Železná pata se řadí ke klasickým dílům americké literatury, jeden z nejsilnějších sociálních románů, kterým se inspiroval George Orwell při psaní utopistické legendy "1984".
Formou zápisků ženy amerického lidového vůdce Arnošta Everharda, publikovaných kolem roku 2600 je zachycen obraz sociálních otřesů v korporátní USA na začátku 20. století.
V zápiscích se dovídáme o Everhardově úloze v boji dělnictva proti silám fašistické oligarchie a nadnárodních korporací na počátku dvacátého století. O tom, jak byli dělníci postupně uvrženi do hospodářského a politického otroctví, o jejich podzemním boji za hospodářskou a politickou spravedlnost, o první velké revoltě utlačovaných mas a o tom, jak tato revolta byla nemilosrdně potlačena žoldáky Železné paty.
Revolucionáře líčí London jako anarchisty z řad intelektuálů, kteří se po zradě odborářských vůdců stahují do podzemí a omezují se na individuální teroristické akce. Tohle téma se objevuje i v jiných scifirománech např. v trilogii Liou Cch'-sina Vzpomínky na Zemi.Problém tří těles. Vynikající Liou Cch'-sinova vize střetu lidstva s mimozemskou civilizací
Bezesporu je to dílo vizionářské díky velmi slušným znalostem Londona o fungování korporátního fašismu, který popisuje v plné nahotě a krutosti. Koneckonců jeho logicky vyvozené vize se naplno projevily již počátkem 21.století nejen v USA.
Díla si údajně všiml i Trockij. Navíc inspirovala i další autory tzv. nové ekonomické školy: C. H. Douglase, Henryho George a Silvio Gesella a další.
Výpisky:
Začátek knihy:
Letní vánek kolébá korunami sekvojí a řeka Divoká lahodně zurčí přes omšelé balvany. Motýli se třepotají v slunci a ze všech stran se nese ospalý bzukot včel. Kolem je tak ticho a klidno, a já tu sedím a přemítám a jsem tak neklidná. Právě to ticho mě zneklidňuje. Je jako neskutečné. Všude klid, ale je to klid před bouří.První význačné pole, na které Rockefellerové odbočili a zabočili, byly železnice. Roku 1895 kontrolovali pětinu všech amerických tratí. Co Rockefellerům patři nebo co kontroluji jako hlavni podílníci dnes? Maji rozhodující slovo ve všech společnostech velkých newyorských drah, severní, východní a západní, kromě jedné, na které se účastní jenom několika milióny. Mají účast na většině velkých tratí, které se rozbíhají z Chicaga. Ovládají několik pacifických linek. Jejich hlas činí Morgana tak mocným, ačkoli je třeba říci, že oni mají více zapotřebí jeho rozumu než on jejich hlasu - alespoň pro tuto chvíli - tato kombinace je základem jejich “zájmového společenství”.
“Sázím se, že si oligarchie najde omluvu,” řekl Arnošt, když vešla ve známost zrada na německém císaři. “Jako obvykle bude oligarchie přesvědčena, že jednala správně.”
A skutečně, oligarchie veřejně omlouvala tento čin tím, že to udělala ve prospěch amerického lidu, jehož zájmy hájí. Vyřadila prý nenáviděného soupeře ze světového trhu, a tak nám umožnila odbýt na tomto trhu přebytek výrobků.
“A to nejnesmyslnější na celé věci je, že nemůžeme víc dělat proti tomu, aby takoví idioti spravovali naše zájmy,” řekl k tomu Arnošt. “Umožnili nám prodat víc do ciziny, což znamená, že si budeme muset doma utahovat opasky.”Anglii se podařilo potlačit proletářskou revoluci ve vlastní zemi a udržet si Indii, přestože byla na pokraji zhroucení. Byla také nucena přihlížet, jak se jí vymkly z rukou její velké kolonie. Tak se stalo, že se socialistům podařilo proměnit Austrálii a Nový Zéland v kooperativní republiky. Z téhož důvodu ztratila Anglie i Kanadu. Avšak svou vlastní socialistickou revoluci Kanada za pomoci Železné paty potlačila. Současně pomohla Železná pata potlačit revoluci v Mexiku a na Kubě. Důsledek byl, že se Železná pata v Novém světě pevně usadila. Sloučila celou Severní Ameriku od Panamského průplavu až k Severnímu ledovému moři v jeden pevný politický celek.
