Ray Douglas Bradbury (22.8. 1920 – 5.6. 2012) byl geniální, ale zcela jistě by se podařilo odhalit nějaký nedostatek. Není k tomu důvod, ale třeba překladatelka Ludmila Kosatíková má sice Raye taky ráda, ale vadí jí jeho sklony k sentimentalitě a absence smyslu pro humor. Tento názor sdílejí taky další čtenáři, nicméně 99% těch, co Raye Bradburyho poznali, ho adoruje a sleduje.
Lidé se ptají: “Kam chodíte na svoje nápady?” Je to všechno tady… Tady o ně nikdy nebudu mít nouzi…
(Ray Bradbury vystupující ve vlastním TV seriálu)
Raymond Douglas Bradbury se narodil 22. srpna 1920 v městečku Waunegan v Illinois.
Kulturní matka Bradburyho často brala za ruku do kina a odmalička plnila synka starými bájemi (nejen severoevropskými). Hrůzný herec bezpočtu tváří Lon Chaney zase pětiletého Raye ohromil ze stříbrného plátna. Zamiloval si taky cirkus, kouzelníky a zrovna tak divadlo.
Bradbury jako chlapec SNIL nad psanými knihami, které by nikdy nespálil, a zrovna tak miloval barevné komiksy. Na rozdíl od spolužáků jimi nepohrdl a čistě na mylnou chviličku je zahodil. Potom ale Bucka Rogerse zase vytáhl z odpadkového koše a vícekrát už si dospíváním sebrat nic nenechal.
Když mu bylo dvanáct let, přestěhovali se do Tusconu, stát Arizona. Už tehdy byl Bradbury i hercem a pracoval pro rozhlas! A začal psát. Když mu bylo třináct, odjela rodina za prací do Kalifornie.
V osmnácti ukončil školní vzdělání a stal se spisovatelem přiživujícím se zprvu jako kamelot.
S budoucí manželkou se Bradbury seznámil v nakladatelství a vzali se roku 1947, kdy i debutoval pochmurnou knihou Temný karneval.
Slavná Marťanská kronika vyšla poprvé roku 1950, v Anglii pod titulem Stříbrné kobylky, a 451° Fahrenheita bylo časopisecky uveřejněno jen rok poté.
Následovala řada titulů obsahujících na půl tisícovky dalších literárních děl.
Ta díla se už šedesát roků prodávají “na” slavné jméno, ale autor na to naprosto nehřeší.
„Byla to rozkoš – pálit. Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění. Když svíral v dlaních mosaznou trysku, toho obrovského hada, který plival na svět jedovatý petrolej, krev mu bušila ve spáncích a jeho ruce byly rukama podivuhodného dirigenta řídícího veškeré symfonie žáru a ohně, v nichž mizí cáry a zuhelnatělé zbytky dějin…“
„Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí, aby je lidé přestali číst.“
Ray Bradbury / 451 stupňů Fahrenheita
překlad Jarmily Emmerové a Josefa Škvoreckého
Už roku 1962 taky knižně vydal výbor ze tří vlastních dopisů s titulem Podstata tvůrčího psaní: Listy mladému, ctižádostivému autoru, a podstatu svého neskutečně předvídavého románů o pálení, ale i všeobecném ignorování literatury přetavil roku 1972 též do divadelní hry Sloup ohně (česky ve Světové literatuře 1980/6, stejnojmenná povídka česky vyšla roku 1993 v souboru Sloup ohně a jiné povídky).
Roku 1981 vyšly rovněž Kompletní básně Raye Bradburyho
a připomínám Mistrův zábrus do říše hard-boiled fiction: Zatímco sborník Vzpomínka na vraždu (1984, česky 2002) oprášil povídky už z let čtyřicátých, román Smrt je vždycky osamělá (1985, česky 1992) se stal novinkou, byť někomu jistě i poněkud nudnou.
Další verše Bradbury knižně vydal roku 1987 v publikaci Smrt pro mě má své ztracené kouzlo.
