Ray Bardbury je světoznámý autor sci-fi. Málokdo ví, že psal i poezii. Bohužel kompletní nebo i jen výběrový překlad jeho poezie tedy v češtině zatím neexistuje. Žádná z jeho básnických sbírek (When Elephants Last in the Dooryard Bloomed, The Complete Poems of Ray Bradbury, I Live by the Invisible atd.) v češtině nevyšla.
Jediné výjimky jsou překlady jeho poezie v některých prózách (např. Strom duchů / The Halloween Tree).
Pokud chceš číst Bradburyho básně, musíš sáhnout po anglickém originálu.
Ray Bradbury a jeho hlavní poetické sbírky:
When Elephants Last in the Dooryard Bloomed (1973) – první velká sbírka; obsahuje i báseň o „vyšších lidech“ a raketách.
Where Robot Mice and Robot Men Run Round in Robot Towns (1977) – směs sci-fi motivů, humor a melancholie.
This Attic Where the Meadows Green (1979)
The Haunted Computer and the Android Pope (1981)
The Complete Poems of Ray Bradbury (1982) – souborné vydání předchozích tří sbírek.
Death Has Lost Its Charm For Me (1987)
They Have Not Seen the Stars (2001)
I Live by the Invisible: New and Selected Poems (2002) – výběr starších i nových básní.
Příklady významných básní (názvy)
When Elephants Last in the Dooryard Bloomed – titulní báseň o starých slonech a vzpomínkách.
Remembrance – návrat do dětství a vzpomínek na dům, kde vyrůstal.
That Woman on the Lawn – poetický pohled na ženu a čas.
Old Ahab’s Friend, and Friend to Noah, Speaks His Piece – hold kapitánu Ahabovi a Noemovi.
Emily Dickinson, Where Are You? Herman Melville Called Your Name Last Night in His Sleep! – hravý dialog s literárními klasikami.
I Have a Brother, Mostly Dead – melancholická báseň o ztrátě a andělech.
They Have Not Seen the Stars – o těch, kdo ještě nepoznali krásu noční oblohy.
Kdybychom byli vyšší
Ray BradburyPlot, po němž jsme kráčeli mezi lety,
nás klidně pohupoval.
Bylo to místo napůl v nebi, kde
v zeleni listů a v příslibu broskví
jsme natahovali ruce, abychom se dotkli
a téměř se dotkli nebe.
Kdybychom se mohli natáhnout a dotknout, říkali jsme,
naučilo by nás to nikdy, nikdy nezemřít. Bolestně jsme toužili a téměř jsme se toho dotkli;
náš dosah nikdy nestačil.
Kdybychom jen byli vyšší
a dotkli se Boží manžety, Jeho lemu,
nemuseli bychom odejít s těmi,
kteří odešli před námi,
kteří, krátcí jako my, stáli tak vysoko, jak jen mohli,
a doufali, že natahováním se vysoko si uchovají svou zemi,
svůj domov, svůj krb, své tělo i duši.
Ale oni, stejně jako my, stáli v díře. Ó, Thomasi, bude jednou Rasa stát opravdu vysoko
přes Prázdnotu, přes Vesmír a všechno?
A, odměřeno raketovým ohněm,
nakonec natáhne Adamův prst
jako na Sixtinském stropě,
a Boží ruka sestoupí z druhé strany,
aby změřila člověka a shledala ho Dobrým
a darovala mu Den Věčnosti? Na tom pracuji.
Krátký muž, Velký sen, vysílám své rakety
mezi svýma ušima,
v naději, že palec Dobra stojí za libru let.
Toužím slyšet hlas, který zavolá zpět po univerzální promenádě:
Dosáhli jsme Alpha Centauri!
Jsme vysocí, Ó Bože, jsme vysocí!Ray Bradbury (1920–2012) báseň If Only We Had Taller Been poprvé ji veřejně přednesl 12. listopadu 1971 na sympoziu v Jet Propulsion Laboratory (NASA) v Pasadeně. Den předtím, než sonda Mariner 9 vstoupila na oběžnou dráhu Marsu. Později vyšla ve sbírkách jeho poezie, například v knize When Elephants Last in the Dooryard Bloomed (1973)
