Přehled knih zaobírající se filmovou historii a uměním filmu. Postupně doplňováno.
Umění filmu, David Bordwell, Kristin Thompson
Překlad devátého vydání legendární knihy amerických autorů Davida Bordwella a Kristin Thompsonové. Kniha poprvé vyšla v roce 1979 a od té doby se stala základní učebnicí pro obory filmových studií po celém světě. Vedle zájemců o filmová studia dokáže oslovit i širokou čtenářskou obec svým jasným, přehledným a systematickým výkladem fenoménu filmu. Kniha je doplněna ohromným množstvím obrazového materiálu, na němž je probíraná látka názorně předvedena. Čtenáři se nabízí jedinečná možnost porozumět základním tvůrčím filmovým kategoriím, jako jsou kamera, střih, zvuk apod., rozkrýt způsoby vyprávění příběhů, pochopit způsob fungování filmových žánrů atd. Kniha vychází v celobarevném provedení s přiloženým výukovým CD-ROMem.
Jak číst film: James Mona
Jedna z nejčtenějších populárně naučných knih o filmu popisuje nejen jeho technologie, ale i jazyk, teorii a vývoj. Pro mnohé milovníky filmu je tato kniha “biblí”.
Kniha odkrývá také vztah filmu k ostatním druhům umění a prostředkům masové komunikace (divadlo, fotografie, malířství, hudba, literatura). Zachycuje i další elektronická média a multimediální prostředky a dále fenomény jako například kyberprostor či virtuální realita. Kniha je doplněna fotografiemi, rejstříky, bibliografií a chronologickým vývojem médií.
Od knihy z roku 1977, kdy vyšla v USA poprvé, se toto přepracované a rozšířené vydání liší zejména v obsáhlejším úvodem, bibliografií a v počtem obrázků a diagramů. Všechny významné změny z poslední doby jsou zde rovněž zachyceny. Jak číst film je vynikající čtení pro příznivce moderních médií, ale zejména dokonale poslouží jako materiál pro výuku středních i vysokých škol.
“Stále více mám pocit, že filmy je nutné chápat v kontextu médií obecně – vlastně bych se odvážil tvrdit, že filmy je nejlepší považovat za další stupeň lidské komunikace.“
Nová filmová historie, Petr Szczepanik
Unikátní sborník textů (od předních představitelů směru tzv. nové filmové historie), mapující stav a podobu nejprogresivnějších trendů v současném filmovědném bádání. Antologie Nová filmová historie je pro laika informativním přehledem, pro studenta fundovaným úvodem a pro odborníka vhodným pomocníkem. Každý z těchto čtenářů však bude nucen vyrovnat se s nezáměrnou cézurou mezi neexistujícími publikacemi o dějinách světového filmu v českém jazyce a názorem i situací, z níž vychází tzv. nová filmová historie.
Co je to film?, André Bazin
Výbor ze dvou Bazinových knih je souborem textů předního francouzského kritika a teoretika André Bazina (1918 – 1958). Věnuje se zde především srovnání s ostatními druhy umění jako je divadlo nebo malířství, a dále popisuje zásadní díla či režiséry jako je Charlie Chaplin, William Wyler, italští neorealisté a mnoho jiných.
Dějiny filmových teorií, Francesco Casetti
Úvod do studia dějin filmových teorií (zabývá se filmovou teorií od roku 1945), který není jen převyprávěním, ale nabízí i originální způsob čtení dějin uvažování o filmu.