Kdybychom byli vyšší
Ray BradburyPlot, po němž jsme kráčeli mezi lety,
nás klidně pohupoval.
Bylo to místo napůl v nebi, kde
v zeleni listů a v příslibu broskví
jsme natahovali ruce, abychom se dotkli
a téměř se dotkli nebe.
Kdybychom se mohli natáhnout a dotknout, říkali jsme,
naučilo by nás to nikdy, nikdy nezemřít. Bolestně jsme toužili a téměř jsme se toho dotkli;
náš dosah nikdy nestačil.
Kdybychom jen byli vyšší
a dotkli se Boží manžety, Jeho lemu,
nemuseli bychom odejít s těmi,
kteří odešli před námi,
kteří, krátcí jako my, stáli tak vysoko, jak jen mohli,
a doufali, že natahováním se vysoko si uchovají svou zemi,
svůj domov, svůj krb, své tělo i duši.
Ale oni, stejně jako my, stáli v díře. Ó, Thomasi, bude jednou Rasa stát opravdu vysoko
přes Prázdnotu, přes Vesmír a všechno?
A, odměřeno raketovým ohněm,
nakonec natáhne Adamův prst
jako na Sixtinském stropě,
a Boží ruka sestoupí z druhé strany,
aby změřila člověka a shledala ho Dobrým
a darovala mu Den Věčnosti? Na tom pracuji.
Krátký muž, Velký sen, vysílám své rakety
mezi svýma ušima,
v naději, že palec Dobra stojí za libru let.
Toužím slyšet hlas, který zavolá zpět po univerzální promenádě:
Dosáhli jsme Alpha Centauri!
Jsme vysocí, Ó Bože, jsme vysocí!Ray Bradbury (1920–2012) báseň If Only We Had Taller Been poprvé ji veřejně přednesl 12. listopadu 1971 na sympoziu v Jet Propulsion Laboratory (NASA) v Pasadeně. Den předtím, než sonda Mariner 9 vstoupila na oběžnou dráhu Marsu. Později vyšla ve sbírkách jeho poezie, například v knize When Elephants Last in the Dooryard Bloomed (1973)
Počínaje rokem 1964, kdy se objevila v nákladu pouhých 280 výtisků Bradburyho povídka Chodec, je taky autorem mnoha cenných bibliofilií.
Tak např. divadelní hra Plán rytmu času vyšla roku 1965 nákladem čtyřiceti výtisků, verše Noemův a Achabův přítel (1971) byly vydány nákladem 485 výtisků a pamflet Syn Richarda III. (1974) nákladem čtyř set výtisků.
Z roku 1977 pochází tři sta číslovaných a autorem osobně podepsaných kusů knížky Tak tohle podkroví byla luka zelená.
Z roku1980 je pro změnu limitovaná edice knihy Poslední cirkus a poprava na elektrickém křesle a Bradburyho poéma Je tedy všecko láskou? Ano, ano! (1981) existuje v nákladu dvou set třiceti autorem signovaných výtisků.
Naprostá dokonalost vede k totální prázdnotě.
Lidské myšlení běží šíleným tempem – nebo se pokorně sune ve strojích tvořených člověkem.
(Ray Bradbury)
Objektem literárních analýz.
Roku 1952 připravil spisovatel a editor William F. Nolan Revue Raye Bradburyho a roku 1975 ji přetavil v nezbytného Průvodce Rayem Bradburym zahrnujícím třeba i faksimile různých dosud nevydaných Mistrových prací.
Roku 1977 přišel pak Georgie Edgar Slusser s Bradburyho kronikou a Martin Harry Greenberg se roku 1980 stal editorem sebraných kritických esejů o Bradburym.
Biografie Mistra sepsali kupř. David Morgan (1986), Wayne L. Johnson (1988) či William F. Touponce (1989).
Poznámky ke 451° Fahrenheita dodal roku 1974 v taktéž knižní podobě Joseph Blakey a knižní studii o téže knize vytvořil roku 1994 Samuel J. Umland.
Roku 1987 vznikl díky Walteru Jamesi Millerovi i knižní “kritický komentář” k Marťanské kronice.
