Jiří Kahoun. Jeden z nejlaskavějších autorů a ilustrátorů knih pro děti

Jiří Kahoun


Jiří Kahoun byl původním povoláním umělecký kovář a kameník, prošel řadou různorodých zaměstnání a  jeho prvotní tvorba pro děti vyrůstala z dlouholeté spolupráce s časopisem Sluníčko.

Podle námětů i scénářů byly natočeny oblíbené televizní večerníčkové seriály Příhody včelích medvídků, Včelí medvídci od jara do zimy, Jak se mají včelí medvídci (knižně 1991, 2005, 2009, ilustrace Ivo Houf aj.); Toronto Tom, kocour z Ameriky (1993). Kahoun zaujal již debutem Pískací kornoutek (1984) a další desítkou titulů pro menší čtenáře (Štěstíčko a kocouří dědeček, 2009), ve kterých posunul dále pojetí autorské pohádky o úsměvnou hravost a nové postavy antropomorfizovaných zvířecích hrdinů.

Jeho poslední tvorba se vyznačuje okouzlením dopravou (O mašinkách, 2007; O létajících strojích, 2013) a návratem k jistotám pohádky (Co se zdá medvědům, 2015).
V roce 2013 obdržel Zlatou stuhu za celoživotní přínos literatuře pro děti a mládež.

13. května 2017 nás tak opustil jeden z nejlaskavějších autorů a ilustrátorů knih pro děti. Čest jeho památce!

Má oblíbená ukázka z tvorby Jiřího Kahouna:

Hroší maminka je tatínek
Jiří Kahoun
Z vody vylezli hroší bráškové.
„Pojď si hrát na maminku a na tatínka,“ řekl první.
„Ale budu maminka,“ povídá druhý.
„A proč?“
„Protože nevím, kde mi hlava stojí. To je samé vaření, úklid a prádlo.“
„Jenže já chci být taky maminka.“
„Nemůžeme dělat dvě maminky.  Maminka jsem já a basta!“
„Tak já jsem tatínek a jdu se vykoupat.“ „S tebou je tedy hraní. Tak dělej radši maminku a já tatínka.“
„To by se ti tak líbilo,“ řekl první hrošík. „Já budu vařit, uklízet, prát, a ty nic. Tak to ne, kamaráde. Jsme oba maminky, a hotovo!“ Vzali si zástěrky a pustili se do práce. Vařili, uklízeli, prali a vzdychali: „Uch, to je práce. Až mě v kříži loupe.“ „Víš co?“ povídá druhý hrošík, „začneme dělat radši tatínky.
„Jak můžu dělat tatínka, když jsem maminka?“ „Jak by, dobře.“ A vlezli do vody. Sotva se potopili, přišla maminka a zavolala:
„Kluci!“ Ale nikdo se neozval. Musí se zeptat táty, kde jsou: „Táto!" A z vody vykoukly tři páry očí. Táta a hrošíci.
(Z knihy Pískací kornoutek)