Stěhování národů s.r.o. Varující manuál k pochopení současné migrační krize nejen v Evropě

Klaus Weigel Stěhování národů s.r.o.

Kniha Václava Klause a Jiřího Weigla Stěhování národů s. r. o. - Stručný manuál k pochopení současné migrační krize reaguje na současnou migrační krizi, se kterou je konfrontován evropský kontinent.

Čím byla tato migrační krize způsobena? Potřebuje vůbec Evropa migranty z jiných světů a proč je jejich zvaní k nám hluboce amorální? Proč se vrcholným byrokratům z EU tato krize vlastně hodí? A co by se mělo stát, aby nedošlo na nejhorší? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete uvnitř této nové knihy.

V předmluvě autorů se praví, že vlna ilegálního masového přistěhovalectví do zemí Evropské unie se dotýká životů stovek miliónů Evropanů.
Protože to autoři považují za mimořádně vážné, věnují tomuto nesmírně výbušnému problému tuto knížku, napsanou s nutnou mírou stručnosti a přehlednosti. Jejch primárním cílem je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou.

Autoři se zdrželi příliš zevrubných odboček, které by text neúměrně zatížily, ale pro přidání potřebné zkratky a nadsázky do ní zařadili i výstižné grafiky Jiřího Slívy. Jeho kresby nejsou pokusem o zlehčení vážné problematiky, nýbrž originálním komentářem atmosféry, ve kterém debata (nebo spíše nedebata) o migrační krizi probíhá.

Autoři jsou si vědomi, že žijeme uprostřed dějů, které mají obrovskou dynamiku. Neznáme a nemůžeme přesně znát cesty, kterými se budou dále vyvíjet. Považují však za svou povinnost přispět k lepší orientaci v  hluku dnešní propagandy.
---
Tisíce a statisíce migrantů budou podle této knihy pro každou zemi ohromným břemenem a rizikovým faktorem destabilizujícím domácí poměry. Jde o organizovaný transfer statisíců lidí z utečeneckých táborů v Turecku – přes hranice osmi států – do Německa, „který je bez úzké součinnosti vlád všech těchto zemí neproveditelný“. Více viz ukázky.

Stěhování národů s. r. o. / Klaus Václav, Weigl Jiří / ilustrace Jiří Slíva / vydala Olympia, 2016
Kniha byla již přeložena do němčiny, vlámštiny, švédštiny a francouzštiny, maďarštiny, mongolštiny...

Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. politickou dráhu nastoupil v prosinci 1989, kdy se stal federálním ministrem financí. V říjnu roku 1991 byl navíc jmenován místopředsedou vlády ČSFR. Na konci roku 1990 se stal předsedou tehdy nejsilnějšího politického subjektu - Občanského fóra. Po jeho zániku v dubnu roku 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou byl od počátku až do prosince roku 2002. Dne 28. února 2003 byl Parlamentem ČR zvolen prezidentem České republiky na pětileté funkční období. Tento mandát mu byl prodloužen dne 15. února 2008 znovuzvolením pro druhé funkční období.

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc. vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a arabistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990 – 1998 působil po boku Václava Klause jako poradce na ministerstvu financí a šéf poradců na úřadu Vlády ČR. V období let 2000 - 2003 pracoval jako výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a v roce 2003 byl jmenován vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Tuto funkci opustil v roce 2013, kdy se stal výkonným ředitelem Institutu Václava Klause.

Více: https://www.institutvk.cz

Ukázky z knihy...

"To, co dnes vidíme, je také zásadní výzvou o budoucnost Evropy... a zejména její "integrovaná" část je plná pokrytectví, pseudo-humanismu a dalších pochybných konceptů. [Když] nejnebezpečnější z nich jsou v současné době módní, a nakonec sebevražedné, ideologie multikulturalismu a human-rightismu... Tyto ideologie podporují myšlenku, že migrace je lidským právem a že právo na migraci vede k dalším právům a nárokům včetně sociálních dávek pro migranty. Evropa je oslabována levicovou utopií, která se snaží přeměnit kontinent, který byl kdysi hrdý na svou minulost, do neschopného solidaristického stavu, přeměňujícího své obyvatele z občanů na závislé klienty."

„Jsme pevně přesvědčeni, že v případě současné migrační krize nejde pouze o jednu z mnoha krizí. Probíhající, ale bohužel ještě ani zdaleka nekulminující masivní migrační vlna je srovnatelná s dávnými invazemi „barbarských“ národů do antického světa. Ty pro tehdejší Evropu znamenaly dnes nepředstavitelnou destabilizaci existujících poměrů a tak rozsáhlý civilizační a kulturní regres, že si jeho překonání vyžádalo řadu staletí. Evropa se poté opakovaně musela bránit dalším podobným pokusům (Arabů, Mongolů, Turků) a mnohdy za cenu rozsáhlého utrpení a těžkých ztrát se až dosud vždy ubránila. I dnes jde o řádově srovnatelnou zásadní výzvu pro budoucnost Evropy (a českého státu).“

"Multikulturalismus a ideologie human-rightismu podporují myšlenku, že migrace je lidským právem a že právo na migraci vede k dalším právům a nárokům, včetně sociálních dávek pro migranty."

 „Evropa – a hlavně ta její „integrovaná“ část – je prolezlá pokryteckým a překrouceným humanismem a dalšími podobnými myšlenkovými koncepty, z nichž za nejnebezpečnější považujeme módní, ale ve svých důsledcích sebevražedné ideologie multikulturalismu a humanrightismu. Ty navádějí milióny lidí k rezignaci na domov, vlast, národ a stát a k absolutizaci názoru, že migrovat je lidským právem (že je na migraci nárok a že z tohoto nároku automaticky plynou nároky další – včetně sociálního zabezpečení migrantů).“

"...Migranti asi vnímali signály z Evropy vycházející, všimli si různých izolovaných výroků, uvěřili bruselské propagandě o EU jako „zemi zaslíbené“, slyšeli o sociálním ráji, kde jsou peníze (resp. sociální dávky) volně pro každého k dispozici“.

„Korunu všem těmto dlouho vysílaným signálům nasadily německé politické špičky, Angela Merkelová a Joachim Gauck, kteří k pochodu migranty přímo vyzvali, evropští (bruselští či s Bruselem souznějící) politikové, kteří svému multikulturalismu a své nelásce k národním státům asi opravdu věří, papež František a jeho „Halíkové“, kteří pokrytecky hlásají zcela „unlimited“ milosrdenství, a v neposlední řadě evropští kosmopolitní intelektuálové se svým tradičním zájmem o vznešené abstraktní ideje, ale zároveň s totálním (téměř rousseauovským) nezájmem o konkrétní lidské osudy,“