Čuk a Gek je populární dětská kniha ruského spisovatele Arkadije Gajdara. Jedná se o dobrodružný dětský příběh dvou neposedných bratrů. Čuk a Gek žijí v Moskvě s maminkou, zatímco tatínek pracuje jako geolog daleko na Sibiři v tajze.
Jednou přijde dopis od otce: kvůli práci nemůže přijet domů na Nový rok, ale zve celou rodinu k sobě. Maminka začne přípravy na dlouhou cestu. Chlapci jsou nadšení – vyrábějí si zbraně na medvědy a těší se na dobrodružství.
Den před odjezdem přinese pošťák telegram. Bratři se o něj poperou (Gek ho chce otevřít, Čuk schová do své pokladnice), a při hádce telegram ztratí v sněhu pod oknem. Rozhodnou se to mamince neříct, pokud se nezeptá sama.
Rodina nastoupí do vlaku a vydá se na tisíce kilometrů dlouhou cestu. Po vystoupení na malé stanici je čeká překvapení – nikdo je nevyzvedne.
Musí jet dál saněmi přes tajgu. Nakonec dorazí do opuštěné chaty, kde otec měl být, ale není tam – odešel na jinou expedici.
Maminka s chlapci zůstane v chatě s hlídačem. Prožívají těžké chvíle: zimu, samotu, strach. Čuk a Gek se učí pomáhat, chodí pro vodu, topí v kamnech. Jednou se Gek ztratí v lese, ale najdou ho.
Nakonec se otec vrátí s celou výpravou. Dojde k radostnému shledání, všichni společně oslaví Nový rok u nazdobeného stromečku.
V závěru knížky najdeme malé ponaučení:
„Ať se v životě stane cokoliv, hlavní je, aby člověk byl dobrý a statečný.“
Kniha plná klukovských lumpáren, humoru a napětí děti velmi baví, protože příběh je velmi čtivý a plný dobrodružství.
Dodnes příběh neztratil nic ze svého půvabu a určitě se bude líbit i dospělým.
Audio:
Příběh dvou nezbedníků Čuka a Geka načetla paní učitelka Mgr. Milena Míčová.
Kniha byla i zfilmována v SSSR v roce 1953. / česká verze zde >>
Arkadij Gajdar / Čuk a Gek / originál Чук и Гек z roku 1939
Výpisky:
„Asi by vás nenapadlo, že Čuk a Gek jsou klukovská jména. Ale byli to dva opravdovští kluci, žádní maminčiny mazánkové. Zajímali se o moc věcí kolem sebe, ale především o to, co dělá ten druhý, co kde získal a jaké má poklady. Moc záležitostí si samozřejmě vyřizovali ručně a nikdy to dlouho neodkládali.
To by ještě nebylo tak zlé, jenže pod okny byly obrovské závěje, a tak kluci marně běhali a pokoušeli se z nich telegram vydolovat. Co v něm asi stálo? Byl to telegram od tatínka? A jak to vysvětlí mamince?“„Ale zato Gek uměl zpívat písničky. Umyl se, pozdravil maminku, přitiskl čelo k chladnému oknu a díval se, co je to za kraj, jak tu lidé žijí a co dělají. A zatímco Čuk chodil od dveří ke dveřím a seznamoval se s cestujícími, kteří mu rádi dávali všelijaké hlouposti – kdo gumovou zátku, kdo hřebík, kdo kousek provázku –, Gek za tu dobu viděl oknem spoustu věcí.“
