V roce 1898 popsal americký autor vědeckých fikcí, Morgan Robertson, ztroskotání obrovské lodi. Jmenovala se Titán. Podobnost se skutečnou katastrofou lodě Titanic jsou zarážející. Mnozí si myslí, že kniha byla později vybrána jako scénář ke skutečné katastrofě.
Tato imaginární loď měla výtlak 70 000 tun, měřila 800 stop a přepravovala tři tisíce pasažérů. Její motor byl vyzbrojen třemi šrouby. Jedné dubnové noci za své první cesty narazila v mlze na ledovou kru a potopila se. Její jméno bylo Titán.
Titanic, který později zmizel ve vlnách Atlantiku, se Titánu velmi podobal:
Měl výtlak 66 000 tun, měřil 828,5 stopy, přepravoval tři tisíce pasažérů a měl tři šrouby.
10. 4. 1912 ve 12:14 vyplul Titanic z přístavu v Southamptonu.
Poslední zakotvení bylo v irském městečku Cobh (u Corku, do roku 1920 Quinstown), kde na břehu zůstalo jen málo šťastných, kteří nedostali lístek na palubu.
11.4. 1912 12:30 vyplouvá Titanic na otevřený Atlantik.
15.4. 1912 zcela zmizel Titanic ve 4 km hloubce.
Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky.
Vrak Titanicu byl nalezen v roce 1985.
-
John Jacob Astor IV – Jeden z nejbohatších mužů své doby, americký podnikatel, investor a realitní magnát. Byl významnou postavou v obchodním a finančním světě.
-
Benjamin Guggenheim – Americký podnikatel a dědic z bohaté rodiny Guggenheimů, kteří byli prominentní v těžařském a bankovním průmyslu.
-
Isidor Straus – Spolumajitel obchodního domu Macy’s a významný obchodník s vazbami na finanční sektor. Zahynul spolu se svou manželkou Idou.
-
Archibald Butt – Vojenský pobočník prezidentů USA Theodora Roosevelta a Williama Howarda Tafta, čímž byl spojen s politickou elitou.
Kolem potopení lodě Titanic v roce 1912 a úmrtí mnoha významných osobností se vyrojila řada konspiračních teorií.
Některé z nich se konkrétně zabývají smrtí lidí na palubě, zejména těch prominentních, a spekulují o záměrných motivech.
Zde je přehled nejznámějších:
Jedna z nejrozšířenějších teorií tvrdí, že potopení Titanicu bylo zinscenováno, aby eliminovalo vlivné osobnosti, které se stavěly proti vytvoření FED Federálního rezervního systému (americké centrální banky). Soukromý FED vznikl rok poté, v roce 1913 a od té doby není politika USA zcela v rukou politiků.
Mezi oběťmi byli
John Jacob Astor IV, Benjamin Guggenheim a Isidor Straus, kteří patřili mezi nejbohatší muže světa a údajně nesouhlasili s plány na centralizaci bankovního systému.Teorie naznačuje, že
J. P. Morgan, finančník spojený s White Star Line (vlastníkem Titanicu), mohl mít motiv se těchto konkurentů zbavit.Zajímavostí je, že Morgan sám plánoval plavbu, ale na poslední chvíli ji zrušil, což konspirátoři považují za podezřelé.
Tato teorie prý postrádá důkazy a finanční ztráty z potopení Titanicu by pro Morgana byly prý kontraproduktivní, protože loď byla pojištěna jen na zlomek své hodnoty.
Další populární teorie tvrdí, že loď, která se potopila, nebyl Titanic, ale jeho sesterská loď RMS Olympic, jež byla poškozena při dřívější kolizi s křižníkem HMS Hawke v roce 1911.
Podle této hypotézy White Star Line vyměnila lodě, aby potopením Olympiku pod názvem Titanic získala pojistné a zbavila se finančně problematického plavidla. Tato teorie naznačuje, že smrt tolika lidí, včetně prominentních osobností, byla nechtěným důsledkem špatně naplánované operace. Argumenty zahrnují údajné rozdíly v okénkách lodí nebo zvláštnosti v chování posádky, ale odborníci tuto teorii vyvracejí .
Vrak Titanicu byl nalezen v roce 1985 a identifikován podle výrobních čísel, což potvrzuje, že šlo skutečně o Titanic.
Méně vážná, ale v době po katastrofě populární teorie spojovala potopení Titanicu s údajnou kletbou staroegyptské mumie, která měla být převážena na palubě. Tuto legendu šířil zejména novinář William Stead, který sám na Titanicu zahynul. Příběh tvrdil, že mumie kněžky z Britského muzea přinášela smůlu a způsobila tragédii. Ve skutečnosti se však žádná mumie na palubě nenacházela – údajná mumie zůstala v Britském muzeu, a tato teorie je spíše folklórem než vážnou spekulací.
Někteří konspirátoři tvrdí, že Titanic nebyl potopen ledovcem, ale záměrným výbuchem, například v důsledku exploze uhelného prachu v kotelně nebo dokonce úmyslné sabotáže. Tato teorie někdy spojuje smrt cestujících s úmyslem zakrýt jiné politické či ekonomické machinace. Například se spekulovalo, že loď byla potopena, aby odvrátila pozornost od jiných událostí, nebo že výbuch měl zamaskovat pojišťovací podvod. Vědecké zkoumání vraku však potvrzuje poškození způsobené ledovcem, nikoliv výbuchem.
Další teorie, která získala pozornost, naznačuje, že na Titanicu před vyplutím vypukl požár v uhelném skladu, což oslabilo trup lodi. Podle novináře Senana Molonyho byla tato skutečnost utajena, aby loď mohla vyplout, a požár mohl přispět k rychlejšímu potopení po nárazu do ledovce. Tato hypotéza naznačuje, že smrt tolika lidí mohla být důsledkem nedbalosti vedení společnosti, nikoliv úmyslné vraždy, ale i tato teorie je sporná – požár byl pravděpodobně pod kontrolou a neexistují důkazy, že by zásadně ovlivnil konstrukci lodi.
