V roce 399 př.n.l. byl Sokrates verdiktem aténského soudu donucen vypít jed, aby odčinil své zločiny. Po jeho smrti, Platon, jeho žák tehdy asi osmadvacetiletý, opustil Athény na krátký pobyt v Megaře, po kterém následoval delší pobyt v Itálii a na Sicílii (Syrause); cestoval také na Blízký východ. O této cestě je známo jen velmi málo.
Když asi desetiletý chlapec, Platón slyšel od svého přítele a spoluhráče Critiase mladšího příběh o Atlantidě, který mu vyprávěl jeho děd, Critias starší, který to zase slyšel od svého přítele Solona, který přišel Sais v Egyptě, aby se naučil moudrosti a naslouchal starověké tradici.
Od velmi starého kněze se dozvěděl, že v minulosti došlo k několika globálním katastrofám;
v jednom z nich Atlantidu pohltily vody Atlantského oceánu;
v jiné — té, kterou Řekové spojovali s Faethónem — došlo k velkému požáru způsobenému „odchýlením těl, která se točí v nebi kolem země“. (1)
Na svých cestách se Platón také snažil učit moudrosti od mudrců z Východu. Ale od doby Solonovy návštěvy v Egyptě prošla tato země duchovním znehodnocením a je sporné, zda by někdo z tamní kněžské třídy mohl být považován za duchovního vrstevníka Ezry nebo za důstojného učitele Platóna při hledání moudrosti.
Pozdější řečtí filozofové považovali Platóna za ovlivněného mojžíšským učením.
„Platón odvodil svou představu o Bohu z Pentateuchu. Platón je Mojžíš přeložený do jazyka Athéňanů,“ napsal Numenius a citoval ho Eusebius.(2)
Vezmeme-li v úvahu Platónův monoteismus, jeho pojetí neviditelné a nejvyšší duchovní bytosti, tak odlišné od převládajícího polyteismu jiných řeckých filozofů a tak vzdáleného od Homérova panteonu a jeho skandálních olympioniků s jejich neustálými spory a manželskými a mimomanželskými vztahy s smrtelné ženy, člověk má sklon myslet si, že Platón, v době své třicetileté cesty do Egypta, náhodou seděl u nohou Ezdráše.
Pozdně řecká tradice říká, že Aristoteles na své cestě do zemí východního Středomoří potkal velmi moudrého Žida, od kterého se naučil mnoho moudrosti.(3)
Není však známo, zda Aristoteles někdy odešel do Palestiny a Egypta. Kromě toho u Aristotela a jeho žáka Platóna, je cítit návrat k polyteistickému astrálnímu náboženství.
Je možné, že zadluženost řeckého myšlení v dobách Platóna vůči semitské myšlence jediného a jediného neviditelného Stvořitele pocházela z Ezdráše?
Také nevíme o žádném „moudrém a znalém muži“, který by se v příštích několika generacích přibližoval Ezrově postavě.
To vše patří do oblasti možného, ale neprokázaného, a pravděpodobná přítomnost Ezry v Jeruzalémě po roce 398 (v dobách Artaxerxa II.) je zajímavá pro tento zajímavý problém.(4)
Reference:
Platón, Timaeus 22 CD, 25 A, D.
Eusebius, Příprava na evangelium (přel. Gifford), XIII, 12.
Klearchos ze Soli, citovaný v Theodore Reinach, Textes d'auteurs grecs et romains relatifs au Judaisme (Paříž, 1895), s. 10-11.
Viz Národy moře, „ Ezra“.
Foto: Aristoteles Platón
