Julius Payer. Zapomenutý malíř, spisovatel, vědec, spoluobjevitel Špicberků

Dříve se na mapách neprobádaná místa označovala symbolem lvů. Dnes už taková místa na souši nejsou.  Ale ještě před 130 lety bylo území na sever od Nordkapu zemí tajemnou, která nejen vábila, ale také vyzývala dobrodruhy, obchodníky i badatelé. Jedním z nich, který podlehl kouzlu severu byl Čech Julius Payer  (2.9. 1841 – 29.8. 1915), který se ve své době stal jedním z nejznámějších polárních badatelů v Evropě.

Jenže kdo dneska zná tohoto nenápadného absolventa vojenské akademie, který od mládí dával přednost studiu kartografie, malířství a jazyků než šaškování v uniformě. Byl sice Čech, protože se narodil  v Teplicích, 2. září 1841, ale spíš je považován za Rakušana a pro mnohé rakouské badatelé je totéž, co pro Čechy znamená Emil Holub. Ale je to důležité? Určitě ne.

První výprava do severních končin
Vojenský život  umožnil mladému a neduživému Payerovi nejen kariéru poručíka, ale také jednu dobrou věc. Stal se zdatným horolezcem, který zdolal celkem 92 vrcholů Ortlerských Alp a 26 vrcholů Adamallských Alp. Dokonce podnikl prvovýstup na Gross-Glockner. Z těchto pohoří pořídil své první kvalitní topografické mapy.



Když mu bylo 28 let všiml si německý geograf August Petermann jeho výjimečných schopností při mapování v terénu a doporučil ho k účasti na druhé německé polární expedici k východním břehům Grónska severně od 75º severní šířky v roce 1869.
Na ní Payer, jako vedoucí saňových výprav, prozkoumal a zmapoval pobřeží s četnými ostrovy až k 77º sev. šířky. Poprvé se dokázalo, že domněnka o volném polárním moři je mylná. Expedice se zúčastnily dvě lodě, ale ta, na které nebyl Payer, byla ledem rozdrcena a se štěstím se zachránilo jen pár námořníků. Při výzkumech ujel Payer na saních přes 500 km, objevil Zemi krále Viléma, získal cenné geologické poznatky a jako první zavedl do arktického výzkumu horolezectví. Zdolal řadu hor o výšce přes 2000 m. Hora, na kterou sám vystoupil z Fjordu císaře Františka Josefa, dostala po něm název Payer - Spitze (nyní Payers Bjerg).

Druhá výprava – průzkumný pokus v Barentsově moři
Jako ostřílený kartograf a polárník byl přizván na průzkumnou plavbu do Severního ledového moře, kterou vůbec poprvé pořádalo Rakousko-Uhersko. Expedice, kterou vedl společně s kapitánem lodi "Isbjörn" (Lední medvěd) Karlem Weyprechtem, měla prozkoumat oblast Barentsova moře mezi Špicberky a Novou Zemí a tím i možnost tzv. severovýchodního průjezdu, když se severozápadní průjezd kolem Grónska ukázal jako nereálný. Výprava se dostala až nad 78º severní šířky, kam až sahalo volné moře a vrátila se zpět, na tu dobu s velmi cennými zkušenostmi.

Třetí výprava – co nejblíže k severnímu pólu a následná katastrofa
Příznivý ohlas veřejnosti na tuto první polární expedici a nové znalostí z oblasti Arktidy využili organizátoři k zorganizování další velké polární výpravy, která vyplula v roce 1872. Ta měla za cíl buď doplout co nejblíže k severnímu pólu a nebo se plavit podél severního pobřeží Sibiře k východu, až do Asie (tzv. Severovýchodním průjezdem). Výpravě opět velel Payer, tentokrát společně s kapitánem Karl Weyprechtem. Na jachtě Viceadmiral Tagetthoff, propluli toho roku kolem pobřeží Norska a u Nordkapu zamířila na severovýchod. Před posádkou byl neznámý Severní ledový oceán, ve kterém nakonec zamrzli.



