Klima-alarmisté se snaží vykreslit současné oteplování jako čistou hrozbu. Z jejich postoje se dá vyčíst, že „čím chladněji, tím lépe“ a „teplé klima je vždy škodlivé“. Pokud se nad tím ovšem zamyslíme, zjistíme, že to není zcela pravda.
Z médií, (ne)ziskovek i od mnohých politiků stále hlasitěji slyšíme, že změna klimatu je vážnou hrozbou, kterou je potřeba zastavit – i za cenu toho, že výrazně zchudneme a připravíme se o mnohé výdobytky moderní civilizace.
Je to ale opravdu tak?
Skutečně je změna klimatu tak vážným problémem?
A má vůbec cenu se ji pokoušet zastavit, nebo bude lepší se jí přizpůsobit?
Na tyto otázky se budu snažit odpovědět v této knize.
A jakožto člověk, který má k tématu ochrany přírody velmi blízko (jsem absolventem oborů Péče o životní prostředí – krajinná ekologie a Biologie ekosystémů) se budu zabývat ještě jednou otázkou, která ve veřejné diskuzi téměř nezaznívá:
Zda je ta „ochrana klimatu“ skutečně vhodným základem pro racionální ochranu přírody, nebo naopak přírodě spíše škodí.
V knite také rozeberu ideologický základ a zároveň nesmyslnost toho „třídního boje proti CO2“.
Dále uvedu konkrétní příklady, v čem klimatická ideologie škodí přírodě, a také některé skutečné problémy, které by se měly řešit a na něž se ve stínu klimatické ideologie téměř zapomíná.
Klimatická ideologie versus ochrana přírody / RNDr. Jan Sedláček / nakladatelství KnihyABB s.r.o., 2022
více:
http://knihyabb.cz/domu/4245-jan-sedlacek-klimaticka-ideologie-versus-ochrana-prirody.html
http://www.necenzurujeme.cz/jan-sedlacek.html
DOGMA II: „OTEPLOVÁNÍ NÁM VÝHRADNĚ ŠKODÍ“
Klima-alarmisté se snaží vykreslit současné oteplování jako čistou hrozbu. Z jejich postoje se dá vyčíst, že „čím chladněji, tím lépe“ a „teplé klima je vždy škodlivé“. Pokud se nad tím ovšem zamyslíme, zjistíme, že to není zcela pravda.
Podívejme se nejprve do historie. Jak jsem již popisoval, klima se vždy měnilo a střídala se teplejší a chladnější období. A ta teplejší zpravidla přinášela rozvoj civilizace, zatímco chladné výkyvy mnohdy znamenaly neúrodu, hladomory a zánik celých kultur. [16], [17]Dá se to vyčíst i z výše uvedených grafů na Obr. 1 a 2.
Významné oteplení v tzv. atlantickém období (cca před 8 tisíci lety) přineslo vznik a rozmach zemědělství, další teplé období se kryje s největším rozmachem Římské říše a poslední teplá doba před tou dnešní se odehrála ve vrcholném středověku, kdy přispěla k hospodářskému rozvoji (dokonce jsem mezi vědeckou obcí zaslechl spekulace i o tom, že delší vegetační doba umožnila v našich podmínkách u běžných plodin 2 úrody za rok).Naproti tomu ochlazení přinášelo spíše problémy.
Chladné podnebí přináší kratší vegetační dobu (a tím neúrodu) a mnohem tužší zimy – i u nás, ale v daleko větší míře v severských oblastech. Proto například chladný výkyv v 14.-19. století (tzv. malá doba ledová) přinesl v mnohých oblastech (i u nás) mnoho období bídy a hladomorů a navíc vymazal vikingské osídlení v Grónsku (více např. [18]).O čem se také málo mluví, je skutečnost, že teplejší podnebí zpravidla usnadňuje přenos vody i do jinak suchých oblastí.
Například Sahara byla v době atlantického optima porostlá zelení a právě ochlazení před 6 tisíci lety (tzv. Bondova událost 4) způsobilo její vysychání. A jakkoliv klima-alarmisté varují před katastrofálními suchy, je naopak docela možné, že oteplení přinese Sahaře i dalším suchým místům více deště. [8], [18]
Dalším zajímavým (a zpravidla přínosným) důsledkem oteplování je nárůst plochy vegetace na planetě.
