Nejenom v zimním čase se hodí připomenout si knížku pro děti, která se v zimním období odehrává. Autor knihy, Vladislav Vančura, prozaik, dramatik, esejista, kritik, filmový scénárista a režisér, vedle svých prozaických děl napsal jedinou knihu pro děti – Kubula a Kuba Kubikula. Na počátku Vančurovy inspirace napsat v období dětství své dcery Aleny knihu pro děti, byl „nelítostný spor kritiků o pohádku“.
Autoři vedli zanícené debaty na téma, jak by měla vypadat pohádka pro současné děti.
Někteří z nich byli toho názoru, že pohádka přežila a vyvstal návrh, nechť každý autor napíše dle vlastních představ svoji pohádku pro děti. A tak se zesílení epičnosti ve Vančurově tvorbě, promítlo do pohádky pro děti.
Chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou
Vstupujeme do příběhu dvou hlavních hrdinů, na jejich pouti krajinou pokrytou bílou nadílkou. Před sto lety za náramné zimy, kdy se i učitelé báli klekánice a strašidel, chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou. S tímhle medvědím mládětem, vlastnostmi tolik podobnými tomu zlobivému chování mláďat lidských, měl Kuba Kubikula neustále starosti. Medvěd měl kožich plný blech, ale nechtěl se mýt, odmítal chodit včas spát, byl to mlsoun a hajdalák. A tak ho Kuba Kubikula strašil a vyhrožoval mu medvědím strašidlem Barbuchou.
Ilustrace Jindra Čapek, 2015
Nestárnoucí kniha pro děti i rodiče, která ani po letech neztratila nic ze svého kouzelného příběhu ani hravého českého jazyka.
V té třeskuté zimě, kdy mrzlo tak, že Kubovi i přes ušatou čepici mrzly uši, hledal, kam by aspoň na noc hlavu složili. I zamířili do místní kovárny. A kovář byl tak hodný, že se s medvědem a medvědářem o polívku k rodinné večeři rozdělil a v kovárně je přespat nechal. Kovářovic Lízince se medvěd Kubula tuze líbil, špásovali spolu, ani jednomu z nich se nechtělo jít na kutě. A tu Kuba Kubikula opět přichází s medvědím strašidlem Barbuchou. Kuba Kubikula si ho ve své bystré hlavě vymyslel, aby se medvěd začal bát a Kubu Kubikulu poslouchat. A tak Kuba Kubikula rychle ve své mysli přiděluje Barbuchovi podobu strašidla s hlavou sršáně, kožichem z kouře a žihadla místo drápků. O Barbuchovi je lepší nemluvit, mohl by se objevit. Takhle Kuba Kubikula svého medvěda neposedu strašil, až se medvěd strachy třásl. A jelikož se strašidla sytí strachem a z medvědova kožíšku stoupal ten strach jako pára, i zhmotnilo se z něho strašidlo Barbucha. A když už si ho tihle tuláci vymysleli, Barbucha chce s nimi zůstat, když byl jejich vlastním strachem přivolán. Takhle se nevyplácí vypravovat pohádky strašidelné! A hlavně věřit se jim nesmí.
Ilustrace Ondřej Sekora
Strašidlo nechce mít doma nikdo.
Ráno je kovář i se strašidlem, kterého se Lízinka poleká, vyžene. I když venku stále mrzne až praští, chlapci toulaví se znovu vydávají na cestu krajinou. Strašidlo nechce mít doma nikdo. Medvědovi se už cestou, začne stýskat po Lízince, neví přesně, co je to stesk, jen se mu něco ozývá v bříšku. I chtěl by se vrátit do kovárny, ale to nejde, musí si sami vydělat na živobytí. Ale znáte malé kluky, když si vezmou něco do hlavy. Kubula si stále vedl svou a nepřestával, až na něj tedy Kuba Kubikula Barbuchu zavolal. Barbucha nemá žádné nohy, tak narychlo si jej Kuba Kubikula vymyslil, že na nohy dočista zapomněl. Tak se strašidlo vznáší, koulí očima, vyplazuje sosáček a má připravená žihadla.
Ilustrace Zdeněk Miler
Ve vesnici Vařečky a Hrnce
Tahle trojice dorazí do vesnice s názvem Vařečky a Hrnce. Zrovna se tu honosně na lávce mezi Vařečkami a Hrncemi prochází rychtář Randa. Všichni se však rozutečou, protože do města přijde Kubula a Kuba Kubikula s Barbuchou a strhnou na sebe všechnu pozornost. To rychtářovi není po chuti a chce tuláky vyhnat. Domnívá se, že sem Kuba Kubila přišel s opicí, netuší, že je to strašidlo Barbucha, které přilákalo pozornost všech obyvatel. Kuba Kubikula chce jen dobrý oběd a vyhazovu je brání, nabádá rychtáře, ať strašidlo nepošťuchuje, že mu dá co proto.
Rychtář si nedá říci a snaží se Barbuchu polapit. Barbucha se však rozezlí a panu rychtáři šest pořádných žihadel uštědří. Kubula s Kubou Kubikulou a ostatní přihlížející se tím tancem baví, ale kdo se směje naposledy a nejvíce, ten bude potrestán. Rychtář Randa nechá Kubulu, Kubu Kubikulu i Barbuchu vsadit do vězení.
Dostanou se naši hrdinové ze šatlavy ven? Bude již Kubula hodným a spořádaným medvědem? A je možné, aby strašidlo, které sílí strachem zůstalo zachováno, když se ho přestanete bát?
To si přečtěte v nestárnoucím, klasickém příběhu, který potěšil již několik generací dětí.
Ilustrace Zdeněk Smetana
Hravý český jazyk
Vančura si v této knize hraje s českým jazykem, přetváří slova, vytváří si nová. Pohádka je psaná jazykem čerpajícím z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči, přesto srozumitelná rodičům i dětem. Sami se můžete přesvědčit, že od svého prvního vydání v roce 1931 příběh neztratil nic ze svého kouzla, vtipu a poutavosti. Vladislav Vančura chtěl ukázat hravost a originalitu češtiny a já myslím, že se mu to povedlo;-)
Vladislav Vančura / KUBULA A KUBA KUBIKULA / Ilustroval Zdeněk Miler / Albatros, 2005
Prvních pět vydání ilustroval Ondřej Sekora a 14. vydání ilustroval Zdeněk Smetana, t. j. deset vydání s ilustracemi Zdeňka Milera
Stáhni knihu zdarma>> https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/79/96/17/kubula_a_kuba_kubikula.pdf
Ilustrace ale volné ještě nejsou.