Jak se kinematografie stala akceptovatelným předmětem zájmu seriózního intelektuálního bádání, vstoupilo po druhé světové válce uvažování o filmu do nové éry. Mnoho způsobů, v jejichž rámci byl film v posledních padesáti letech promýšlen, studován a diskutován, je tématem tohoto vyčerpávajícího přehledu filmových teorií, jež se v Evropě a Spojených státech vynořily po roce 1945. Francesco Casetti svou práci rozčlenil podle klíčových proudů, jež formovaly podobu filmových studií. V první části své knihy se věnuje padesátým letům a pokusům definovat „esenci“ filmu. Poté rozebírá „oborový“ přístup k filmu, jenž se rozvinul především v šedesátých a sedmdesátých letech – přístup, jenž využívá poznatků a metod psychologie, sociologie, sémiotiky a psychoanalýzy. Závěr Casettiho monografie je věnován „teoriím pole“ – přesahům mezi filmem a politikou, kritice filmových způsobů reprezentace, feministickým teoriím, kulturálním studiím a dalším nově konstituovaným oborům, včetně nového přístupu k dějinám filmu. Teorie filmu byly původně publikovány v Itálii, kde byly oceněny jako nejlepší akademická publikace roku 1993. Tento první český překlad je doplněn autorovou studií o současném postavení filmové teorie, tak aby byl pokryt i vývoj, který se odehrál v devadesátých letech minulého a prvních letech tohoto století. Francesco Casetti vyučuje na katedře komunikačních studií a dramatických umění na milánské Università Cattolica, kde rovněž zastává funkci prorektora.
Dějiny filmu, David Bordwell, Kristin Thompsonová
Klíčová publikace o filmové historii, k dispozici je nyní navíc v některých aspektech aktualizované vydání. Tyto dějiny filmu jsou víc než jen tradiční výčet slavných snímků známých i méně známých režisérů, víc než přehled škol a teorií, protože chtějí podat obraz co možná nejúplnější, který má zahrnout jak podíl autorů na díle, tak i všechny okolnosti podmiňující jeho výsledný účinek. Autoři proto sledují filmovou tvorbu v několika rovinách současně, od proměn stylu a zkoumání způsobu, jímž film působí na diváka, přes postupné utváření a rozvíjení stěžejních žánrů i proměny narativních struktur až po osudy velkých studií a ekonomické předpoklady jejich fungování. Kniha zkoumá nejen klasickou hollywoodskou produkci, ale stejnou pozornost věnuje i tvorbě evropské a mimoevropské, dílům zakladatelským i zapomenutým a stranou přitom nezůstává ani dokument a animace. Její velkou předností je, že dějiny filmu dovádí až na sám práh éry nových médií. Je zřejmé, že historické uvažování o filmu, které přejímá a svým způsobem i rozvíjí podněty nové historie, jež se prohloubeným chápáním minulosti snaží získat nový pohled na přítomnost, a které se inspiruje rovněž archeologií médií, je užitečné všem, kdo se zajímají o film hlubším způsobem. I když jsou i dnes filmová studia akademickým oborem, Thompsonové a Bordwellovy Dějiny filmu dokazují, že o kinematografii je možné psát poučeně, a přesto způsobem, který nenudí.
Jazyk, kinematografie, komunikace: o mezeře mezi světy, Bernard Jan
Národní filmový archiv, 1995
Tartuská škola, sborník filmové teorie 2/ 1. M. Lotman, vybral a uspořádal Jan Bernard, přeložil Tomáš Glanc,
Druhá část sborníku filmové teorie z dílny Tartuské univerzity je váborem filmologických prací, zabývajících se jazykem animovovaných filmů, vyporávěním ve filmu, sémiotickou analýzou filmu aj. Národní filmový arhiv, 1995
Evald Schorm a jeho filmy, Bernard Jan
Primus, 1994
Malý labyrint filmu, Bernard Jan
Kniha obsahuje hesla z prehistorie filmu a historického vývoje filmové techniky, seznamuje s dějinami filmu jako nového uměleckého druhu včetně detailnějšího pohledu na kinematografie jednotlivých národů, států a kontinentů. Další hesla vyprávějí o významných režisérech a jejich dílech, nejrůznějších filmových profesích a činnostech, které jsou spjaty s uměleckou tvorbou. Albatros, 1988
Dějiny filmu: Karel Smrž
Ačkoli byla vydaná na začátku třicátých let, jde stále o moderně napsanou publikaci s inspirativními pasážemi o filmové technice a rozsáhle zpracovaným prekinematografickým obdobím.
