František Listopad (*26.11.1921 – +2. 10. 2017) je v portugalštině Jorge, česky si říká František a jak sám praví "je to jméno, které má co dělat s pozemskou hroudou." Ve skutečnosti se jmenuje Jiří Synek. Ve svém životě byl u nacistického odboje, u zrodu novin Mladé Fronty, jehož náklad 150.000 byl rozebrán za hodinu a také u narození francouzské televize v Paříži, kam odjel jako dopisovatel Mladé Fronty. Tam zůstal až do roku 1959 a ve Francii se také proslavil slavným esejem Tristan aneb zrada vzdělanců, který vyšel v roce 1954 s ilustracemi Toyen. Esej byl přeložen do osmi jazyků a Listopad za něj dostal literární cenu.
Portugalsko
Ve své autobiografické knize Z Čech až na konec světa čili Zajížďka, píše velmi trefně o svém životě: "Čili jak se hoch z Prahy, z Letné, z Belcrediho 1, dostal do Portugalska, stal se po tři roky ředitelem Národního divadla, jak režíruje opery, jak jsem ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy... Jak se to stalo, aniž jsem to chtěl, aniž jsem o to usiloval, dokonce je to jakýsi omyl..."
Po pravdě řečeno, do Portugalska jel za ženskou )) a nakonec v Lisabonu zůstal dodnes. Věnoval se tam filmové, televizní a divadelní režii, vyučoval, psal knížky a překládal. S češtinou laškoval po nocích a do šuplíku, kam ukládal své verše. Za bolševika si hodně dopisoval s Ludvíkem Kunderou. To je možná jediný básník, který nikdy nepřetrhnul nit mezi jeho novým domovem a milovaným Českem. Ale byli také jiní s kterými si psal. František Hrubín,
O překladech české poezie do portugalštiny píše:
"Česká poezie má velké obtíže být přeložitelná. Je tak dobrá, že se nedá přeložit. Ale přeložil jsem už pár věcí, protože to bylo naprosto nutné, zdvořilé a morální - například Seiferta. Ale dělal jsem spíš opačně, překládal jsem z portugalštiny do češtiny, a to je mnohem snazší, protože čeština je bohatší."
Do milovaných Čech se vrátil po dvaačtyřiceti letech. Na konci prosince 1989 doprovázel portugalského prezidenta Maria Soarese při jeho bleskové návštěvě Prahy.
Od politického překabátění v roce 1989 jezdí František Listopad domů stále. Mají ho tu rádi, dávají mu vyznamenáni, vydávají jeho sbírky poezie, točí o něm dokumenty a hlavně ho lidé čtou...
Tak hodně energie pane Listopade a pište, rádi vás čteme...
Ze sbírky Curricula (Dauphin, 2011)
Curriculum 1
1)
Když jsem byl partyzán
pes býval rozvázán
dýchal jsem zelenou
na obou kolenou
2)
Hudebník podzimu
čekám jen na zimu
na šéfa kdyby byl
aby mě odmrtvil
3)
Blízko je daleko
hledám tě má řeko
abych s ní vyústil
nebo se utopilCurriculum 58
Když jsem spal posledně na seně
na českém seně posledně
Otava dole šuměla
na českém seně posledně
já jsem chtěl ty jsi nechtěla
zemřít v tom ráji vysněném
žádné gestapo žádný spěch
Ráno jsme odjeli na kolech
