Richard Halliburton. Dobrodruh, spisovatel, romantický gay a smělý Dick

Richard Halliburton

Byl cestovatel, dobrodruh, spisovatel, který o svých cestách dokázal také poutavě vyprávět. Svá dobrodružství si vymýšlel a také realizoval. Richard Halliburton se narodil 9. ledna 1900 v Tennessee, ale ze čtvrtiny byl Francouz a takřka celým zbytkem Skot. Už v dětství se vernovsky pokusil o útěk z domova. Sotva však tehdy ještě tušil, že se mu jednou bude říkat Romantický Richard a Smělý Dick. Smělý proto, že riskoval snad ještě radši než Amelie. Ale to v obou jako by vězela tajná touha po sebezničení. Nebo její notná dávka.

Po ukončení univerzity (1922) se dal Halliburton najmout jako námořník na dobytčí loď plující do Evropy. Z dopisu otci: „Vím, že absolventi Princetonu začnou obvykle pracovat někde v bance anebo se věnují teologii. Vidíš, já se dal na cestování. A do psaní. A chci obé brát stejně vážně jako oni absolventi a hodlám se tím i živit a uživit – také jako oni.”
A jinde pokračoval: “Mou povinností teď bude uspět články a knihou. Ne, otče, nejsem na prázdninách. Tato cesta není útěk. Je to vážná práce. Zaměstnání. Dal jsem se na vojnu a nezběhnu, dokud neuspěji. Denně jsem si uložil kvótu tisíc slov. Neměj o mne strach, pro cestování jsem stvořen.“ A plánoval, jak při psaní zůstane dalek účelovosti i “ponuré svědomitosti, jaká dělá z cestopisů nudu. Bedekrovství se vystříhám. Musím si jen osvojit vlastní styl…“

Přitom jeho knihy samy nebyly nikdy tím hlavním. Ne, Halliburton nechtěl jen snít. V první řadě toužil po silných vjemech, a tak za nimi šel. Brzy byl navíc objeven i jako neodolatelný přednašeč – a vše, o čem hovořil, a vše, o čem psal, předtím prodělal na vlastní kůži. A to byl jeho trumf.
Svlékl se do plavek a šup z Atlantiku do Pacifiku Panamským průplavem – čubičkou. Byl mu tehdy dokonce vyměřen poplatek, tak jako každé “lodi”. Šestatřicet centů, vůbec nejnižší taxa v historii kanálu. Ale to je jen jedno z Richardových dobrodružství, jediné z tisíce.

Málokdo ví, že Halliburton byl gay.
Měl zvláštní zálibu zůstávat na YMCA a bylo veřejným tajemstvím, že měl románek s hollywoodským idolem Ramonem Navarro. Svou sexualitu ale uchovával ve velké tajnosti a tak i dnes málokdo ví o jeho sexuální orientaci.

halliburton foto

Putoval dál. V Řecku strávil noc na Olympu, v Egyptě na vrcholku Cheopsovy pyramidy a v Indii v zahradách Tádž Mahalu. Zkusil žít na Robinsonově ostrově a nechal se uvěznit na ostrovech Ďábelských, jak je známe z Charriérova Motýlka (1969). Přešel na slonu Alpy jako Hannibal roku 216 před Kristem a v Mexiku se bez váhání vrhl do 21 metrů hluboké Studny smrti – po vzoru obětí starých Mayů. Ten skok i zopakoval a přitom si málem zlomil vaz. Nic ho stejně neodradilo. Jako Ovidiův hrdina Leandros (a později lord Byron) přeplaval z Evropy do Asie Dardanelly (pověstné nepřekonatelným proudem) a obdobně zdolal ještě prudší úžinu Mesinskou mezi Sicílií a Itálií, tedy mezi bájnou Charybdou a Skyllou. V tomto případě si ovšem vypomohl člunem.

Troufl si i mezi malomocné na ostrůvek Spinaloga u Kréty a odvážil se hrát v Monte Carlu, byť nepříliš úspěšně. V indické džungli číhal na tygra skoro jako slavný lovec a spisovatel Jim Corbett (1875 – 1957) a spřátelil se s lovci lebek na Borneu. V africké poušti navštívil záhadné město Timbuktu a zúčastnil se manévrů cizinecké legie. Putoval v stopách Odysseových, Alexandrových i Cortésových. Shlédl zvědavě do zuřícího kráteru sopky Stromboli a rozhlížel se z božského Olympu, japonské Fudži i mexického Popocatépetlu. Ve státečku Athos se nechal vyfotografovat jako mnich, a tak bychom mohli pokračovat. Smělý Dick nakonec vlastně nezvládl jen dvě věci (tedy když si odmyslíme, že se nikdy neoženil): vystoupit na špičku Matterhornu (ale s otcem se dostali hodně, hodně vysoko – na to, že neměl žádnou horolezeckou průpravu) a dokončit Feidippův běh z Marathónu do Athén. Ten by ovšem možná nakonec taktéž absolvoval celý, kdyby si tenkrát tak nepřihnul. Maratón radši dokončil taxíkem. Pro nás, jeho čtenáře ale dnes zůstává tím nejpodstatnějším, že o tom všem dokázal vždycky i poutavě psát.

halluburton knihy

A přece jeho první cestopis Královskou cestou za romantikou (Indianopolis 1925) odmítlo deset velkých nakladatelů. Nakonec přece vyšel a následovaly tituly Nádherné dobrodružství (1927), Za novými světy (1929), Létající koberec (1932) a Sedmimílové boty (1935) – a mezitím i další dvě, spíše obrázkové knihy, česky nikdy nevydané. Posmrtně (1940) vyšla i tisícovka jeho dopisů matce a otci z let 1912 až 1939.

Osudnou se Smělému Dickovi stala až čínská džunka Mořský drak.
Furiantsky v ní chtěl překonat Pacifik. Ale nebyl až takový blázen. Stěny džunky dal zesílit. Přidal i pomocný motor. Ale jak se mělo záhy ukázat, šlo tentokrát přece jen o příliš velké sousto. Ucho džbánu se utrhlo a 24. března 1939 Halliburton zmizel i s džunkou z TOHOTO světa a nikdy už ho nikdo nespatřil. Loďka, jež se měla po doplutí do cíle stát exponátem světové výstavy v San Francisku, jako by se vypařila. “Odešel v pravý čas. Dřív, než mohl zestárnout. I ve smrti zůstane legendou,” konstatoval později Dickův český napodobitel, světoběžník Bohuslav Šnajder.

P. S. A takto zněla poslední Halliburtonova známá slova, která odvysílal právě v okamžicích, kdy se pokoušel udržet kurs na Midway (radiotelegram cituji podle doslovu Jiřího Pobera):
BOUŘE OD JIHU. DÉŠT. SILNÉ PORYVY VICHŘICE. ZÁBRADLÍ NA NÁVĚTRNÉ STRANĚ POD VODOU. LŮŽKA MOKRÁ. STĚŽÍ UDRŽUJEME KURS. MÁM SE BÁJEČNÉ. PŘÁL BYCH VÁM, ABYSTE BYLI NA MÉM MÍSTĚ. STOP.

 
 

 

 

Sdílejte:

Podobné články