Básně Konstantina Biebla. Kompletní Bieblovy básnické knihy

Svazek básní z nakladatelství Host obsahuje kompletní Bieblovy básnické knihy Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdadu, Zlatými řetězy, S lodí jež dováží čaj a kávu, Nový Ikaros, Nebe peklo ráj a Zrcadlo noci.

Kniha odstraní tak jednu z velkých mezer ve vydávání moderní české poezie: dosud básně Konstantina Biebla nevyšly v kritickém vydání.

Jeho dílo, vydávané v padesátých letech, bylo poznamenáno autocenzurou a cenzurou. Následovaly jen antologie, připravované na různé ediční úrovni.
Přítomný svazek vychází z posledních knižních vydání za autorova života před vznikem zmíněného díla. V rozsáhlém komentáři prof. Jiřího Holého srovnává dochované rukopisy, časopisecké a novinové otisky a varianty knižních vydání jednotlivých básní. Výsledkem je první souborná edice jádra básníkova díla a také bohatý materiál pro další literárně vědné bádání.

Básně / Konstantin Biebl / Host, 2014

Básně Konstantina Biebla...

S lodí jež dováží čaj a kávu

S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu

Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova

Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty

Pojedem okolo pyramid
loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid

S vysokou holí a zaprášenými opánky
jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky

Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
letí za vodou a ve vlnách se ztrácí


Tichounce

Milenko, broučku malý,
tvůj hoch se o tebe bojí.
Růže ti s tváří opadaly
na šicím stroji.

Od osmi ráno, večer do šesti,
se schýlenou hlavou sníš
ještě o štěstí.

Za čtyři sta korun měsíčně
co se tvé prsty nabolí.
Z chudých rukou chléb roste pomaleji
než na poli.

Milenko, broučku malý,
nedá mi to spáti,
proč za ty ruce, za ty ruce
tak málo se platí?

Já bych dal za ně život.


Na bílém polštáři

Na bílém polštáři vypadáš jako mulatka
beztak ti svědčí teplejší klima
choulíš se ke mně máš na uších sluchátka
a posloucháš koncert z Říma

Tvé vlasy voní jako vzácné koření
Mařenko má
kdo jednou k tvým vlasům přivoní
stane se kuřákem opia

pustil jsem, pustil svou bláznivou volnoběžku

Pustil jsem, pustil svou bláznivou volnoběžku
a bláznivě vlají teď moje vlasy.
Mám za sebou hory! Mám za sebou bílou Sněžku!

Kdypak se zastavím?

Byla hrozně krásná a jako pohřeb líná,
ta doba, než ona dojde z koupelny k zrcadlu
s rukama vzadu za hlavou -

Půl roku, co jsem žádnou ženu nerozpínal.

Na noc jsem přijel, ale ráno, ráno jedu.
Začala prosit na cestě z Turnova
a vybuchla v slzy. Načpak ty slzy?

Dotkla se zvonku u kola.

Pustil jsem, pustil svou bláznivou volnoběžku
a bláznivě vlají teď moje vlasy.
Mám za sebou hory! Mám za sebou bílou Sněžku!

Mám za sebou lásku!


Hvězda

Milenko moje, ty víš, že tě mám rád,
na prsou mých jsi kytičkou jarního kvítí.
Otevři okno a jdi se podívat,
jestli nám hvězda nad hlavou svítí?

Nad černou hruškou jasně zářila,
ale teď je tam tma.
Snad s nebe spadla a o zem se rozbila
hvězda má, hvězda tvá —

Hvězda je snem, tedy věčnost sama,
ta nemůže, milenko, mrtva být,
svítí tu na světě mezi náma,
abychom mohli dále žít.

Není jen mou a není jen tvou,
je hvězdou všech nešťastných lidí:
zeptej se slepce, když jde tmou —
a řekne ti, že ji vidí.

V noci

Veliký révový list
sladké hrozny ukrýval kdysi
a stal se štítem slaměných hnízd.
Vrabečku, neboj se. Spi si!

Fialové blesky navštěvují zámeckou kapli.
Hle, z mokrého zdiva vystupuje uťatá hlava
rytíře z Mooru.

Horečka, úzkost nemocného trápí
a těžké sny.

Rád bych se vás zeptal, vrabci,
zdali vám také tak úzko není,
když najednou v noci zdá se vám o zlém chlapci,
jak po vás hází kamením.


Rusalčin pramen

Na hlučné promenádě pramenů stero
Jeden z nich chtěl by raději klid
A šero

Dobře žes přišla! Už jsem se zalek
Že je svět bez lásky
A bez rusalek


Cesta k lesu

Vždycky jsem pušku pozorně sňal
     ale nikdy tak tiše
     aby jeden hrob neprocit v Polsku

Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa
     vojáčku ty který máš malárii
mluv jak nás mrazila karabina
     nebo kříž polního kuráta

Studila i železná klika po návratu
     doma u dveří

Vzít pušku znamená radostnou událost za kamny
     Můj pes
už třetí z dynastie ušlechtilých Emírů
     zívá a vstává

Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru
     běhával po svých
     domů zkusí to po krvi

O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu

Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu
     za bílou zdí za námi dívá se cherubín
      za nic na světě bych se teď neobrátil

Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá
     že pískne přes zeď na psa
     až půjdeme spolu kolem kostela

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
     jeden cíp sahá až na Sibiř
padá tam padá modrošedý sníh
     a kolem křížů v houfu táhnou vlci

Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze
     Jejich zelené oči jsou ztracené poklady
     mrtvého cara

Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze

Jeden cíp sahá až k Piavě
     na hrobě bubnují padající pomeranče
Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv
     i režná košile

Jen v srdci ocelová střela
     jako Venuše z Louvrů
     zůstane chladná

     štíhlá

     a celá

Začarovaná studánka

U kaple písková socha
ta korunovaná vrabčím hnízdem
pamatuje řadu lásek

Večer jdou milenci k lesu
a za nimi v patách se líbají modré stíny

Hlas jeho v aleji vždy náhle zkrásněl
prutem zlehounka bije si do holinek
věří co povídá

Ona se halí v závoj a zelený vínek

Věří trávě stromům a jejich zádumčivému šumotu
neb všecko je nožem psáno
do javorové kůry

Přicházejí letní bouře
pod okny bez únavy tleskající lijáky
V dešti se ztrácejí slzy

Blesk smaže přísaha


Javanky

Ráno jdou na passar
prodávat ananasy
aby jim voněly ruce
až budou si na noc
rozplétat vlasy

A když je rozpletou
osud všech Javanek
usednou tiše před chatou
s očima k moři
a s hřebenem nazpátek