Už je to víc jak 30 let, co příběh Douglase Adamse Stopařův průvodce Galaxií poprvé vyšel a dnes ho znají milióny. Douglas jednou provždy změnil naše názory na Vogony, dvouhlavé pozemšťany, ojeté propisovačky nebo ručníky, které se každoročně, 25. května, stávají symbolem uctění jeho památky. Douglas Adams zemřel 2001. A pokud o tom ještě nevíte, pak málo čtete. A ještě něco. Douglase Adams nás přesvědčil, že trilogie má pět dílů. Vlastně to není pravda, už šest.
Ten šestý díl se jmenuje And Another Thing. A ještě něco.
Je volným pokračováním této podivné double trilogie. Se souhlasem manželky pana Douglase knihu napsal Ir Eoin Colfer a to opravdu skvěle.
Eoin Colfer, který byl k napsání pokračování přemluven, možná i klasickým irským násilím v jednom nejmenovaném pubu.
Zřejmě proto musel už v počátcích vydání knihy čelit silné kritice jedné z hlavních postav knihy, Arthura Denta, kterou sám probouzí z říše mrtvých, aby měl o čem psát. Dent byl tímto činem velmi rozmrzen a promlouvá ke svému autorovi přímo ze stanice BBC.. Zde v originále možné poslechnout.
A aby to nebylo málo, ve světě narůstá organizovaný odpor vůči této knize, který připravují fanoušci předcházejích pěti dílů trilogie Douglase Adamse Stopařův průvodce Galaxií.
Všechno začíná na planetě Zemi, Jak jinak. )) A opět budou všichni putovat vesmírem a bojovat s Vogony. Ale pozor ! Úplnou novinku je planeta Nano a její nové majitelé, kteří pořádají konkurs na nového Boha planety.
Je zajímavé, že Dent už není úplně hlavní postavou, spíš sledujete příběhy ostatních. Ale i tak Zafoda Bíblbrox, svůdná Trillian, pubertující Čina, flegmoš Ford Perfect to pěkně rozjedou.
Ač nerad musím říct, že Colfer si s vnuceným úkolem poradil velmi vtipně. Anglická verze je vtipná, čtivá a chvílemi jsem i slzel smíchy, stejně tak i česká verze Vita Penkaly.
Colfer napsal další díl vesmírné skopičiny, která nás nutí myslet, zatímco upadáme v kolaps hysterického smíchu.
Ukázka z knihy. Úvod...
Pokud víme... Imperiální galaktická vláda jednoho dne nad kbelíkem krabů posázených drahokamy rozhodla, že v nijak módním cípu západního spirálního ramene Galaxie je potřeba hyperprostorová dálnice. Navenek se hlásalo, že toto opatření má předejít dopravním zácpám v daleké budoucnosti, ale ve skutečnosti se mělo jen nějak zaměstnat pár ministerských bratranců, co se věčně poflakovali po vládním obchoďáku. Na trase plánované rychlodráhy byla bohužel Země, pročež byla vypravena stavební flotila plná nelítostných Vogonů, která měla obtížnou planetu s jemnou dopomocí termonukleárních zbraní odstranit.
Přežily dvě osoby, kterým se podařilo stopnout vogonskou loď: Arthur Dent, mladý Brit, zaměstnanec regionální rozhlasové stanice, který toho rána zrovna neplánoval, že by si nechal zpod pantoflí odstřelit a rozprášit rodnou planetu. Kdyby lidské plemeno vyhlásilo referendum, Arthur Dent by byl patrně zvolen tím nejméně vhodným, kdo by měl do vesmíru nést naděje lidstva. V univerzitní ročence se o Arthurovi po pravdě řečeno psalo, že „nejspíš skončí v nějaké díře na Skotské vysočině a společnost mu budou dělat jen jeho ulítlé včely“. Arthurův kamarád z Betelgeuze Ford Prefect, terénní výzkumník pro onen proslulý mezihvězdný almanach jménem Stopařův průvodce Galaxií, byl naštěstí větší optimista. Kde Arthur viděl jen mraky, Ford si byl jistej, že jsou zlatem lemovaný mraky černý, takže oba dohromady tvoří jednoho protřelého kosmického cestovatele, pokud je ovšem jejich cesty toulavý nezavedou na planetu Junipella, kde mají mraky opravdu zlaté lemování. Arthur by tam nepochybně zakormidloval s lodí přímo do nejbližšího mraku chmur a Ford by se skoro určitě pokusil to zlato ukrást, což by skončilo kataklyzmatickým vznícením plynu, z nějž místní chmurné mraky sestávají. Exploze by to byla nádherná, ale jakožto hrdinský závěr by neobstála; něco by tomu chybělo – konkrétně hrdina v jednom kuse.
Z ostatních Pozemšťanů už zůstala naživu jen Tricia McMillanová, aneb Trillian, abychom jí neupřeli její sexy kosmo jméno, zuřivě ambiciózní astrofyzička a navíc začínající reportérka, která vždycky věřila, že život stojí za víc než za život na Zemi. Navzdory tomuto přesvědčení byla Trillian přímo u vytržení, když ji vystřelil ke hvězdám sám Zafod Bíblbrox, nekonformní dvouhlavý galaktický prezident.
Dá se o prezidentu Bíblbroxovi vůbec říct něco, co by ještě nebylo vytištěno na tričkách a nekoluje po celé galaxii jako bonus ke každému nákupu na LeeBay? Nejslavnějším z těchhle tričkových sloganů je asi ZAFOD ŘÍKÁ ZAFODOVI ANO, byť ani jeho vlastní psychiatrický tým nechápe, co to vlastně znamená. Druhým nejoblíbenějším je nejspíš BÍBLBROX. BUĎTE PROSTĚ RÁDI, ŽE JE.
