Umění rétoriky a dialogu se dnes už nevyučuje, jako tomu bylo ve starověku. Nicméně i matematika se mnohým zdá zbytečná, a přece i ta nám může mnohé říci i o poezii, beletrii, neboť je přirozenou sokyní rétoriky, jak píše ve své knize Dante a statistika řeči Ital Mariotti.
Božská komedie od Dante Alighieriho (1265 – 1321) v originále La Divina Commedia, je jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec.
Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307–1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.
Obsahuje 3 velké zpěvy, které symbolicky reprezentují jedno umění. Peklo jest bezesporu skulpturální. Očistec jest malebný. Ráj pak symbolizuje hudbu. Dante zřejmě hudbu miloval a důkazem může být jedinečná harmonie jazyková, ale také velmi časté hudební odkazy např. známá část s pěvcem Carelou v Očistci nebo různé stupně blaženství v Ráji. Koneckonců Dante o poezii píše... est fíctio reťhorica in musica posita.
Ale mimo hudbu nacházíme v Božské komedii i velký smyl pro matematiku, kterou zřejmě vnímal téměř jako mystickou vědu.
Sto zpěvů je rozděleno takto. 33 jich má Peklo + jeden úvodní zpěv, 33 Očistec a 33 Ráj.
Veršů obsahuje celá báseň 14 233, z nichž připadá 4720 na Peklo, 4755 na Očistec a 4758 na Ráj. Slov má celá báseň 99 542, z těch připadá na Peklo 33.144, na Očistec 33.379 a na Ráj 32.719. Schází pouze 458 slov, aby celá báseň měla 100.000 slov korespondujících 100 zpěvů: na jeden zpěv by tedy přišlo průměrně l000 slov.
Dílo je psáno formou tercín (tříveršových strof po 10 nebo 11 slabikách), což je forma, kterou Dante vytvořil pro Božskou komedii, která obsahuje těchto 4611 tercín + 200 rýmovaných veršů, které jsou vždy po jednom na začátku a na konci každého zpěvu, celkem má tedy Komedie 14 233 veršů.
Pro zajímavost. Tercíny jsou psány v pětistopých jambických verších, kdy schéma rýmu označujeme jako aba, bcb, cdc, ded, … xyx, yzy.
Co se týče používaných slov pro vyjádření panického strachu, hrůzy, ale i lásky, něhy, rozkoše dokázal Dante psát s minimálním množství citoslovcí, což literátům doporučoval mimo jiné i Jaroslav Vrchlický. Slovo hvězdy je v Pekle 10x, v Očistci 9x, v Ráji 24x. Slovo láska je v celé básní 153krát, v Pekle jen 17krát.
Dante napsal svou velebáseň s pomocí 5860 slov. Jen pro zajímavost Shakespeare vládl asi 15.000 slovy, anglický velikán John Milton jich užíval 8000, řecký Demosthenes použil pouze pětinou slov svého jazyka, 4972. Jak vidno, slovní základ je důležitý, ale pro velké dílo je důležitější výběr a genialita autora, jak s nimi naloží.
Ukázka devíti verší je patrně nejslavnější a nejcitovanější část jeho díla. Jedná se o nápis nad branou, kterou se vstupuje do Pekla.
Překlad Otto František Babler. Peklo, Zpěv III., 1 – 9.
Per me si va ne la città dolente,
per me si va ne l'eterno dolore,
per me si va tra la perduta gente.
Giustizia mosse il mio alto fattore;
fecemi la divina podestate,
la somma sapïenza e 'l primo amore.
Dinanzi a me non fuor cose create
se non etterne, e io etterno duro.
Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate
(Inferno, Canto III, vv 1 - 9)Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců,
pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s boží všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti
nebylo nic, co taktéž věčným není.
Kdo vchází mnou ať naděje se zhostí!
Titulní foto:
Domenico di Michelino, Dante a jeho světy (1465) – Florencie, katedrála Santa Maria del Fiore, levá boční loď. Obraz je dokladem o konání veřejné četby Božské komedie v době florentské republiky přímo v katedrále. Dante drží v ruce svou knihu, vedle něj je napravo zobrazena Florencie, nalevo peklo, v pozadí očistec a nahoře ráj.