Průmysloví magnáti se nyní obrátili proti středním vrstvám. Podnikatelské svazy, které pomáhaly průmyslovým magnátům ujařmit a potřít dělnictvo, byly nyní samy rozdrceny svými dřívějšími spojenci. Zatímco střední vrstvy, drobní obchodníci a továrníci se zhroutili, trusty odolávaly. Ba víc než odolávaly. Vyvíjely horlivou činnost. Sely vítr do všech úhlů světa. Protože jen ony věděly, jak sklízet bouři a vydělávat na ní. A jak vydělávat! Byly to závratné zisky! Trusty byly dost silné, aby odolaly bouři, kterou z valné části samy rozpoutaly, a tak ji nechávaly řádit a drancovaly vraky, které se zmítaly kolem nich. Všechny hodnoty se zoufale a nepochopitelně rozplývaly pod rukama. Jen trusty ohromně rozmnožovaly svá bohatství, rozšiřujíce svůj vliv dokonce do mnoha nových odvětví - a vždycky na úkor středních vrstev.
Šila jsem celý život, tam doma za mořem i tady v San Francisku - třiatřicet let.
Když mám na činži, tak je to dobré. Domácí je velmi hodný, ale musím platit. To je správné. Počítá mi jen tři dolary za ten pokojík. To je levné. A přesto to není jen tak sehnat každý měsíc tři dolary.” Odmlčela se, a pokyvujíc hlavou, píchala dál.Vyvlastnění farmářů, ke kterému došlo v této době, by bylo také rozmnožilo naše hlasy, nebýt agrární strany a jejího krátkého a planého rozmachu.... “Chudáci farmáři,” zasmál se jednou drsně Arnošt. “Trusty je teď mají úplně v hrsti.”
“Cesta peklem, na kterou jsem ho vzal s sebou, způsobila v jeho duši otřes. Provedl jsem ho příbytky několika našich továrních dělníků. Ukázal jsem mu trosky lidí, které stroj odhodil stranou. Vyslechl několik vyprávění z jejich života. Provedl jsem ho brlohy San Franciska a on poznal, že opilství, prostituce a zločinnost mají hlubší příčiny než vrozenou zkaženost. Je velmi nemocen, ba co více, ztratil hlavu. Jde na to pouze z mravní stránky. Dotklo se ho to příliš těžce. A jako obvykle je nepraktický. Vznáší se ve vzduchu se všemi těmi svými mravními přeludy a plány stát se misionářem mezi vzdělanci. Cítí, že jeho svatou povinností je vzkřísit starý duch církve a zvěstovat její poselství pánům. Je na konci sil. Dříve či později vybuchne, a to bude jeho zkáza. Jakým způsobem k tomu dojde, to si nedovedu představit. Je to ryzí, ušlechtilá duše, ale přitom je tak nepraktický! Je nade mnou. Nemohu ho přimět, aby se držel pevné země. Řítí se přímo vstříc své Getsemane. A pak přijde ukřižování. Údělem takových ušlechtilých duší je ukřižování.”
Zničením rolnických států zmizela z kongresu agrární strana. Její příslušníci byli odsouzeni pro velezradu a jejich místa zaujaly stvůry Železné paty. Socialisté byli v žalostné menšině a věděli, že se blíží jejich konec. Kongres a senát byly jen zástěrkou, fraškou. Rokovalo se s vážnou tváří o veřejných otázkách a usnášelo se podle starých zvyků, ale zatím vše, co se dělo, mělo ve skutečnosti jen jeden smysl, aby se příkazům oligarchie dostalo ústavní sankce.
Oligarchové sami prodělávali pozoruhodný, a nutno doznat, neočekávaný vývoj. Jako třída se ukáznili. Každý člen měl svou funkci ve světě a tuto funkci musel plnit. Nebylo již mladých zahálčivých boháčů. Jejich energie bylo třeba k tomu, aby jednotným postupem oligarchie získala na síle. Sloužili jako vůdcové vojenských oddílů, jako kapitáni průmyslu. Uplatňovali se v technických vědách a mnozí se stali význačnými inženýry. Pracovali v různých vládních úřadech, sloužili v koloniích a vstupovali hromadně do různých tajných služeb. Někteří vstoupili, abych tak řekla, do učení, aby se z nich stali význační ideologičtí pracovníci v oboru školství, umění, náboženství, vědy a literatury. V těchto oborech konali důležitou funkci tím, že formovali mysl národa a utvrzovali jej v přesvědčení, že vláda oligarchie musí trvat věčně.
