Jak přišla autorka knihy, Ivona Březinová, na název Blonďatá Kerolajn? A kdo je to Kerolajn, když hlavními hrdinkami jsou opět kamarádky Fany, Nikol a Simča? Význam foneticky psaného jména s přídavkem blonďatá vám bude v knize záhy objasněn. A já vás o tuto pointu překvapivého rozluštění nepřipravím:-) Blonďatá Kerolajn je vtipný, počeštěný název volného pokračování knihy Básník v báglu.
Ve volném pokračování knihy Básník v báglu se znovu setkáváme, tentokrát v zimním období, s hlavními, šestnáctiletými hrdinkami Fany, Nikol a Simčou. Holky se rozhodnou strávit volné dny lyžováním a snowboardováním v podještědí. Společně s partou kluků, se kterými se seznámili v létě, se vydávají autobusem vstříc zasněženým vrcholkům hor ještědské krajiny.
Nikol sebou samozřejmě bere svoji neodmyslitelnou kameru, Simča kosmetický kufřík a Fany dobrou náladu a hromadu řízků. Fany stále randí se svojí prázdninovou láskou Katem, tudíž jejich dvojice zde nesmí chybět-) Zato Simonka si našla nový objev a nebyla by to blonďatá hvězda, kdyby nepřivedla někoho stejné zářivého a okouzlujícího. Je jím snědý, exotický Manuel se širokým úsměvem a kostrbatou češtinou. Tedy alespoň jeho r krásně hrčí, ž používá místo ř, nevysloví s aniž by před něj nepřidal e a jeho slovosled je také dost chaotický. Jak čtenář, tak naši hrdinové, musí Manuelovi přiznat jeho snahu mluvit česky, byť s gramatickými chybkami. Hold láska k okouzlující Simonce dělá s Manuelem divy. Ocenit také musíte humorné situace, které Manuel připravuje svým novým kamarádům, když neporozumí některému jejich fórku či hovorovému výrazu.
Nikol doprovází její nový přítel Robert, se kterým chodí již půl roku. Robert je slušný, hodný a zodpovědný mladík, který studuje medicínu a o Nikol se vzorně stará. A právě Nikol bude povýšena na tu hlavní, sledovanou hrdinku tohoto příběhu. Cesty osudu není možno sdělit dopředu a tak se i čtenář ze zadní vazby knihy dočítá jen lehkou ochutnávku, jakým směrem se děj bude ubírat.
Zatímco v létě se holky vydaly po stopách básníka Karla Hynka Máchy, v zimě, aniž by jim tuto trasu Fany předem naplánovala, se ocitnou v oblasti podještědí, kde notnou část svého života strávila naše spisovatelka Karolina Světlá.
Vkusně je zde do milostného trojúhelníku, který prožívala Světlá, přenesena nejistota Nikol, která se také ocitne mezi dvěmi láskami. Zatímco Fany v prvním díle prožívala souznění s Máchou a našla svoji lásku, Kata, Nikol se stylizuje do role Karoliny Světlé a jejího několikaletého citového rozdvojení mezi dvěma muži. Svoje rozdělené srdéčko si ještě více rozteskňuje čtením milostných dopisů, které Světlá psala svému drahému a on jí. Jak dopadla citová nejistota Světlé? A jak se rozhodla vyřešit nenadálý milostný trojúhelník Nikol? Z citového napětí a nerozhodnosti zapomíná Nikol natáčet na kameru nebo ji vůbec nebere do ruky. A to už kamarádky tuší, že s Nikol není něco v pořádku..
Skvělě napsaná kniha, originálně a napínavě seznamující i se životem spisovatelů, které ve škole nikoho nezajímají. Jenže životní příběhy Karla Hynka Máchy nebo Karolíny Světlé jsou bezepsoru mnohem lepší jak nejsledovanější filmy.
Na příběhu je znát autorky příprava a znalost okolí podještědí, sjezdovek a tvorby Karoliny Světlé. Knihu bych nenazvala dívčím románkem, i když k tomu téma lásky mladých lidí může svádět. Příběh milostného trojúhelníku v kulisách zimní dovolené není zdaleka tím, co nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou. Stránky plné překvapivých scének, o které se stará hlavně Manuel a ostatní hrdinové je vtipně komentují, štědře pobaví:-) V knize spolu vkusně ruku v ruce jdou romantika, poznávání krajiny podještědí a tvorba Karoliny Světlé. Autorka se značně přiblížila dnešní řeči teenagerů, aniž by použila vulgárnější výrazy nebo příliš hovorovou řeč a přece rozhovory působí autenticky. Tato kniha rozhodně není určena výhradně mladým dívkám, ale zajisté si ji s chutí přečtou i ti, kteří se rádi pobaví nad lehce a humorně podaným příběhem a milovníci zimních radovánek si jistě také přijdou na své;-)
Ivona Březinová / Blonďatá Kerolajn / Vydal Albatros 2006 / 120 str., 130x200 mm, 1. vydání, pevná vazba
Krátká ukázka z knihy:
V jednu chvíli se jí zdálo, že někoho slyší volat své jméno, dokonce u nosu cítila vůni smaženého řízku a kyselé okurky a zaslechla pobavený chechot, ale zavrtala se hlouběji pod Robertovo rameno a vjemy budící ji ze spánku se zase vytratily.
„Caramba! To, co já vidím, to esníh? Opravdu esníh?“ zařval jí náhle kdosi u ucha tak hlasitě, že se polekaně narovnala a mžourajícím a očima zapátrala po majiteli nepříčetného hlasu. Manuel, došlo jí téměř okamžitě, když zahlédla jeho bělostné zuby cenící se v širokém úsměvu ven z okna, za nímž bylo vidět první sněhové jazyky, jak silnice stoupala výš do hor.
„Drž klapačku, Manueli,“ obořil se na něj Robert.
„Co já mám držet?“ podíval se na něj nechápavě. „Něco tobě upadlo?“
Robert s očima u stropu autobusu zavyl, až se několik cestujících pohoršeně otočilo.
Nikol mu honem zakryla pusu dlaní a on přes její prsty cedil rozesmátá slova:
„Prej jestli mi něco upadlo. Zatím ne, ale jestli mi ještě jednou zařve přímo u ucha, tak mi asi upadne ruka. Směrem k jeho čelisti.“
Sněhu za okny autobusu teď přibývalo každým okamžikem. Manuel byl jako u vytržení, ale Simča se ho snažila krotit.
