Izmael. Jméno vypravěče nacházíme hned v úvodní větě románu Bílá velryba / Moby Dick (1851) Hermana Melvilla. „Nazvi mne Izmael.“ Je to bezpochyby nejčastější citace z knihy: Není to náhoda. Izmael je v knize jediný, který přežije katastrofu lodi Pequod a může tak příběh vyprávět.
O čem je kniha?
Izmael nastoupí na velrybářskou loď Pequod pod vedením kapitána Achaba. Achab je posedlý pomstou bílé velrybě Moby Dickovi, která mu ukousla nohu.
Celá plavba se změní v šílený hon na velrybu. Po dramatickém třídenním boji Moby Dick zničí loď i s celou posádkou včetně Achaba.
Jediný přeživší je Izmael.
Jedna rovina románu je sice dobrodružná, ale kniha předává čtenáři svůj velký přesah encyklopedický a filosofický.
Izmael jako vypravěč vkládá totiž do příběhu četné vsuvky o velrybářství, cetologii (vědě o velrybách), mytologii, náboženství, filozofii a lidské povaze.
Tyto pasáže neobyčejně obohacují Mellvilův román, který je díky tomu zařazován mezi největší světová díla!!!
„Díky tomuto včasnému otočení kolem své osy se loď měla dostat do pozice proti hlavě velryby, zatímco ta byla ještě pod vodou. Moby Dick však tento manévr zřejmě zaznamenal a s inteligencí a lstivostí, které mu byly vlastní, se během zlomku vteřiny vrátil na původní místo a bleskurychle vrazil svou vrásčitou hlavu pod loď… A takhle ji držel, bílá velryba třásla lehkou cedrovou lodí jako jemná, ale v podstatě krutá kočka třesoucí myší.”
Melvillovi takový způsob psaní umožňoval prozkoumávat širší témata.
Například lidskou posedlost až psychopatii, četné přírodní limity i omezení hranic lidského poznání.
Herman Melville v románu opakovaně zdůrazňuje, že lidské poznání je omezené, neúplné a často iluzorní. Bílá velryba (Moby Dick) sama o sobě ztělesňuje něco nepoznatelného – přírodu, osud, Boha nebo absolutní pravdu, kterou člověk nemůže plně pochopit.
Izmael například přemýšlí nad tím, proč právě bílá barva v něm vyvolává takovou hrůzu. Bílá je barva nevinnosti, čistoty, ale zároveň prázdna, nicoty a smrti, jako nekonečný bílý led. Bělost velryby symbolizuje neuchopitelnost reality. Člověk nevidí podstatu jevu, vidí jen její povrch.
„A přesto je v této belosti něco nevýslovného, co mě děsí víc než jakákoli krvavá rudá barva… Je to ona bezbarvost veškeré barvy, která v nás vyvolává myšlenku na nicotu světa.“
Na rozdíl od pološíleného kapitána Achaba, posedlého pomstou bílé velrybě Moby Dickovi, zůstává Izmael jen racionální pozorovatel, klidně popisující dění kolem. Jeho chování tak silně kontrastuje s Achabovou maniakální vášní, což podtrhuje tragédii celé posádky.
Melvill použil jméno Izmael zcela záměrně.
Izmael je totiž biblická postava z Knihy Genesis: Izmael je syn Abraháma a Hagar, který je vyhnán do pouště spolu s matkou, ale Bůh ho nakonec zachrání (jméno Izmael znamená „Bůh vyslyšel“ nebo „Bůh slyší“).
Celkově je Izmael klíčem k pochopení románu: bez něj bychom neměli příběh, a jeho perspektiva umožňuje Melvillovi propojit dobrodružný příběh s hlubokým filozofickým poznáním.
V románu toto paralela zcela jasně symbolizuje Izmaele jako vyvržence a osamělého poutníka, který se vydává na moře, aby unikl depresi a hledal smysl života.
Moře zde symbolizuje biblickou poušť, ve kterém zázrakem přežije.
Stejně jako biblický Izmael je zachráněn zázračně (objevením studny), Melvillův Izmael přežije potopení Pequodu díky rakvi svého přítele Queequega, která slouží jako záchranný plovák. Nakonec je zachráněn lodí Ráchel (biblická paralela k Ráchel, matce toužící po dětech).
Izmael je literární figura, představující lidskou odolnost a přijetí osudu.
Silně tak kontrastuje s Achabovým destruktivním odporem osudu.
Bílá velryba / Herman Melville / Praha : SNKLHU 1956 / 662 stran
Izmael. Biblický výklad:
Biblický Izmael (hebrejsky יִשְׁמָעֵאל, Yišmāʿēʾl) je významná postava ze Starého zákona, především z knihy Genesis (1. Mojžíšova). Jeho jméno znamená „Bůh slyší“ nebo „Bůh vyslyší“ (z hebrejského šamaʿ – slyšet + El – Bůh), což odráží Boží odpověď na trápení jeho matky Hagar.
Příběh Izmaela
Izmael je prvorozeným synem Abrahama (tehdy Abrama) a egyptské otrokyně Hagar, služebnice Sáry (tehdy Sarai).
Sára, která byla neplodná, dala Hagar Abrahamovi jako konkubínu, aby měl potomka (Genesis 16).Když Hagar otěhotněla, vznikl konflikt – Hagar pohrdala Sárou, Sára ji pak tvrdě trestala, takže Hagar utekla do pouště.
Anděl Hospodinův ji tam našel, řekl jí, aby se vrátila, a předpověděl narození syna Izmaela: „Bude to divoký člověk jako onager; jeho ruka proti všem a ruka všech proti němu; bude tábořit naproti všem svým bratřím“ (Genesis 16:12). Tento verš symbolizuje nezávislý, kočovný život a konflikty.Po narození Izáka (syna ze slíbeného zázraku se Sárou) Sára viděla Izmaela jako hrozbu pro dědictví a požádala Abrahama, aby Hagar a Izmaela vyhnal.
Abraham to bolelo, ale Bůh mu řekl, aby poslechl – slib zůstane přes Izáka, ale i Izmael bude otcem velikého národa (Genesis 21).V poušti málem zemřeli žízní, ale Bůh slyšel pláč chlapce, ukázal Hagar studnu a slíbil ochranu. Izmael vyrostl v poušti Paran, stal se lukostřelcem a oženil se s Egypťankou.
Měl 12 synů (knížat), kteří dali vzniknout kmenům (Genesis 25:12–16), a dožil se 137 let.
Spolu s Izákem pochovali Abrahama (Genesis 25:9), což ukazuje určité usmíření.
