Profesor Milan Machovec je postava hledačská, osobitá, zařaditelná leda mezi „své příbuzné“ v dějinách – osobnosti stejně široce rozkročené, stojící na pomezí různých filosofických a myšlenkových směrů. Usiloval o popularizací filosofie široké veřejnosti. Zabýval se především významnými postavami českých dějin a filosofie, marxismem a křesťanstvím a posléze ekologickou problematikou a feminismem.
Mistr dialogu. Milan Machovec
Sborník k nedožitému osmdesátému výročí narození prof. Milana Machovce (23. 8.), připravený péčí jeho pražských studentů, představuje mnohovrstevnatý soubor různých textů – od odborných příspěvků po osobní vzpomínky přátel a osobností různých oborů.
Nalezneme tu řadu postřehů ze slavného „Dialogu“ konce šedesátých let, i řadu poznámek k bytovým univerzitám let osmdesátých i k poslednímu období Machovcova života. Díky této mozaice pohledů máme příležitost vést vlastní dialog s jednou z největších osobností české filosofie druhé poloviny dvacátého století. Asi nejvýraznější stopu zanechal Milan Machovec v roli zprostředkovatele – mezi velikány minulosti a palčivými problémy přítomnosti, jako jeden z iniciátorů marxisticko-křesťanského dialogu ve střední Evropě a především popularizací filosofie, přiblížením filosofických problémů široké veřejnosti.
Milan Machovec je postava hledačská, osobitá, zařaditelná leda mezi „své příbuzné“ v dějinách – osobnosti stejně široce rozkročené, stojící na pomezí různých filosofických a myšlenkových směrů.
Zabýval se především významnými postavami české filosofie a myšlení, marxismem a křesťanstvím a posléze ekologickou problematikou a feminismem.
Mezi jeho nejznámější publikace patří:
Ježíš pro moderního člověka
T. G. Masaryk
Smysl lidského života
Filosofie tváří v tvář zániku.
Do sborníku přispěli mj. Milan Balabán, Egon Bondy, Petr Pithart či Jindřich Srovnal, biografickou část zpracoval Tomáš Novák, otištěn je dosud česky nepublikovaný starší text Ericha Fromma, dále pak bibliografie a řada dokumentárních fotografií.
Zahraniční příspěvky jsou k dispozici v originálu i v českém překladu.
Mistr dialogu. Milan Machovec / Sborník k nedožitému osmdesátému výročí narození prof. Milana Machovce
Hovory. Milan Machovec
Výbor publikovaných rozhovorů, které vedl s kolegy, publicisty a novináři, volně navazuje na sborník vydaný k autorovým nedožitým osmdesátinám (Mistr dialogu Milan Machovec, 2005 a 2006). Představuje Milana Machovce formulujícího své myšlenky v dialogu a tím nejen pamětníkům snáze zpřítomňuje svou provokující osobnost.
První část knihy tvoří překlad rozhovoru s profesorem teologie H. G. Pöhlmannem, jenž vyšel knižně zatím pouze v Německu (Gibt es einen Gott? Ein Atheist und ein Christ im Streitgespräch, 1990).
V části druhé najdou čtenáři 25 interview z let 1967–2002. Tematicky se dotýkají mj. obrodného procesu Pražského jara, marxismu a křesťanství a období tzv. Dialogu v 60. letech, teismu, ateismu, ekologické problematiky či vztahu Milana Machovce s Erichem Frommem. Autory rozhovorů jsou např. Simone Thiedová, Enrico Savio, Olga Nytrová, Alexandr Kramer, Martin Fendrych, Jan Lipold, Vladimír Hulec ad.
Knihu opět doplňuje řada dokumentárních fotografií.
Hovory s Milanem Machovcem / Milan Machovec a Pavel Žďárský
Ukázky z knih Milana Machovce:
„Stále více jsem si tedy ověřoval, že to není jenom tak, osvobodit se od matky. Freud nebo Fromm tomu říkají incestní vazby, které jsou často prožívány vůči matce. Jsou tedy určité zkušenosti, kterým později porozumíme (a tak taky porozumíme sami sobě), které se odehrávaly dávno před naším narozením. A samozřejmě to má i mravní dosah.
Teď přejdu k rodovým záležitostem a k příbuzným. Dosud žijí příbuzní jak z otcovy, tak z matčiny strany. V mládí jsem je příliš nerozeznával… nanejvýš, která tetička dělala dobrou černou kávu se šlehačkou a která tetička byla lakomá. Příbuzní z matčiny strany byli všichni z Čech, dílem z Prahy, dílem z venkova. Otcova rodina byla z moravské vysočiny, hlavně z Třebíčska. Já jsem samozřejmě rozdíly mezi nimi vnímal nejdříve jako rozdíly mezi otcem a matkou. Jako dítě jsem nedumal o příčinách, ale pamatoval jsem si je velice dobře…“
Milan Machovec / Mistr dialogu„Potřebuji dialog stejně jako vzduch, práci, lásku, přítele. Jen dialog mi dá opravdového druha, člověka ne ‚vedle mne‘, ale ‚se mnou‘.
