Když o Vánocích, a na tolika místech, hrají českou mši vánoční „Hej, Mistře!“, je opravdu příjemné poslouchat ten lidový Betlém v tónech, který napsal v roce 1796 Jakub Šimon Jan Ryba (1765 – 1815).
Ale někdy si říkám, proč právě tato mše je tak populární a ne jiná. Jako by neexistovali jiní zajímavější autoři, třeba Michna, Zelenka, Kapr, Buxtehudy.
A když se na chvíli ponoříme do jeho životopisu, zůstaneme v údivu a začneme chápat…
Jakub Jan Ryba se narodil v roce 1765 v Přešticích. Byl v mnoha směrech nadaný a toužil po vzdělání. Chtěl studovat filozofii, ale již ve svých sedmnácti zkomponoval čtyřiadvacet kvartet, kvinteto, čtyři koncerty, dvanáct sonát pro klavír, operetu, osm kasací, Te Deum, Veni Sancte, mši atd.
Na přání svých rodičů se ale vrátil z Prahy a v únoru 1788 nastoupil na místo učitele v Rožmitálu pod Třemšínem.
Zde ovšem narazil na nepřátelského Kašpara Zachara, faráře, který mu ztrpčoval život. Přesto založil rodinu, psal si deník, sílu čerpal ve studiu antických autorů, rád se toulal přírodou.
Když se Zachar počal se svým nepřátelstvím odmlčovat, objevil se ředitel hospodářského úřadu Prokop Pokorný, žárlící na Rybovu vzdělanost. Po arogantním faráři tak pronásledoval Rybu nedovzdělaný měšťák.
Jakuba Jana Rybu ale hlavně vyčerpávala neustálá hmotná starost o rodinu.
A to i přesto, že se jej státní úřady proti Pokornému zastávaly. Navíc kantořina nebyla vůbec výnosné místo. Měl však 13 dětí, ale jen sedm jich přežilo své dětství. A právě smrt první dcery na neštovice přiměla Rybu, aby se stal prvním velkým propagátorem boje proti této zhoubné nemoci v českých zemích.
Nemoc ale nechodila jen po jeho dětech, i sám Ryba byl dlouhodobě nemocen, trpěl těžkými maniodepresívními stavy.
A tak ve svých 50 letech, na jaře 1815 ukončil po příkladu filozofa Seneky život.
Málo se ví, ale Jan Jakub Ryba byl také buditelem vzdělanosti.
Napsal např. knihu Počáteční a všeobecné základy k umění hudebnímu a vytvářel český hudební slovník, neboť čeština neměla v té době jasné hudební názvosloví.
V hudební sféře byl velmi pracovitý.
I přes nesmírně krutý osud, napsal asi 1300 skladeb, 19 vánočních mší, 35 serenád, houslový koncert, kvarteta…
Asi vás teď napadlo, proč jeho muzika není stejně tragická, jako jeho život, stejně jako u Mahlera, který skládal hudbu až bolestnou. A s údivem zjišťujeme, že Rybova muzika je naopak příjemná, hladí po duši, uklidňuje. Jako například známá pastorela “Rozmilý slavíčku”. Možná Ryba před životním marasmem utíkal k hudbě, kde žil, miloval, radoval se a skládal do not svůj vysněný život.
Tajemství oblíbenosti Rybovy muziky je bezesporu v jeho optimismu, víře v Boha, nesmírné radosti ze života, jakou podvědomě hledá asi každý.
Proto je nám jeho hudba tak blízká a příjemná. A nejen o Vánocích.
Hezký poslech…
Jan Jakub Ryba. Vánoční rozmilý slavíček o nesmírné radosti ze života
Rozmilý slavíčku / Jan Jakub Ryba
Rozmilý slavíčku,
líbeznou písničku zazpívej mému Ježíšku
a já pak zazpívám pěknou, hezkou písničku.
Pějme sladce u jesliček,
kdežto dřímá náš Ježíšek.
Odpočívej neviňátko,
libě hajej, nemluvňátko,
tiše pějme, tichounce hrejme!
Pastýři, tichounce zatrubte!
Hrdličky, tichounce cukrujte.
Odpočívej libě, Ježíšku,
odpočívej vždy v mém srdíčku!
Chci tebe povždycky libě v srdci chovat,
tě věrně upřímně vždycky opatrovat.
S tebou vždy chci se jen radovati,
s tebou vždy chci se jen celovati.
