Karel Kryl. 80 let. Demokracie dozrává do žaludečních vředů Bez poctivosti bez práva bez ohledů

Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou… Jedna z nejlepších básní zhudebněná básníkem a zpěvákem Karlem Krylem (*12.dubna 1944 – 3. březen 1994). Nadčasová, vizionářská a přesná. Text o kterém jsme si po roce 1989 mysleli, že patří minulosti. Jenže přišla ještě horší budoucnost a ještě zrůdnější totalita.

„Z čeho jsem smutný?
Z toho, že jsme vsadili na krámy a na prosperitu a zapomněli jsme na Boha, na duši i na to, že máme kulturu, že máme taky rádi krásné věci, které nás odlišují od toho žraní jako stádo. Že se měníme na zvířata, na příští otroky a děláme to dobrovolně.“
Karel Kryl

Krylovy písně opravdu nestojí u stálého opakování několika slov… to, co u něj tvoří jednu sloku, by u normálního písničkáře vydalo na jednu píseň.

Demokracie

Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky
Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky

Demokracie zavládla zpívá nám Gott a Walda
Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Mcdonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem

Demokracie pánuje od Aše po Humenné
Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli

Demokracie dozrává do žaludečních vředů
Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů
A je to mýlka soukromá snad optického klamu
Že místo srdce břicho má
A místo duše tlamu

{youtube}Np0vLCSAfaY?si=YNUCis8o4n3–uIE{/youtube}
Další básně pak navazují na novou totalitu, kterou v české kotlině zavedl lokajský režim premiéra Fialy.
Spolu s novou (nejen mediální) cenzurou přichází opět udávání a podobné chování části obyvatel jako za nacistů či socialismu.

Kádrují mě

1. Kádrují mě v Americe, taky v Kanadě,
kádrují mě v republice, ba i v úřadě,
(: a kdyby mě stokrát znali, zase by mě kádrovali,
vždyť to patří k politice, to je nasnadě. 🙂
2. Kádrují mě kolegové na své poradě,
čtyři vlády exilové, pátá na Hradě,
(: s podpisem i bez podpisu, celá halda časopisů,
asketi i kořalové s pěnou na bradě. 🙂
3. Kádrují mě bolševici, věrni linii,
dogmatičtí heretici v Kalifornii,
(: muzikanti kvůli soundu, žvanilové z undergroundu,
v strukturách i v opozici, v české mafii. 🙂
4. Kádrují mě zdola, shora noví pánové,
přičinliví hoši z Fóra v Hradci Králové,
(: důchodkyně, dorostenky, kádrováci z VéPéeNky,
demokrati, byrokrati, klerikálové. 🙂
5. Kandiduje strana ctnosti s dvěma Vasily,
nezvolenci z Veřejnosti proti násilí,
(: v aerotaxi horko-ťažko kandiduje rektor Kňažko,
v každém pádě na akádě hledaj’ posily. 🙂
6. Na Pasienkoch čeká Budaj, čeká v županu,
že ho zase jednou udaj’ ve Vatikánu,
(: zřek’ se totiž, to je k zlosti, čarnogurské národnosti,
takže novej vzájomnosti nejde do plánu. 🙂
7. Sedí Váša v Jumbo-jetu, letí do Hradce,
kancelář má na klozetu, v křeslech poradce,
(: Azbuk straší na Okoři, jeho děsí Braniboři,
takže radši v Mrtvým moři letí koupat se. 🙂
8. Zleva-zprava samozvanci v týmu sehraném,
každý šašek má dnes šanci stát se Reaganem,
(: Věrka, Magda nebo Rita usazeny u koryta,
jen ten chudák Mohorita chodí s naganem. 🙂

Znamení doby

Před okny sloup – znamení moru
Předpověď provazů a divných mravů
Klesáme hloub se strachem tvorů
Před ranou do vazu, před zlobou davu

Na stěně mříž – znamení doby
Děsím se obrázků, děsím se šachu
Zbyl jenom kříž, zůstaly skoby
A myšlenka na lásku v zajetí strachu

Zástupy lidí jdou pozpátku vpřed tak, jako raci
Zbabělost – hostii každý si pozvedá, pálí ho dlaň
Mnozí se stydí, že stavěli svět, některý zvrací
Dávaje bestii ze svého oběda povinnou daň

K výkazu ztrát připište sebe
že jste jen couvali mlčky a kvapně
Zato když brát chtěli vám nebe
že jste jim kývali, Bože, tak trapně!

Přes čelo stín – znamení studu
Znamení malého lidského strachu
Na pití blín, k zábavě nudu
K důvěře podlého a nasypat hrachu!
A nasypat hrachu

Divný kníže

Jel krajem divný kníže
a chrpy povadly
když z prstů koval mříže
a z paží zábradlí
on z vlasů pletl dráty
měl kasematy z dlaní
a hadry za brokáty
zlá slova místo zbraní

Kam šlápl vyrůstaly
jen ocúny a blín
když slzy nezůstaly
tak pomohl jim plyn
hnal vítr plevy s polí
a Kristus křičel z kříže
když rány léčil solí
ten prapodivný kníže

On pánem byl i sluhou
a svazek ortelů
si svázal černou stuhou
již smáčel v chanellu
a hluchá píseň slábla
když havran značil cestu
již pro potěchu ďábla
vyhlásil v manifestu

Měl místo básní spisy
a jako prózu mor
a potkany a krysy
a difosgen a chlor
měl klobouk z peří rajky
a s důstojností snoba
on vymýšlel si bajky
v nichž vítězila zloba

Měl pendrek místo práva
a statky pro gardu
v níž vrazi řvali sláva
pro rudou kokardu
on lidem spílal zrádců
psal hesla do podloubí
v nichž podle vkusu vládců
lež s neřestí se snoubí

Dál kníže nosí věnce
tou zemí zděšenou
on strach má za spojence
jde s hlavou svěšenou
a netuší že děti
z té země v které mrazí
prostě a bez závěti
mu jednou hlavu srazí