Dialog není luxus – je to jediná cesta, jak přežít jako lidstvo. Člověk může cítit mravní odpovědnost i za svého odpůrce… Dialog nesmí být pouze diskuzí pozice s jinou pozicí, snahou dát jinému ‚svou pravdu‘, ale jde spíše o to, zcela se rozevřít ‚protivníkovi‘, tj. nejen se svými silnými argumenty, ale i se svými slabostmi a obtížemi.“
Milan Machovec / Mistr dialogu„Pöhlmann: Jak dnes, po všech zklamáních, vidíte Boha?
Machovec: Bůh – to není entita, kterou bychom mohli objektivně prokázat nebo vyvrátit jako vědecký fakt. Bůh je spíše to, co v nás rezonuje, když se ptáme: Proč by mělo mít smysl překonávat sebe sama, milovat druhé navzdory všemu zlu, které vidíme kolem? Nikdo tě nenutí věřit v tradičního Boha s vousy na nebi. Ale nikdo ti nemůže vzít otázku transcendence – to přesahování naší vlastní omezenosti.
Po Osvětimi, Gulagu, po ekologické katastrofě – jak můžeš ještě mluvit o Bohu? Právě proto. Protože bez transcendence zůstáváme uzavřeni v absurditě, v egoismu, v fetiši moci a spotřeby. Bůh je pro mě anti-fetiš: volání k dialogu, k otevřenosti, k naději, že člověk není jen produktem okolností, ale že má v sobě schopnost proměny.
Dialog není luxus – je to jediná cesta, jak přežít jako lidstvo. Marxismus i křesťanství selhaly, když se uzavřely do dogmat. Ale v dialogu se rodí něco nového: humanismus, který není naivní, ale zodpovědný za přežití planety a za důstojnost každého člověka.“
Hovory s Milanem Machovcem„Hus – to není jen historická postava, to je symbol statečnosti vůči moci, ať církevní nebo státní. V mládí jsem ho viděl především sociálně-revolučně, pod vlivem Nejedlého – jako boj proti feudalismu. Dnes bych řekl jinak: Hus byl dobrý a statečný křesťan, který riskoval vše pro pravdu a svědomí. Jeho velikost přetrvá věky, žádné komise ho nemohou umenšit ani zvětšit.
Když jsem v roce 1967 na sjezdu spisovatelů mluvil o ‘Husovi pro 20. století’, dnes bych volil slova opatrněji. Ale podstata zůstává: Hus ukázal, že pravda není majetkem institucí, ale odpovědností jednotlivce. To je lekce i pro nás – v totalitě, v konzumu, v jakékoli formě fetiše. Nikdo tě nenutí být hrdinou. Ale máš možnost – a ta možnost je naše největší svoboda.“
Hovory s Milanem Machovcem„Dialog není jen výměna informací nebo slovní přestřelka. Dialog je setkání dvou svobod, které se navzájem respektují a zároveň se navzájem proměňují.
Když jsem v šedesátých letech začínal s marxisticko-křesťanským dialogem, mnozí to považovali za naivitu nebo zrady. Ale já jsem viděl, že obě strany mají v sobě něco pravdivého – a že pravda se nerodí z monologu, ale právě z otevřeného střetu a naslouchání.
Nikdo tě nenutí měnit se. Ale když se setkáš s druhým člověkem opravdově – ne jako s nepřítelem, ne jako s nástrojem, ale jako s ‘Ty’ – pak se něco v tobě pohne. Můžeš zůstat stejný, uzavřený, zajištěný ve svých jistotách. Nebo můžeš riskovat a stát se trochu víc člověkem.
Po roce 1968, když mě vyhodili z univerzity, jsem si říkal: konec. Ale pak přišly bytové semináře, samizdat, lidé, kteří hledali smysl. A já jsem pochopil, že dialog nekončí, i když oficiální svět mlčí. Dialog žije v malých kruzích, v osobním setkání, v odvaze říct pravdu nahlas – i když ti to může zničit kariéru, zdraví, život.
Dnes, na sklonku století, vidím, že největší hrozba není jen totalita, ale lhostejnost, fetišizace spotřeby, uzavření se do sebe. Dialog je jediná cesta ven – ven z absurdity, ven z beznaděje.“
Hovory s Milanem Machovcem„Mnozí říkají: po Osvětimi, Gulagu, po Hirošimě – jak můžeš ještě věřit v pokrok, v člověka? Já odpovídám: právě proto musím věřit. Ne naivně, ne slepě. Ale věřit v to, že člověk má v sobě schopnost transcendence – překročit svou vlastní bídu, svůj egoismus, svůj strach.
