Christian Morgenstern (6.5. 1871 – 31.3. 1914) byl opravdu za svého života neznámý, a tím, co produkovala jeho nesmírná fantazie, téměř nevydavatelný. Podstatě vydával své básnické fantazie a hravost se slovy jen pro své přátelé nebo šuplíku. Dokonce sám se od nich částečně distancoval:
Nech ty písně moje rané / Čas už na nich hlodá / Jsou jak boty vyšlapané / Vždyť jich není škoda.
Když měl 24 let (1895), rok poté co vydal své první básně podnikl s přáteli (Spolek Šibeniční bratři) výlet na skutečný Šibeniční vrch u Postupimi a tam zpívali Šibeniční písně na Morgensternova slova. Tak vznikla šibeniční poezie. Morgenstern ji posléze osvětlil takto:
Šibeniční poezie je kus světového názoru. Je to bezvýhradná svoboda oproštěného, odhmotněného, která v ní promlouvá.
Šibeničník je záviděníhodný stupeň mezi člověkem a vesmírem. Ni víc. Ze šibenice se hledí na svět jinak a vidí se jinak i jiné věci.“ Toto je vlastně manifest nonsensové poezie, poezie stavějící na nesmyslu, na seskupování a řetězení nesmyslu, na nesmyslnosti světa.
Morgensternovo veršování nebyly ale v žádném případě jen nesmyslné hraní se slovy, vtipem, humorem.
Jeho verše nebyly v žádném případě jen bezduché říkanky, ale skrývala také různá tajemství. Nesmysl neboli nonsens by se mohl také nazývat nesmysl se smyslem a bylo by mnohem přesnější.
Na dvou příkladech, ve vynikajícím překladu Josefa Hiršala, si můžeme odhalit, co se za nonsens básněmi skrývá...
Vybráno z knihy:
Christian Morgenstern: Beránek měsíc, přeložil Josef Hiršal, Odeon, Praha 1989
Christian Morgenstern (6.5. 1871 – 31.3. 1914)
byl německý básník, novinář a překladatel, který je dnes považován za zakladatele nonsensové poezie. Studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství. Léčil se s tuberkulózou v mnoha sanatoriích, ale 31. března 1914 jí v Meranu podlehl. Jeho prozaická díla vyšla péčí jeho ženy Margarety většinou až po jeho smrti. Za svého života se dočkal velmi malého uznání.
VELIKÉ LALULÁ
Kraklakvakve? Koranere!
Kronsirýři- guelira:
Brifsi, bafsi; gutužere:
gasti, dasti kra...
Lalu lalu lalu lalu la!Chandraradar sísajádra
tesku tes py pi?
Vahápádra, pryvešádra
klukpukpici li?
Lalu lalu lalu lalu la!Sochoškrt sic kalcisumpa
senmemysagart (;)!
Biboň sod: Quocitem Vumpa
Kleso Klaso Klart (!)
Lalu lalu lalu lalu la!
Báseň napsal Morgenstern v roce 1890.
Autorsko-překladatelské vysvětlení:
Dosud se tomuto zpěvu podkládal příliš velký význam. Skrývá se v něm prostě- koncovka. Každý, kdo je šachistou, mu jinak neporozumí. Abych však vyšel vstříc i laikům a začátečníkům, udávám zde postavení:
Kraklakvakve? = K a 5 = (bílý) král a 5. Otazník znamená: Nebylo by postavení krále na jiném poli ještě silnější?Avšak podívejme se dále.
Koranere! = K e 1 = (černý) kůň e1. Vykřičník znamená: silná pozice.
(DF: ...)
Kleso Klaso Klart (Aha! Teď se vysvětluje K a 4 nebo 6!) = K6 = bílý kůň. Ano, ale na kterém poli? To je právě ono! A to není blíže označeno. Kůň zaujme tedy místo černého krále vedle bílého krále a jemu přenechá, aby si v šesté řadě, nebo, stojí-li tam dáma, tedy ve čtvrté řadě, hledal pohodlné místo. Tím je situace vyřešena ke vší spokojenosti. (čtvrtina součtu liter ve 3 strofách, snížená o 1, činí mimoto 64. Sapienti sat.)
(Sapienti sat - moudrému napověz...)
SKŘET PŮLNOCSkřet půlnoc levou vzhůru vznes:
dvanáctá bije v luh i les.Rybník sní s ústy dokořán.
Pes roklin vyje lunou štván.Bukač se chvěje ve třtinách.
Ropucha číhá v mokřinách.Šnek v domku uši špičatí.
Stejně tak myška zpod natí.Bludičce pohov nastane
na větvi vichrem urvané.Žofie má zlé vidění:
Beránek měsíc, lešení...Popravenci se větrem hnou.
Z dálné vsi dětský křik zní tmou.Dva krtci každou hodinku
si spolu dají hubinku,zatímco v hloubi lesních cest
zatíná noční můra pěst,že pozdní trhan ospale
nezabloudil tu v močále.Krkavec Rall krákne: umár!
Konec a zmar! Konec a zmar!Skřet půlnoc levou dolů kles:
A sen jal znovu luh a les
Autorsko-překladatelské vysvětlení:
Skřet půlnoc (Endekus dodekus) takzvaný šotek čili noční duch levou: člověk (pozn. překl.: např. dirigent Pražské filharmonie) by zvedl pravou ruku nebo obě dvě dvanáctá bije: Následkem toho nebo: ihned pak. Obojí stanovisko je možné uhájit. V prvém případě je skřet půlnos mocným démonem.
V druhém pouze učencem, který ví: "Za okamžik bude bít dvanáct, proto předtím rychle zvednu ruku."
Rybník sní s ústy dokořán: Smělý obraz. Nebo kdyby rybník zavřel ústa, přestal by existovat. Z toho je patrno, jaké nebezpečí se skrývá v zákonitosti důsledků, která proto nepožívá - zvláště u žen a básníků - žádné zvláštní obliby.
Verš 4: Bezděčně si připomeneme "čarostřelce"
Verš 7: Překl. omlouvá své povrchní znalosti přírodopisné a přiznává se, že dosud neslyšel o šneku, který by dokázal špičatit uši. Proto se domnívá, že jde o ušatého šneka, nebo o politováníhodný omyl autora.
Bludička atd.: Bludice (světýlka, mžikavky, blýskavky, bosorky) - světělné úkazy v podobě plamínků, které se vznášejí a třepotají nad bažinatou půdou a trouchnivějícími látkami, které jsou dosud zcela záhadné (!) (M.K.K., Lipsko a Vídeň 1900)
Žofie (Sofie): Moudrost předvídá zánik vědy. (Viz "Beránek měsíc"!)
Noční můra: Viz též pidimuž, skřítek.
Krkavec Rall: Potomek Wodanových krkavců Hugina a Muniny.
Verš 24: Jako obvykle.
