Čínský knihtisk Pi-Šenga a počátky tištěné knihy Gutenberga v Evropě

Za objevitele knihtisku  se obecně považuje Johannes Gutenberg, který roku 1455 vytiskl v Mohuči tzv. 42-řádkovou Bibli. Učí se to už staletí, ale není to pravda. Gutenberg upravil knihtisk jen pro Evropu.

Počátky knihtisku do jisté míry připomínají vývoj písma. U něho vedla cesta od celistvého sdělení ke znaku pro slovo, slabiku a hlásku. Také deskotisky otiskovaly větší celky, ale vývoj spěl jednoznačně k jednotným literám.

Za jejich vynálezce je považován čínský kovář a alchymista Pi-Šeng (990–1051) (Bi-Sheng)
Vycházel z používaného umění tisku z celých tiskových desek. Zřejmá potřeba vyměnit někdy pár znaků tak, aby se nemusela znovu vyřezávat celá deska, přiměla Pi-Šenga k experimentování, které vedlo k používaní samostaných znaků. Ten oddělené znaky modeloval z hlíny, po vypálení je dával do železného rámu a upevňoval je horkým voskem. Později místo hlíny použil i dřevo, ale příliš neuspěl stejně jako jeho následovníci, kteří ve 13. století dělali pokusy s odléváním písmen do kovu.



Pečetítka, mincovní a puncovní razidla ale znaly už starověké kultury a civilizace v údolí řeky Indu, Egyptě či Mezopotámii stejně jako Číňané, Řekové a Římané a v zemi oddělené od ostatního světa pověstnou velkou zdí se se vší pravděpodobností tisklo již někdy v 7. století, přestože skutečný doklad o tom máme až z roku 868: papír, jehož nápis nevznikl pečlivým vypsáním jednotlivých čínských znaků, ale jediným otiskem, přitlačovaným na rytý, inkoustem potřený kámen. Tehdy, v 9. století, tím ale nebylo písařům odzvoněno. Naopak - vždyť starověký čínský písař musel nejprve text vytvořit na papír nebo hedvábí, nápis otiskl na dřevo (na kámen jen výjimečně), zrcadlově převrácený obraz znaků vyřezal tak, aby z dřevěné plošky vystupovaly, a teprve nyní se dalo tisknout.



A přichází Johann Gutenberg, (1397/1400, Mohuč – 3. února 1468, Mohuč)
který naplnil sen mnoha předchozích generací: starý, jemu však neznámý princip, spojil s poměrně jednoduchým a spolehlivým technickým postupem. V Gutenbergově pojetí už mechanické rozmnožování textů znamenalo víc než pouhý doplněk k tradičního rozepisování. Hlavní zásluhou Gutenbergovou je, že vyřezal a vyryl do kovu matrice (odlévací formičky s obrazy jednotlivých ručně psaných písmen). Také vynalezl dobře tavitelnou slitinu několika kovů. První matrice měl z olova, ale později dal přednost tvrdší mědi.

Současná tvář výroby tištěné knihy je také alchymie, ale úplně jiná, i když i ta pomalu končí...