Tajemná dobrodružství malého chlapce, který pomůže žabákovi, aby se proměnil v prince. Je za to odměněn pozváním na Žabí zámek. Stejně jako v Carrollově Alence v říši divů, kde sny a realita se proplétají v čase a jsou postaveny poněkud na hlavu, podobně i zde se malý Štěpán setkává s princeznou jménem Aurora, zlým komořím, neohroženou královnou a s králem, kterému ukradli srdce.
Jako ve všech knížkách tohoto autora, také v podtextu nalézáme nenásilné ponaučení dítěte, tady např. jak se vyrovnat s dědečkovou smrtí.
Kouzlo nevinnosti, které čtenáři velmi dobře znají již z knížky Haló! Je tu někdo?, obsahuje také Žabí zámek. Potvrzuje výjimečné vypravěčství Josteina Gaardera a jeho zvláštní dar odkrývat dětem velká tajemství. Knížku jako vždy přeložila "dvorní překladatelka" tohoto autora Jarka Vrbová. Příběh doprovodil kongeniálně František Skála jr. svými nápaditými kolážemi. 
Žabí zámek / Jostein Gaarder / Ilustroval František Skála mladší, přeložila Jarka Vrbová, vyd. Knižní klub, 2008 
Ukázka
„Toto je nejvyšší zámecká soudní stolice,“ prohlásil. „Jestliže chce někdo z přítomných vznést obvinění proti skřítku Umpinovi nebo proti jeho příteli Štěpánu Marcipánovi, nechť tak učiní.“
Královna vyskočila a procházela se sem a tam podél stolu, jako by byl maršálek plavčík a celý svět koupací pláž.
„To ani není třeba říkat,“ spustila. „Nelze si nevšimnout, že všechny nepříjemnosti, které jsme na zámku měli, se odehráli poté, co se tu objevil princ z lesa.“
„To není žádný důkaz, milostivá královno,“ pokusil se bránit skřítek Umpin. „Je třeba konkrétně dokázat, že nepříjemnosti na zámku způsobil právě princ z lesa.“
„Dobrá!“ pokračovala královna matka. „V tom případě začnu tím, že se zeptám Štěpána Marcipána, jestli si myslí, že jsem hloupá.“
„Vůbec ne, milostivá královno,“ řekl jsem bez rozmýšlení. Ale pak jsem si to rozmyslel a napadlo mě, že je skutečně dost hloupá a ještě k tomu i zlá a ošklivá.
„Maršálku,“ houkla královna přísně. „Můžete laskavě přečíst Štěpánovy myšlenky?“
Maršálek se podíval nejprve na mě a pak na královnu.
„Myslí si, že královna je dost hloupá a ještě k tomu i zlá a ošklivá,“ odříkal maršálek.
„Děkuji,“ kývla hlavou královna. „Takže mám důkaz, že Štěpán Marcipán lže. A ten kdo lže, krade, a ten kdo krade, musí být uvržen do hladomorny.“
Připadalo mi, že to má logiku. Proto jsem sklopil oči a díval se do trávy. Ale v duchu jsem si říkal, že by snad princezna nebo princ mohli říct něco na mou obranu, aby mě zachránili, protože já je přece zachránil už několikrát.