Nikdo nás nenutí žít zodpovědně. Ale máme možnost. A ta možnost je to nejcennější, co máme. V dialogu s druhými, v dialogu s minulostí, v dialogu s přírodou – tam se rodí smysl. Ne nějaký velký, univerzální Smysl s velkým S, ale malé, konkrétní smysly: pomoci jednomu člověku, zachránit kus lesa, říct pravdu tam, kde se lže. To stačí. To je naše naděje.“
Hovory s Milanem Machovcem„Potřebuji dialog stejně jako vzduch, práci, lásku, přítele. A jen dialog mi dá opravdového druha, přítele, člověka ne ‘vedle mne’, ale ‘se mnou’.
Nikdo tě nenutí žít nízce, žít podle, zbaběle, egoisticky, zvěcněle… I když okolnosti života k tomu svádějí, i když poměry, doba, tvá osobní slabost či rozumářská vypočítavost k tomu svádí, máš vždy možnost – a třeba i v okovech – neredukovat své vědomí a své chování na svou bídu, máš možnost se povznést, být jiný, proměnit se vnitřně…
Byl-li jsem jednou takový, jaký jsem, je mé bytí ve vesmíru čímsi reálným. Nikdo mi nemůže vzít to, že jsem byl – a že jsem byl právě takový. To je má věčnost. Ne v nekonečném trvání, ale v neopakovatelnosti okamžiku, který se stal.“
Milan Machovec /Smysl lidského života„Absurdita existence není důkazem nesmyslnosti všeho – je to výzva. Člověk může žít tak, že absurditu přijme jako konečnou pravdu a poddá se jí (nihilismus, rezignace). Nebo ji může přijmout jako provokaci k tomu, aby sám sobě a světu smysl vytvořil – nikoli iluzorní, nýbrž reálný, drobný, ale opravdový.
Smysl není něco, co ‘je tam venku’ a my ho jen objevíme. Smysl je to, co my do světa vnášíme svou odpovědností, svou prací, svou láskou, svým dialogem. A právě proto, že svět je otevřený a nedokončený, máme v něm co dělat – a to je naše naděje.“
Milan Machovec /Smysl lidského života„Bůh – to není žádný starý muž na nebesích, žádný vládce s tresty a odměnami, jak si to představovaly děti a primitivní společnosti. Bůh je spíše to, co v nás přesahuje naši vlastní omezenost, co nás volá k zodpovědnosti za druhé, k překonání egoismu a fetišizace vlastního já. Když říkáme ‘Bůh’, nemluvíme o bytosti, kterou bychom mohli objektivně prokázat nebo vyvrátit – mluvíme o dimenzi transcendence v lidském životě. Nikdo tě nenutí věřit v Boha jako v nějakou entitu mimo svět. Ale nikdo tě také nemůže zbavit otázky: Proč by mělo mít smysl překonávat sebe sama, milovat bližního, bojovat proti zlu, pokud je všechno jen slepá hmota a náhoda? Bůh není vysvětlení světa – Bůh je výzva k tomu, aby svět nebyl jen vysvětlen, ale aby byl proměněn směrem k větší lidskosti. Moderní člověk, který prožil hrůzy 20. století, nemůže věřit v Boha starého typu. Ale právě proto může objevit Boha jako dialog – jako to ‘Ty’, které v nás rezonuje, když se ptáme: ‘Proč žiji? Pro koho žiji?’ Bez transcendence zůstáváme uzavřeni v sobě – a to je cesta k fetiši, k idolům moci, peněz, národa. Bůh je tedy spíše anti-fetiš: volání k otevřenosti, k dialogu, k naději navzdory absurditě.“
Milan Machovec /Smysl lidského života„Nikdo tě nenutí žít nízce, žít podle, zbaběle, egoisticky, zvěcněle – řekli bychom dnes. Nikdo tě nenutí promarnit svůj život. Nikdo tě nenutí být otrokem zvyků, konvencí, strachu, moci, peněz. Ježíšovo poselství je v jádru radikálně osvobozující – ne osvobozuje od práce, od odpovědnosti, od utrpení, ale osvobozuje k plnosti lidství. Člověk může žít tak, že se neustále ptá: ‚Co já z toho budu mít?‘ – a pak je otrokem. Nebo se může ptát: ‚Co je pravda? Co je dobré? Co je lidsky důstojné?‘ – a pak teprve začíná být svobodný. Ježíš nehlásá morálku strachu ani morálku odměny. Hlásá morálku, která vychází z hluboké důvěry, že člověk není pouhým produktem okolností, ale že má v sobě něco neopakovatelného, co ho přesahuje.“
Milan Machovec / Ježíš pro moderního člověka