Ačkoliv na některých místech ubývá zeleně a hlavně lesů (především v tropech), tak jinde (včetně střední Evropy) zeleně o to více přibývá a celkově je naše planeta, laicky řečeno, stále zelenější. [19] Jednou z příčin je i oteplování klimatu – vlivem toho se mnohde (i u nás) prodloužila vegetační doba, díky čemuž mohou rostliny za sezónu více vyrůst a vytvořit více živé hmoty. Velmi se diskutuje o vlivu samotného CO2 – některé studie již připouštějí, že jeho vyšší podíl ve vzduchu může pomoci k rychlejší fotosyntéze a tím i k rychlejšímu růstu, zejména v sušších oblastech. [20] (Podle mého názoru je to dané hlavně tím, že díky vyšší koncentraci CO2 stačí rostlinám mít otevřené listové průduchy po kratší dobu, za kterou jim z listů neunikne odparem tolik vody – a každá úspora vody znamená pro rostlinu v suchém klimatu značnou výhodu.) Na nárůstu vegetace se podílí i další jev způsobený člověkem – tzv. eutrofizace, což je nárůst množství živin (zejména dusíku a fosforu) v ekosystémech. Na některých místech může hrát roli i již zmíněný nárůst srážek (tím, že se lépe se přenáší voda od moře) a tím i vlhkosti dostupné pro rostliny.Oteplování navíc pomáhá celé řadě rostlinných a živočišných druhů (ačkoliv to alarmisté zamlčují a mluví jen o těch druzích, které to podle nich ohrožuje).
Jeden příklad z naší krajiny – lejnožraví brouci. Mnozí z nich jsou poměrně teplomilní, takže když se volná pastva hospodářských zvířat (jejichž trus potřebují k životu) v minulých desetiletích přesunula do vyšších (a tedy chladnějších) poloh, znamenalo to pro ně významnou nevýhodu. A právě oteplování těmto druhům značně pomohlo – díky němu totiž mohou přežít i v těch vyšších polohách, což některé z nich možná i zachránilo před vyhynutím. [21]Teplejší podnebí také může prospět našemu zemědělství.
Rozšiřuje se plocha, na níž lze pěstovat teplomilné rostliny (jako jsou některé druhy zeleniny nebo např. vinná réva) a zvyšuje se produktivita zemědělství ve vyšších nadmořských výškách, kde dříve bylo pěstování problematičtější kvůli krátké vegetační době a nižší průměrné teplotě. [22] Samozřejmě je ale potřeba odpovědný přístup zemědělců k půdě (především umožnit zasakování vody), o tom více v kap. 3.1 a 3.2.
A v neposlední řadě nám přineslo oteplování mírnější zimy oproti minulosti,
což samozřejmě znamená značné úspory za vytápění, více času pro venkovní práce (vč. stavebnictví) a další venkovní činnosti a také mnohem méně problémů v dopravě – ať už je to úspora za sypání silnic, méně dopravních nehod kvůli sněhu a ledu, nebo i rychlejší cestování bez zdržování (jen si představte, že byste museli od října do dubna neustále škrabat auto, odhazovat sníh a dávat pozor na náledí…).To vše se ještě umocňuje v severských oblastech, kde jsou mnohé plochy, které dříve byly trvale zamrzlé, dnes dostupné pro osídlení či zemědělskou činnost, což přináší další potenciál k rozvoji. [23] A jen tak na okraj – ideální možností využití tajícího permafrostu (zmrzlé půdy) je nahnat tam stáda hospodářských zvířat a vytvořit rozsáhlé pastviny – tím se jednak tato plocha využije pro potravinářské účely a jednak tento způsob využití krajiny výrazně zbrzdí případné škodlivé důsledky tání. [42] Paradoxně jsou to právě klima-alarmisté, kdo celou živočišnou výrobu zavrhují jako „klimaticky škodlivou“, ačkoliv právě masné chovy mohou přírodě, a nejen v tomto případě, velmi pomoci (více viz kap. 2.2.3).
Samozřejmě nesmíme zajít do opačného extrému než klima-alarmisté a tvářit se, jako by změna klimatu přinášela výhradně pozitiva a žádné problémy.
Potíže tu samozřejmě jsou – v našich podmínkách zejména vysychání krajiny v suchých letech a přehřívání měst v létě. Ovšem tyto potíže jsou oproti výhodám mnohem méně významné a navíc se (jak rozepíšu dále) dají snadno řešit i bez klimatické ideologie. A možná mnohem snáze, protože právě kvůli této ideologii je plýtváno mnoho peněz i energie na „třídní boj proti CO2“ namísto řešení skutečných problémů.Takže závěrem: Také druhé dogma klima-alarmistů je nepravdivé.
Změna klimatu nám přináší jak pozitivní, tak i negativní důsledky.
A podle mého názoru převažují (přinejmenším ve střední Evropě) ty přínosné.