Nemohu dost zdůraznit toto hluboké mravní přesvědčení celé třídy oligarchů, že jednají správně. V tom byla síla Železné paty a příliš mnoho soudruhů si to ne dost rychle a jen nerado uvědomovalo. Mnozí z nich připisovali sílu Železné paty jejímu systému odměn a trestů. To je omyl. Nebe a peklo jsou snad nejsilnějšími činiteli náboženské horlivosti u fanatika, avšak velká většina věřících lidí v nebi a pekle něco vedlejšího, co pouze symbolizuje dobro a zlo. Láska k spravedlnosti, touha po právu, nespokojenost s něčím, co není naprosto správné, zkrátka spravedlivý život -to je první faktor náboženství. A stejně tak tomu bylo s oligarchií. Žaláře, vypovídání, ponižování, anebo pocty, paláce a podivuhodná města, to všechno je vedlejší. Velikou hnací silou oligarchie je víra, že jsou v právu. Nezáleží na výjimkách, nezáleží na útisku a nespravedlnosti, které stály u kolébky Železné paty. To vše se přehlédne. Síla oligarchie spočívá dnes hlavně v jejím samolibém přesvědčení o vlastní spravedlnosti.
“Existuje ještě něco jako občanské zákony,” trval na svém pan Owen.
“Jen do té doby, než vláda jejich platnost zastaví. V ten den, kdy povstanete, jak to tady padlo, bude vaše síla obrácena proti vám. Budete muset nastoupit k milici, ať se vám chce nebo nechce. Slyšel jsem, jak někdo zamručel: Habeas corpus. Avšak místo habeas corpus dostanete post mortem. Když odmítnete nastoupit nebo se vám nebude chtít plnit rozkazy - už jako členům milice - stihne vás stanný soud a odstřelí vás jako psy. To je zákon.”Chicago bylo vždy městem dělnických bouří, městem pouličních bojů a násilné smrti, s třídně uvědomělou organizací kapitalistů a s třídně uvědomělou organizací dělníků, kde za starých časů byli odborově organizováni dokonce i učitelé a společně se zedníky a nádeníky tvořili Americkou federaci práce. A tak se Chicago stalo středem bouře první předčasné vzpoury.
Dav nebyl dál než na deset metrů, když kulomety spustily. A v plamenné cloně smrti nezůstalo na živu nic. Zástup se hrnul dál, ale nemohl proniknout kupředu. Mrtvoly se kupily na sebe, hromada rostla, ohromná, tyčící se vlna smrti a umírání. Ti vzadu se tlačili vpřed a proud od domu k domu se zkracoval, jako by se zasouval sám do sebe. Raněné muže a ženy vymršťovala ta strašná vlna pres okraj a oni padali svíjejíce se před ni, až se nakonec skutáleli pod auta a k nohám vojáků. Ti dobíjeli zmítající se nebožáky bajonety, ale viděla jsem také muže, který se vymrštil a vrhl se s vyceněnými zuby jednomu vojákovi na hrdlo. Oba, voják i otrok, se skáceli do krvavého proudu.
Poslední část:
Mnoho našich soudruhů ztratilo rozvahu a mstilo se teroristickými akcemi. Zničené naděje z nich udělaly zoufalé ztroskotance. Vzniklo mnoho teroristických organizací, které s námi neměly nic společného, ale působily nám mnoho potíží. Tito svedení lidé nerozvážně obětovali životy, často nám zhatili naše plány a zdržovali naši reorganizaci.A mezi tím vším kráčela Železná pata. Klidná a vyčkávající otřásala při své honbě za soudruhy samými základy společnosti, pročesávala řady Žoldnéřů, odborářské kasty, všechny své tajné služby, trestajíc bez milosrdenství a bez záští, snášela mlčky všechny odvetné akce a mezery ve svých bojových šicích doplňovala právě tak rychle, jak vznikaly. Arnošt a ostatní vůdcové měli plné ruce práce, neboť se snažili s Železnou patou udržet krok a reorganizovat revoluční síly. Obrovitost tohoto úkolu pochopíme, uvážíme-li…
