Deník běžence je volné pokračování Válečného deníku (Dauphin 2021). Autor v něm líčí více než dvouleté období zoufalého čekání na možnost vycestovat z Evropy.
Zápisky jsou vedené ještě nemilosrdnějším tónem. Není divu, jako běženci a cizákovi, navíc židovského původu, mu jde o život. Smyčka zátahů a perzekucí se pozvolna stahuje. Je otázkou času, kdy definitivně sklapne past – pět týdnů poté, co se mu spolu s ruskou přítelkyní Galy podařilo odplout do Venezuely, německé jednotky obsadily i dosud neokupovanou zónu Francie...
Každý kykyrýká po svém. Moje kykyrýkání... ...nevychází z toho, že jsem jako běženec (faktický i vyznáním) přispěl svým skromným dílem k vaší podivné válce...
Deník / Jean Malaquais / vydal www.dauphin.cz , 2022
1 dil knihy
Válečný deník. Čtivý obraz válečné mizérie, zbavený všech iluzí o hrdinství
Jean Malaquais (1908–1998)
se narodil jako Wladimir Jan Pavel Malacki v Polsku. Po maturitě v sedmnácti letech odešel z domova, přes Balkán a severní Afriku se dostal do jižní Francie, po nějaké době do Paříže. Živil se nejrůznějšími, převážně manuálními pracemi, mimo jiné fáral v dolech na stříbro a olovo, z nichž vytěžil látku pro svůj první román Javánci (vyšel v roce 1939 a získal prestižní Renaudotovu cenu, česky 2012).
V té době však už Malaquais musel – byť nevlastnil francouzské občanství – narukovat do armády. Po porážce v roce 1940 uprchl z německého zajetí (zřetelně si uvědomoval, že jako Žid z Varšavy nemá po odvlečení do Německa šanci přežít) a přes Venezuelu doputoval do USA.
Do francouzštiny překládá román v té době neznámého, začínajícího amerického autora Normana Mailera Nazí a mrtví a po návratu do Francie vydává další dva vlastní romány, následně se věnuje filosofii (vychází kniha o S. Kierkegaardovi). Knižně vyšly i dva svazky jeho korespondence (s Andrém Gidem a Normanem Mailerem).
Na sklonku života se podílel na reedici svých beletristických textů a deníků, čtenáři tak mohli znovu objevit dílo jednoho z nejoriginálnějších zjevů frankofonní literatury dvacátého století.
Ukázka:
10. srpna
Stalin s požehnáním svého soudruha ve zbrani Hitlera vnutil Litvě, Lotyšsku a Estonsku bezcenné bezpečnostní smlouvy a pak je okamžitě zabral. Ve jménu „socialismu v jedné zemi“, jak jinak.11. srpna
Dnes ráno po probuzení: žasnu, že jsem naživu. Žasnu.14. srpna
Trest smrti pro generála de Gaulla, vynesený za tím účelem sestaveným pétainistickým tribunálem, mu jedině přidá na slávě. Mnohem víc než další generálská hvězda na čepici.17. srpna
Třetí nebo čtvrtý den nepřetržitých náletů na Anglii. Stovky a stovky bombardérů a stíhaček. V nacistickém rádiu všichni skáčou blahem.19. srpna
Nevím, co se sebou, a tak čtu a čtu, až z toho mám vidiny. A podobně jako zklamaní životem, kteří v každé hnidě luští znamení osudu, občas vidím dvojmo, když padnu na řádky, které mi znějí stejně důvěrně jako vlastní jméno:
Denně ujdeme kus cesty do Pekel,
bloudíce bez děsu čpavými temnotami.Ano, držím se Flaubertovy rady slečně de Chantepiové a čtu, abych žil.
22. srpna
V Mexiku zavraždili Trockého. Pozoruji – mimořádně pronikavě slyším – spokojené kručení v kloace, která Stalinovi slouží za duši.
Doslechl jsem se, že „francouzské gardy“ doriotovské poslušnosti nedávno ve jménu záchrany rasy zapracovaly na židovských obchodech. Předpokládám, že se při té příležitosti nezapomněly patřičně zásobit.
Doriot převlékl kabát v roce 1934 – navztekalo ho, že komunisté kvůli jeho prosazování spolupráce s levicí všeho druhu, v té době se to v Moskvě stále považovalo za sociálfašismus, upřednostnili na postu generálního tajemníka přitakávače Thoreze.27. srpna
Tak máme dvě Francie, řečené „svobodné“ – první sídlí ve Vichy a druhá se usadila v Londýně.30. srpna
Republika rozebraná, politické strany i odbory úředně zakázané, nadekretovala se tedy a maršálovi odpřisáhla věrnost Francouzská legie bojovníků – s pendrekem v ruce má zemi dovést zpět na tu správnou cestu slávy a velikosti.2. září
Rok Jedna předhazování drobů po honu. Co bylo na menu (prozatímní výčet): Polsko, Československo, Norsko, Belgie, Holandsko, Dánsko, Francie ve Führerově pupku; Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, několik plátků Finska a Rumunska v Gruzíncově chřtánu; Albánie, Britské Somálsko a pár kousků Libye v Duceho tlamě… A to byste chtěli, aby dřív či později nezašli na zažívací potíže?3. září
Dělat – musím, ksakru, něco dělat se svým životem!