Ledem sevřená loď draftovala neznámou Arktidou skoro rok, než se dostali k nějakému pobřeží, které nakonec prozkoumali především po souši.
V létě 1873 tak došlo k objevu Země Františka Josefa, která patří na východní polokouli vůbec k nejsevernější zemi. Jenže zima přišla stejně rychle jako odezněla a tak je čekala další krutá zima v zajetí ledových vánic. Dnes si těžko dokážeme představit, v jakých podmínkách se žilo na dřevěné lodi, když teplota venku dosahovala mínus 50ºCelsia. Mezi 29 členy expedice byli, kromě Payera, i další čtyři Češi a Moraváci, kteří se tak stali prvními českými polárními badateli v historii. Byli to Josef Pospíšil, Eduard Orel, Ota Kříž, Gustav Brosch.

Loď zůstala uvězněna v ledu i v dalším roce, a tak se z posádky stali trosečníci. Po dlouhé tříměsíční cestě ledovou pustinou, na saních a člunech,  se jim podařilo dosáhnout Nové Země, kde je vzala na palubu ruská rybářská loď, která je odvezla až do norského přístavu Vardö. V září 1874 mohli být proto přivítáni opět ve Vídni, kde už se všichni domnívali, že členové výpravy zahynuli. Expedici však přesto poznamenala jedna tragická událost. Na zpátečním pochodu pochovali nemocného Otu Kříže.



Payer spisovatel a uznávaný malíř
Přes relativní neúspěch se výpravě podařilo přivést spoustu nových poznatků z oblasti oceánografie, sledování polární záře, metamorfózy polárního ledu. Nejvýznamnějším objevem však bylo zaznamenání neznámého souostroví Země Františka Josefa, na kterém má Payer největší zásluhu. Je tam po něm pojmenován jeden ostrov a také fjord. Payer sám na mapách Země Františka Josefa zvěčnil rodné Teplice - najdete tam Teplický záliv na Rudolfově ostrově nebo Šanovský ostrov na jihu souostroví, Brněnský mys. Uplatnil i jiné názvy z Čech a Rakouska a ty jsou na mapách souostroví dodnes.

Po skončení expedice se Payer stal rázem velmi slavným mužem. Přesto vystoupil z armády a začal úplně jiný život.
Začal psát svůj cestopis: Die Österreichchisch -Ungarrische Nordpol-Expedition in den Jahren 1872-1874. Oficiální zásluhy za objevy a vedení expedice mu byly přiznány povýšením do rytířského stavu roku 1876, ale tím jeho cestovatelská, námořní a vědecká činnost víceméně končí.

Málokdo však ví, že Payer byl talentovaný malíř a dodnes je považován za největšího realistického malíře polárních krajin.
Na studia malířství se přihlásil sice až v roce 1876, ale už brzy po skončení studia se svými obrazy proslavil. Známé jsou jeho obrazy Franklinova smrt, Záliv smrti, Opuštění lodě, které získávaly ocenění na světových výstavách v Mnichově i v Paříži. Snad nejznámější dílo namaloval pro císaře Josefa Františka. Byl to obraz “Nikdy zpět” o velikosti čtyři krát tři a půl metru, který dnes visí v zasedací síni filozofické fakulty vídeňské university. Ale přesto jeho život neměl šťastný konec. Jak už bývá u výjimečných osobností zvykem, zemřel i Julius Payer skoro zapomenut v době, kdy smrt byla až příliš všední záležitostí. Psal se 29. srpen 1915.

Další literatura:
Julius Payer: Die österreichisch-ungarische Nordpolarexpedition 1872-74. Wien, 1876 (česky pod názvem V ledovém zajetí. Praha, 1969)
Ota Kříž: Tagebuch. Wien, 1875 (český překlad J. Kunský ve Sborníku Československé společnosti zeměpisné, 62, 1957)
Martin Müller: Julius von Payer. Wien, 1956
Jitka Ortová: Julius Payer. Severočeské nakladatelství, 1976
Ivan Hrbek: ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. Praha 1979
Julius Payer:  Expedice Severní pól, Dauphin, 2015