Sebrané spisy Františka Listopada. Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit

Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)



Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (nar. 26. 11. 1921)
sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.
Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Sebrané spisy Františka Listopada I. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz  

Prach zachovává předměty

Vidím prach jak víří za starým Chryslerem
tenkrát nebyl starý
a dnes prach voní letní silnicí
        jež přestala existovat
léto se létu list listu nepodobá
i když léto ještě padá do osení
list do úvozu
já do propusti

Omyl píši o něčem jiném
nůžky stříhají nehty jež rostou
        až do smrti i po smrti
postel je vlast a smrt lampa Aladina Berga

a přece
ten letní prach za starým Chryslerem PN 586
mezi Senohraby a Benešovem u Kolína
        přes Český Brod
za Červeným Kostelcem
dnes poprvé voní

ale kdo umí vyčíslit vůni
padesátiletou

Smrt Čechy hudba

Ve starém zápisníku jsem nalezl slova
v tomto pořadí
Smrt Čechy hudba
podzim
hřích ve dveřích leží
Nerozuměl jsem

Potřeboval bych se s někým poradit
ale kde jsou vyhublí chrti
z básní a války uhnětení
smyčcové kvarteto
poslední noví přátelé

Nechme toho

Malé tanečnice

Bylo to takový něžný, cos říkal
a proto jsem se s tebou vyspala,
žačka žákyně Jacquesa Dalcroze.
Zavřeli jsme se v taneční škole
a spali na žíněnce,
na trávě, kterou jsme si vymyslili.

Tiresias však nebyl slepý a Bůh mě vyslyšel,
hrách slz přesypal na misce duše,
dal přežít všechny ztráty a zacelit rány
mrtvých děvčátek