Milí němečtí posluchači, každý národ na světě má své větší nebo menší zvláštnosti. Například podle mé zkušenosti jsou Němci – krom mnohých jiných vlastností – píšící národ.
Kdykoli ode mne vyšla v německém překladu knížka nebo pouhý článek, dostával jsem tolik německých dopisů z našich sudetských krajů i z druhé strany hranic jako od nikoho jiného. Byly to někdy námitky a jindy slova souhlasu, někdy to bylo poučení a jindy něco jako podání ruky. Skoro jsem záviděl německým spisovatelům, že mají takové čtenáře a takový kontakt s nimi, neboť styk s lidmi, míním skutečný styk se skutečnými lidmi, je jeden z nejcennějších darů života.
Na oplátku se dnes obracím já na vás. Mám totiž něco na srdci. Někdy se zdá, jako by byla větší vzdálenost z Prahy do Žatce nebo z České Lípy do Prahy než od nás k protinožcům na Novém Zélandě. Nějak těžko si navzájem rozumíme. Není to otázka jazyka. Například člověk, který cestuje po světě, se dorozumí s Holanďanem, Španělem, nebo dokonce s Angličanem, i když neumí ani jedno slovo z jeho řeči. S trochou trpělivosti se mohou všichni lidé domluvit, pokud spolu mluví o prostých a všem lidem pochopitelných věcech života a pokud mají dobrou vůli. Je zbytečno přemýšlet o tom, kde je a kde není dobrá vůle. Musí se to zkusit.
Rád bych vám navrhl, abychom navzájem zkusili svou dobrou vůli takříkajíc od muže k muži. Národy spolu nemohou přímo mluvit, ale lidé ano. Ne já sám, ale my všichni na naší straně, kdo píšeme a myslíme a tím představujeme něco jako víceméně viditelnou a slyšitelnou složku veřejného svědomí československého, bychom chtěli rozumět vám, svým německým spoluobčanům. To, co někdo říká za vás, nám není tak závazné jako to, co byste vy sami řekli o svém životě, o svých zklamáních a nadějích, o tom, jak si představujete lepší, svobodnější a lidštější svět. Chtěli bychom slyšet od vás jednotlivců, v čem vás nejvíce tlačí bota, nebo naopak co se vám líbí na této společné zemi. Snad bychom i potom mohli o tom nebo o onom blíž promluvit, a já nevěřím, že bychom si na obou stranách neodnesli dojem, že jsme se aspoň blíže poznali jako slušní lidé a loajální sousedé. Už to by byl veliký zisk pro obě strany.
Uvažte sami: Chcete to zkusit? Nebo považujete za zbytečné, aby vám jiní lidé a jiné národy lidsky rozuměli? To jistě ne, a proto nám pište docela upřímně, co máte nejvíce na srdci. Adresujte své dopisy na německou vysílací stanici – můžete být ujištěni, že tam nezapadnou a že nebudete mluvit s hluchými. Zatím vás zdravím jako jeden z mnoha kulturních pracovníků československých, kterým v duchu Masarykově láska k vlastnímu národu neznamená nenávist k národům druhým.
Váš Karel Čapek
Karel Čapek, LN, 23. 6. 1938
