců jako Edward Bach, který dokázal vnímat „záření" rostlin, nebo věštkyně z Prevorstu, která vedle nemocného vnímala vždy zároveň i jeho lék.
Zahradníkova žena se naučila vařit u Arthura Hermese. Tento selský filosof nazýval svůj způsob vaření „planetární kuchyní". Žito, pšenice, ječmen, oves nebo jiná obilnina, tvořící střed daného jídla, se nechá přes noc namočí do vody.
Hermes tomu říkal „měsíční proces". Příštího rána se zrní velmi pomalu na malém ohni povaří. To je „sluneční proces", který dále stupňuje přirozený proces zrání. Zelenina, která je přiřazena různým planetám, vstupuje pak s tímto „Sluncem" a „Měsícem" do „konjunkce". V neděli se podává bílá sluneční zelenina, v pondělí nachová nebo nafialovělá zelenina měsíční, v úterý rudá kvůli Marsu, ve středu pestrá merkurská směs, ve čtvrtek žlutá jupiterská zelenina, v pátek se upravují zelené listy patřící Venuši a nakonec v sobotu se s obilninou kombinuje tmavá, modrá zelenina.
