Před výrobou papíru v Evropě v 16. století se pro psaní knih používal zásadně pergamen. Ten se zdlouhavě vyráběl ze speciálně upravené kůže ubitých zvířat a byl i na dnešní dobu velmi trvanlivý a kvalitní.
Knihy se psaly skoro výhradně v klášterech, protože prostě nic jiného neexistovalo a církev si svou jedinečnost nadvlády nad písmem řádně hlídala. Pokud byly knihy navíc iluminovány, kláštery na knihách vydělaly velmi slušné peníze. Vzhledem k náročnosti výroby, konkurence nebyla skoro žádná a knihy byly až do počátku 17. století velmi vzácné. Jejich význam klesá z rozšiřující výrobou papíru a knihtisku.
Historie a počátky
Počátky pergamenu zaznamenává Plinius ve své Historia naturalis (XIII,21), a tvrdí, že pergamen byl vynalezen na podnět Eumena z Pergamonu, buď šlo o Eumena I. (vláda 263 – 241 př. n. l.) nebo Eumena II. (vláda 197 – 160 př. n. l.), jako náhražka papyru, který se dovážel z Alexandrie a často byl nedostatkový. Navíc pergamen byl v praxi líp využitelný, protože se mohl text vyškrábat a nahradit novým.
Už v 5. století před naším letopočtem byl pergamen běžná věc. Záznamy na pergamenu jsou datovány do období 4. egyptské dynastie a byl zřejmě znám všem starověkým kulturám.
Rozkvět používání pergamenu nastal ve středověku a končí z rozvojem kihtisku v 16. století. Pergamen se ale používá dodnes na slavnostní účely a nikomu nevadí, že je třeba nejdřív ubít zvířecí bytost. Lidskou kůži lidé na výrobu knih nepoužívají a nikdy (až na výjimky) nepoužívali. Prý je to barbarské.
Výroba
Po základnim očištění od chlupů se kůže máčí ve vápenném mléce po dobu 7 – 14 dní. Poté se zbavují zbytky srsti a zbytků masa, napínají na rám. Suchá kůže se na rámu zdrsní pemzou, potře olověnou, nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji a po zaschnutí nátěru se hladí a leští.
Pro výroby jemných pergamenů se užívá kůží mladých zavražděných zvířat. V klášterech byla zvlášť ceněna kůže nenarozených jehňat, tzv. děložní pergamen, který byl zvlášť jemný.
Někdy byl pergamen vyškrábán a použit znovu – tzv. palimpsest. Tyto vškrábané texty obsahují často vzácné zlomky starých či antických autorů.
Několik listů z francouzského breviáře z roku 1507 napsaném a iluminovaném na pergamenu.
Vyráběly se tři druhy pergamenu: jihoevropský, středoevropský a byzantský
Jihoevropský/italský je jemněji zpracován jen po masové straně, na kterou se píše, druhá zůstává hrubší a žlutá.
Středoevropský/severní je zpracován oboustranně stejně (méně jemně) a píše se na obě.
Byzantský navíc se potírá bílkem a více se vyleští. Pergameníci se lat. jmenovali membranarii, rasores perg.
{youtube}O2BWc1N9Cqo{/youtube}
