Globus a jeho první konstruktér Martin Behaim (1459–1507) jedno jsou. Přesto ale tento velikán neskončil slavně. Bylo to posledního dne v červnu Anno Domine 1507. V nemocničním útulku hospitálu sv. Bartoloměje umírá v naprosté chudobě jeden z největších učenců a kosmografů své doby, Martin Behaim von Schvarzbach. Bylo charakteristické pro onu dobu, že on, Norimberčan s kořeny od Černé řeky u Plzně, leží pochován v dominikánském kostele v Lisabonu, daleko od svého domova.
Konec 15. století znamenal pro Evropu dobu převratných objevů nejen v mořeplavectví, ale i v nazírání na hranice tehdejšího světa.
Během desítek let soustavných plaveb Portugalců kolem Afriky se hledala nová cesta k bohatství Indie, jehož přísun do Evropy blokovali Arabové. Bylo to hledání o jehož směru nemohl nikdo z jistotou říct, že je správné.
Plavby kolem Afriky do Indického oceánu dovedl k vítěznému konci Vasca de Gama roku 1498, tedy ve stejný rok, kdy Kolumbus přistál v dnešním Karibiku a znovuobjevil americký kontinent.
Byla to doba, kdy světu vládlo Portugalsko se Španělskem a každý, kdo něco znamenal v matematice, astronomii, pobyl nějakou dobu na jejich královských dvorech.
Na lisabonský královský dvůr zavál osud i mladého a vzdělaného Behaima, aby se stal členem královské rady, která řídila objevitelské plavby. Později se sám zúčastnil plavby kolem západních břehů Afriky. Bylo to s legendárním kapitánem Diogo Caoem, který poprvé začal vztyčovat kamenné pilíře, padraos, jenž označovaly tehdejší hranice portugalské moci.
Pravděpodobný portrét Martina Behaima, řečeného také Behem, Boemia nebo Bohemia | (1459 – 1507)
Objevy a zdokonalení přístrojů
Tím, že Behaim na této plavbě přeplul rovník, mohla vzniknout mapa hvězdné jižní oblohy. Jeden z jeho významných a dodnes nedoceněných objevů.
Později vytvořil námořní mapu, kde zúročil nejen své znalosti z plavby za rovník, ale i další písemné prameny. I když tato mapa se nezachovala, je patrné z písemných zápisů, že Behaim na ní zakreslil průplav mezi Atlantickým a Pacifickým oceánem mnohem dřív, než jím proplul Magellan se svou flotilou roku 1520.
Martin Behaim také zdokonalil Jakubovou hůl.
Tento jednoduchý přístroj sloužil k zjišťování zeměpisné šířky pozorovacího místa a času na základě výšky Slunce a postavení hvězd.
Jeho nejznámějším přínosem pro tehdejší vědu je zkonstruování “zemského jablka”, prvního glóbu, který vytvořil na žádost městské rady z rodného Norimberku.
Neobjevil ho v doslovném smyslu – spíš ho na základě svých cest a znalostí nechal zkonstruovat jako první dochovaný zemský globus na světě.
Těžko si dovedeme dnes představit, jakou revoluci by Behaim způsobil, kdyby mu tenkrát mohl celý svět uvěřit, že jeho poznatky jsou správné.
Jeho rukopisný glóbus byl z papíru a sádry o průměru 50,7 cm (54 cm).
Glóbus z roku 1492 je uložený v norimberském Germanisches National Museum. Globus nemá ještě poledníků ani rovnoběžek, ty opatřil o něco později Laon.
Behaim sám fyzicky globus nestavěl, ale celý proces koordinoval.
Jak proces asi probíhal:
1. Hans Glockengiesser (zvonář) vyrobil vypálený hliněný míč o průměru 51 cm.
2. Na hliněný míč se nalepily proužky plátna namočené v lepidle (laminovaná plátěná koule). Po zaschnutí se skořepina rozřízla přesně kolem rovníku a hliněné jádro se odstranilo.
3. Dvě poloviny se slepily na dřevěném vnitřním rámu, aby byla koule pevná a dutá.
4. Skořepina se překryla pergamenem a dalšími vrstvami papíru
5. Malíř a dřevořezáč Georg Glockendon (Glockenthon) namaloval mapu na „gores“ (zakřivené segmenty).
Použil při tom navigace z portugalských map (např. Jorge de Aguiar) a řídil se Behaimovy pokyny.
6. Písmo a popisky dodal písař Petrus Gegenhart.
7. Globus se umístil do kovového (kovaného železného) rámu s mosazným horizontálním kruhem (horizont ring). Původně se dal otáčet. Celková výška s rámem je asi 133 cm.
Globus měl přes 2000 názvů míst, 100 ilustrací a spoustu textových poznámek o obchodu, výpravách i bájích (např. ostrov sv. Brandona). Zobrazuje svět tak, jak ho Evropané znali v roce 1492.
Mezi nejstarší globy vůbec patří:
globus z let 1507 – 09 od Waldseemüllera s Amerikou, z let 1510 – 12
od Lenoxa, z let 1515 až 1520 se datuje tzv. mapa globová od Leonarda da Vinciho,
z let 1515, 1520, 1525 pocházejí tři globusy astronoma norimberského Schönera etc…
Ale jak už to v historii bývá, geniální nápady jsou oceněny až budoucími generacemi.
Možná proto musel Martin Behaim vypít svůj hořký úděl do dna a zemřít v chudobě, zapomenut, stejně jako jeho současník Kolumbus a mnozí další. Místo skutečných géniů jsou dějiny plné informací o vojenských masových vrazích, korunovaných i nekorunovaných hlupácích.
Nikomu nedochází, že je načase změnit přístup k dějinám a učit především o lidech, kteří zásadním způsobem ovlivnili vzdělanost lidské kultury.
V roce 2023 byl zařazen do UNESCO Paměti světa.
Dlouho stál v norimberské radnici, pak v rodině Behaimů. Od roku 1907 je v Germanickém národním muzeu (Germanisches Nationalmuseum) v Norimberku.
Částečně podle knihy:
Karel Fleissig – Za hvězdou mořeplavce Behaima, západočeské vydavatelství, 1977, Beletristicky zpracovaný životopis.
