Knížka pro malé děti? Spíš malý skvost v této oblasti, na který by se nemělo zapomenout. Jednoduchá krátká vyprávění o sluníčku a hlavně o neposlušném slůněti. Nápaditý půvabný text doplněný krásou stojí za připoměnutí, jak by měly knížky pro děti vypadat i dnes.
Malé upozornění na závěr: Knihy pana Kahouna mají přece jen jednu vadu. Často se při nich děti vysloveně řehtají, proto některé děti pak nemohou usnout. :o)
Ze zahrádky do zahrádky | Jiří Kahoun | ilustrovala Květa Pacovská | graficky upravil Milan Grygar | odpovědná redaktorka Dagmar Sekorová | výtvarný redaktor Michal Kudělka | vydal Albatros, 1989
Ukázka z knihy:
Sluníčko a ospalý šnek
Sluníčko zahlédlo šnečí domeček. Bylo zvědavé, jestli v něm někdo bydlí, a začalo volat:
„Haló! Haló! Je někdo doma?“ V domečku se nic nehýbalo. Zkusím vylézací říkanku, povídá si sluníčko.
„Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dam ti…“ A čekalo. Když se nikdo neozýval, povídá znovu:
„Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dam ti…“ Domeček se začal kymácet, vykoukl ospalý šnek a zeptal se:
„Co mi dáš? To jsem zvědav.“
„Nejsi sám,“ řeklo sluníčko, „já bylo taky zvědavé.“
„A na co?“ ptal se šnek.
„Jestli jsi doma.“
„Proč bych nebyl,“ zívl šnek. „Pamatuj si, když svítíš a hřeješ, jsem doma a spím. To se mi nejlíp spí. A teď jsem zvědav…“
„Co ti dám, viď?“ řeklo sluníčko.
„Kdepak,“ povídá šnek. „Jsem zvědav, jestli ještě usnu.“ A vlezl zpátky do domečku.