O Bradburym dramatikovi pak napsal knihy (1977, 1989) Ben P. Indick, a tak bychom mohli pokračovat, ale Bradbury zůstane i schopným autorem bezpočtu televizních a více než deseti filmových scénářů počínaje známým Hustonovým filmem Moby Dick (1956).
Roku 1959 adaptoval i román Petera Viertela Bílý lovec, černé srdce – o africké epizodě života svého přítele, režiséra Johna Hustona (pobývali spolu při práci na Velrybě asi půl roku v Irsku), nicméně pozdější film Clinta Eastwooda (1990) využil jiný scénář.
Filmy podle jeho knížek…
Vůbec prvním filmem dle Bradburyho ale zůstane pověstná Příšera z hloubky dvacet tisíc sáhů (1952) natočená na podkladě krátké povídky Žabí roh, a jak se nejen zdá, právě ten film inspiroval Godzillu (1954).
Tím fakticky i celý nový filmový subžánr, za jehož zrodem tedy Ray Bradbury taky stojí:
A Ray Harryhausen, nepřekonaný mistr triků (nar. 29. 6. 1920), zůstává i dál jeho přítelem!
Podle Bradburyho povídky Meteor byla natočena i další známá sci-fi let padesátých Přišlo to z vesmíru (1967) a sám Francois Truffaut se pak roku 1967 ujal 451° Fahrenheita.
Počínaje učebním Příběhem spisovatele (1963) vznikla ovšem taky řada filmů o Bradburym samém vč. dílu cyklu Mistři fantasy (Ray Bradbury: americká ikona, 1997) a hezký krátký dokument (s ukázkou z televizní adaptace známé povídky Jezero).
Nejznámější a nejdůležitější filmové adaptace knih Bradburyho:
It Came from Outer Space (1953)
Sci-fi film režiséra Jacka Arnolda. Vychází z Bradburyho námětu/treatmentu (původně „The Meteor“). Jeden z prvních 3D filmů Universal Pictures.
The Beast from 20,000 Fathoms (1953)
Volně založeno na povídce The Fog Horn. Klasický monster-movie s stop-motion animací Raye Harryhausena.
451° Fahrenheita / Fahrenheit 451 (1966)
Režie: François Truffaut. Nejslavnější filmová adaptace stejnojmenného románu. Hrají Oskar Werner a Julie Christie. Existuje i novější televizní verze z roku 2018 (režie Ramin Bahrani).
The Illustrated Man (1969)
Režie: Jack Smight. Adaptace sbírky povídek Ilustrovaný muž. Hlavní roli hraje Rod Steiger.
Marťanská kronika / The Martian Chronicles (1980)
Třídílná televizní minisérie (NBC). Režie Michael Anderson. V hlavních rolích Rock Hudson, Bernadette Peters a další. Bradbury sám byl s výsledkem spíše nespokojený.
Something Wicked This Way Comes (1983)
Režie: Jack Clayton (produkce Disney). Podle stejnojmenného románu (česky často Sem přichází něco zlého nebo Karnival temnot). Bradbury se podílel na scénáři. Hrají Jason Robards a Jonathan Pryce.
The Electric Grandmother (1982)
Televizní film podle povídky I Sing the Body Electric.
The Halloween Tree (1993)
Animovaný film (Hanna-Barbera). Bradbury napsal scénář a namluvil vypravěče. Podle stejnojmenné knihy.
The Wonderful Ice Cream Suit (1998)
Komedie podle Bradburyho povídky/hry. Režie Stuart Gordon.
A Sound of Thunder (2005)
Sci-fi film podle slavné povídky Zvuk hromu. Režie Peter Hyams (kriticky spíše negativně přijatý).
The Ray Bradbury Theater (1985–1992)
Televizní antologický seriál, ve kterém Bradbury sám psal scénáře k desítkám svých povídek.
Různé krátké filmy a epizody (např. adaptace pro The Twilight Zone, Alfred Hitchcock Presents apod.).
https://www.youtube.com/watch?v=QAFGUEUVweU