Démon teorie, Antoine Compagnon
Jak nám mohou teorie napomoci k pochopení literatury? Nejdou nakonec často proti běžnému myšlení? Vynikající kniha, která staví jednotlivé teorie proti sobě a všechny teorie pak testuje perspektivou “běžného myšlení”. Pro nezasvěceného čtenáře tvoří Compagnonova kniha skvělý úvod do teoretického myšlení, pro zasvěceného čtenáře impozantní teoretický experiment.
Film a filmová technika (vyšlo česky)
Jednoznačně nejkomplexnější česká filmová encyklopedie. Publikace je určena profesionálním filmovým pracovníkům i amatérům, posluchačům filmových škol, výzkumným a vývojovým pracovníkům, novinářům a publicistům a všem dalším čtenářům s hlubším zájmem o film.
Meze interpretace: Umberto Eco
Soubor patnácti prací známého multioborového vědce, vzniklých v 60.–80. letech 20. století. Po úvodních textech, v nichž Eco shrnuje a hodnotí interpretační přístupy od Aristotela až po Derridu, přechází k formulaci svých názorů na „otevřenost díla“, „modelového čtenáře“ či interpretační meze. Dotýká se přitom čistě teoretických otázek a termínů sémiotických a lingvistických, ale nabízí i konkrétní pohledy na literární texty (Joyce, Pirandello, Borges), žánry (drama, seriály). Kniha je psána pro Eka typickým čtivým jazykem, který se vyznačuje kombinací přesných vědeckých vyjádření a úsměvných úvah.
Lector in fabula: Umberto Eco
Jedna z Ecových zásadních knih. Kniha Umberta Eca (1932) Lector in fabula vyšla poprvé italsky v roce 1979. Pochází z Ecova vědecky nejproduktivnějšího období, kdy rozvíjí jak obecnou sémiotiku, tak i problematiku interpretace textu a s ní souvisící otázku rolí, kompetencí a ohraničení čtenářovy aktivity v rámci rozumění textu. Zatímco v předchozí stěžejní práci, Teorii sémiotiky (1975), se pokusil vytvořit teoreticko-analytický model obecného fungování sémiotiky jakožto nauky o významu, v knize Lector in fabula se věnuje domýšlení sémiotických pravidel na konkrétních, především literárních textech. Jde tedy o knihu “praktičtější”, byť psanou opět s ambicí dobrat se co nejuniverzálnějších řešení. Proto se tato kniha stala nejen repertoárem podnětů, jež byly v dalších desetiletích literární vědou domýšleny a rozvíjeny, ale stala se – a dodnes je – i klíčovým textem pro výuku interpretace textu.
Skeptikové a těšitelé: Umberto Eco
Umberto Eco v této práci analyzuje jednotlivé podoby kultury a pseudokultury a jejich přijetí “konzumentem”.
Jak dochází k tomu, že právě v těch strukturách, v nichž fungujeme, přestává být strategie touhy neutrálním nástrojem, který je tu od toho, abychom byli všichni šťastní a veselí? Jelikož se nás ani nedotklo tušení, že něco takového by vůbec bylo možné, stává se naše vlastní práce jakousi negativní utopií, deskripcí děsivé industriální krajiny, obydlené šťastnými a nezodpovědnými roboty. Cesty hledání opravdové skutečnosti jsou sami o sobě literárním dobrodružstvím vedoucím nás skrze jednotlivé obory lidské iracionality. O tom je tato kniha. Zkrátka kniha, nad kterou opravdu neusnete.
Teorie sémiotiky, Umberto Eco
Publikace Teorie sémiotiky představuje základní odbornou literaturu ve svém oboru. Eco toto dílo napsal přímo v angličtině a následně přeložil do mateřské italštiny podnázvem Trattato di semiotica generale. Eco vidí sémiotiku v širších souvislostech, především jako ekvivalent kulturní antropologie, neboť člověk jako tvůrce znakuje de facto samotnou podstatou znaku a znak je konsekventně podstatou veškeré lidské komunikace, tedy základním stavebním prvkem kultury. Přestože Eco sám charakterizuje předložený text jako pouhý úvod do studia sémiotiky, lze dílo doporučit všem zájemcům o daný obor, a to jak začínajícím, tak pokročilým.
