Incunabule (prvotisk) jsou nejstarší tištěné knihy a definují se jako knihy vytištěná před r. 1500 nebo přesněji do konce roku 1500. Vlastní pojem incunabula, inkunábule je odvozen z lat. slova cunabula=kolébka, (Knihy, které se nově zrodily na svět). Takto tištěná kniha byla vyrobená pomocí pohyblivých liter. Zajímavé je, že zpočátku se projevovala snaha napodobit písmem, výzdobou a úpravou dobovou rukopisnou knihu.
Za objevitele knihtisku pro evropský svět se obecně považuje Johannes Gutenberg, který roku 1455 vytiskl v Mohuči tzv. 42-řádkovou Bibli.
Za kolébku českého knihtisku se považuje Plzeň.
V té době to bylo bohaté obchodní město s velmi čilým obchodním stykem s bohatým Norinberkem a hlavně bylo sídlem pražské kapituly, důležitým orgánem katolické církve. To byl zřejmě důvod, proč se tady objevila i první tiskařská dílna. Ta tiskla známa arcibiskupská Statuta Arnošta z Pardubic (Statuta provinicialia Arnesti) z roku 1476.
Je Trojánská kronika (Guidona de Columna) nejstarší kniha v Česku?
Obecně se tvrdí, že roku 1468 byla vytištěna slavná Kronika trojánská. Dodnes ale není na datum vzniku jednotný názor. Roku 1476 totiž v plzeňské impresi vyšla první tištěná kniha na našem území. Statuta biskupa Arnošta z Pardubic. Je ale prokazatelně starší než Trojánská kronika, překlad oblíbeného rytířského románu Guida de Columna, již bylo prvenství dlouho přisuzováno. Rozborem písma a srovnáním obou textů však vyšlo najevo, že rok 1468 uvedený v kronice Trojánské je datem převzatým z rukopisné předlohy.
Každopádně je Trojánská kronika nejslavnější. V knize je popsán příběh o Trojské válce plus některé další řecké báje. V té době to byl jeden z prvních bestsellerů v Evropě. které se hojně překládal do mnoha jazyků. Jedná se o překlad latinského díla Historia Troiana jež sepsal roku 1287 Quidon de Column. Druhého vydání v Česku se Kronika trojánská dočkala roku 1488 kdy vyšla v Praze. Dnes jsou dochovány tři výtisky.
Trojánská kronika - detail - Úvodní iniciála "I" byla domalována dodatečně rukou.
Při sazbě Trojánské kroniky byla použita česká bastarda. Je to písmo lomené, upravené pro český jazyk a značně zaoblené. Staří čeští tiskaři 16. století používali k sazbě českých textů jen písma lomená (gotická), připomínající tehdejší písmo rukopisné (švabach). Při renesanci antické kultury se rozšířilo o použití antikvových písem, a to především pro latinské texty. Latina byla tehdy mezinárodním jazykem církevním a diplomatickým. České texty se však v té době stále ještě velmi podobaly textům sázeným německy, protože používali stejná lomená písma.Lomená písma se v češtině udržela až do začátku 19. století a byla vytlačena latinskými, antikvovými písmy pod vlivem národně obrozeneckého hnutí.
První tiskaři byli vesměs anonymní a neznáme ani názvy prvních tiskařských dílen.
Díky katolickému vnímaní světa byl zpočátku knihtisk považován za dílo ďáblovo, mimo jiné i pro používání černé bervy, sazí, olova a cínu. Často se novému řemeslu říkalo černé. Nicméně to neplatilo pro vysoké církevní hodnostáře, kteří tištění knih zpočátku tajně podporovali, neboť v tom viděli i velmi dobrý způsob zbohatnutí. Víme ale, že kolem roku 1490 se na rohu dnešních plzeňských ulic Bedřicha Smetany a Petra Bezruče objevuje dílna Mikuláš Bakalář Štětina, prvního známého českého tiskaře.
První prvotisky v Čechách a na Moravě
V Čechách té doby vznikaly především české knihy, roku 1479 vyšel v Praze Nový zákon, 1488 tzv. Pražská bible. na Moravě zejména knihy v latině.
Na Moravě vznikla první tiskárna v Brně v roce 1486 pod vedením Konráda Stahela a Matyáše Preinleina.
Největší sbírku inkunábulí (téměř 20 000 exemplářů) schraňuje dnes Bavorská státní knihovna v Mnichově, dále British Library v Londýně, Bibliothèque nationale v Paříži (přes 12 000) a Vatikánská knihovna v Římě (8 000).
V Česku se největší sbírka (230 inkunábulí) nachází na státním zámku Kynžvart v okresu Cheb.
Titulní foto: Book of Hours od Pierra le Rouge. Rok 1491.
Výběr knih o těchto tiscích:
Knihopis československých tisků I. Prvotisky. Praha 1925
Šimáková - Vrchotka, Katalog prvotisků Knihovny Národního muzea v Praze. Praha 2001
Z. Tobolka, Český slovník bibliografický I. České prvotisky. Praha 1910
E. Urbánková, Knihopis českých a slovenských tisků I. Dodatky. Prvotisky. Praha 1994