Možné světy v teorii literatury: Ruth Ronenová
Jeden ze základních textů z oblasti fikčních světů. Autorka nabízí kritické srovnání toho, jak se teorie možných světů využívá v logice a v literární teorii. Na základě tohoto srovnání analyzuje, jaké možnosti daný koncept poskytuje pro naše rozumění ontologii literárních světů a fikčnosti vůbec. Ronenová se zaměřuje především na definování kritérií vhodných pro vymezení pojmu fikčnosti, stejně tak jako na radikální předefinování klasických naratologických konceptů a kategorií, jako jsou objekty, události, prostor, čas či hledisko. Její uvažování je bohatě dokumentováno množstvím ukázek z klasické i moderní prózy.
Stále kinema: Petr Szczepanik, Jaroslav Anděl
Antologie reflektuje proměny českého myšlení o filmu v letech 1904 až 1950, tj. od doby, kdy se hlavní atrakcí biografů staly hrané filmy a kdy začínala veřejná debata o jejich kulturním významu, až do zrušení poválečného Československého filmového ústavu, který byl poslední výspou relativně svobodného filmologického bádání v době stalinismu.
Film jako umění
Sborník textů řady klasických filmových teoretiků.
Tvořivé zrady: současné polské myšlení o filmu a audiovizuální kultuře: Petr Szczepanik, Petr Mareš
Antologie současného polského myšlení o filmu a audiovizuální kultuře zahrnuje studie od šedesátých let minulého století (Alicja Helmanová) až po práce z nedávné doby, které se už od filmu odklánějí k jiným audiovizuálním médiím a kulturním formám (např. Andrzej Pitrus o televizní reklamě). Celkem sedmnáct textů patnácti autorů vybrali, přeložili a do čtyř oddílů uspořádali editoři Petr Mareš a Petr Szczepanik. Předeslali jim analytickou studii o historickém vývoji filmové problematiky v Polsku, vybavenou stejně jako vybrané texty rozsáhlým soupisem citované literatury. Rejstřík filmů.
ANGLICKÉ TITULY:
History of Narrative Film: David A. Cook
Publikace, která se často cituje a patří hlavně na pole tradiční filmové historie. U nás vyšel její velmi… ale fakt velmi stručný výcuc v podobě Kupscových Malých dějin filmu.
Movies and Methods I a II: Bill Nichols
Sborník zejména kanonických textů z dějin filmových teorií.
Studying Contemporary American Film:Thomas Elsaesser, Warren Buckland
Metodická učebnice široké škály typů filmových analýz aplikovaných na konkrétní filmy.
Routledge Encyclopedia of Narrative Theory: David Herman, Marie-Laure Ryan, Manfred Jahn
Pečlivě zpracovaná encyklopedie, obsahující hesla snad ze všech oblastí, které se mohou nějak vztahovat k teorii vyprávění.
The Oxford History of World Cinema
Historie filmu, která je strukturovaná odlišně než většina jiných “filmových dějin”, podílela se na ní řada vlivných badatelů a odborníků na dané oblasti. Mnohost autorů i rozdrobenost témat ve výsledku ale znamená i to, že různé národní kinematografie jsou zpracované na různé kvalitativní úrovni.
Film Theory: An Introduction: Robert Stam
Základ pro studium dějin filmových teorií, který je ale ve své snaze o maximální plynulost nezřídka povážlivě reduktivní, kapitoly o Bordwellově historické poetice či filmovém kognitivizmu lze navíc snadno argumentačně rozstřílet. Jako úvod nicméně užitečné.
Film theory and Criticism: Gerald Mast
Sborník převážně kanonických textů z dějin filmových teorií.
Film History: Theory and Practice: Robert C. Allen, Douglas Gomery
Kniha tzv. nové filmové historie, vymezující se vůči tzv. tradiční filmové historii a nabízející soubor nových přístupů.
