Základní škola. Historie začíná již v průběhu 11. století. Katolické církví, která dlouho měla monopol na vzdělávání, však nikdy nešlo o obecné vzdělání obyvatelstva, ale jen o cílenou výchovu budoucích kněží nebo podporu církevního systému.
Prvním skutečným reformátorem přístupu ke vzdělávání byl
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
Jedinečný tvůrce filosoficky založené pedagogické soustavy, kterou po vyhnání katolíky ze země české dál prosazoval a rozvíjel v Evropě, zvláště při pobytu ve Švédsku. Na svou dobu zastával revoluční názor, podle kterého by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat. Kladl důraz na kázeň, odmítal tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouštěl. Rovněž věřil, že řešení konfliktů mezi národy a kulturami lze dosáhnout jen výchovou a výukou cizích jazyků jak klíčů k poznání.
Zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám připravoval originální učebnice.
ŠKOLA ZA KOMENSKÉHO
Už za Komenského života si získaly v Evropě mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky
Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, známé jako Brána jazyků otevřená)
a Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech).
Z jeho knih se později učil i Goethe. Četl Komenského Orbis Pictus.
To svědčí jak o oblibě, tak o mimořádné kvalitě této učebnice jazyků ve světě, ale také o zcela zjevném úspěchu Komenského ve světě.
Komenský navrhoval tento školní systém:
- od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské
- od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
- od 12 do 18 má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina).
- od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.
Mimo Komenského existovaly v české kotlině i další velmi vzácné výjimky, které pozitivně přispěly k šíření vzdělávání.
Jením z nich byl opat augustinianského kláštěra v Zahani Ignác Felbiger (1744 – 1788).
Ten již v době svého působení v Zahani zavedl ve výuce hromadné vyučování a sepsal nařízení o povinnostech učitelů a podílel se na zásadní reformě pruského školství.
Felbigerova Methodní kniha z roku 1775.
Methodenbuch für Lehrer der deutschen Schulen in den kaiserlich-königlichen Erbländern.
Kniha methodní pro učitelé českých škol v císařských královských zemích.
Původně německá kniha, která sloužila k poučení učitelů, měla nakonec německo-české vydání. Felbiger zcela jasně kopíroval Komenského, který byl v té době vcelku neznámý a v podstatě zakazovaný. Komenský byl jako nepřítel katolické církve vyhnán ze země české a celý život prožil v zahraničí. (Převážně Polsko a Holandsko, kde nakonec zemřel)
Felbiger v knize podstatě popisuje a rozepisuje jeho učení.
To jest hromadné vyučování ve třídách, výuka od lehčího k obtížnějšímu, od známého k neznámému. Bylo zde propagováno čtení ve třídě, klasický postup >> přednášky učitele a následná diskuse k tématu.
Felbiger prosazoval tzv. katechickou jezuitskou metodu, to znamená správné kladení otázek a správné odpovědi.
V roce 1789 byla vydána jednodušší verze Methodní knihy s názvem Jádro methodní knihy.
POVINNÁ ŠKOLA ZA RAKOUSKA UHERSKA
Povinnou docházku do základní školy pro všechny děti v Čechách ustanovila poprvé Marie Terezie v roce 1774.
Školská reforma, formulovaná Všeobecným školním řádem ze dne 6.12.1774, vyjádřila poprvé v historii zájem státu na vzdělání veškerého obyvatelstva.
Všeobecný školní řád, který slovy císařovny vyzýval rodiče, aby své děti ve věku 6 – 12 let posílali do školy, samozřejmě počítal s tím, že v nově zřizovaných školách bude základní metodou hromadná výuka.
Byla to zásadní změna. V té době totiž převažovala výuka individuální.
Učitel hovořil s jedním žákem, kladl mu otázky a dával mu úkol, který kontroloval.
Povinná docházka byla tehdy šestiletá, s výjimkou pro letní období, kdy děti na vesnici nemusely školní docházky zúčastňovat, protože pomáhaly při polních pracích.
Celý název historického výnosu císařovny ze dne 6. prosince 1774 zněl (samozřejmě v němčině)
Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech c.k. dědičných zemích.
Jakákoliv zmínka o jiných než německých školách či o vyučování v některém mateřském (neněmeckém) jazyce v něm chyběla.
Úřady samozřejmě měly zájem na tom, aby se výuka v němčině, která byla oficiálním zemským jazykem, co nejvíc rozvíjela a rozšiřovala. Proto každého učitele, který vyučoval v němčině a jehož žáci vykazovali v ovládání německého jazyka pokrok, okázale odměňovaly.
Povinná škola byla od 11. srpna 1805.
Školský zákon opětovně vyhlásil povinnou školní docházku (od tereziánské doby podruhé) pro děti od 6 do 12 let.
Ustanovení však nebylo dodržováno. Mnohé děti docházely do školy nepravidelně, neboť musely pomáhat v hospodářství, a asi třetina dětí nenavštěvovala školu vůbec.
1869 se zavedl tzv. Hasnerův zákon
Skutečná osmiletá povinná školní docházka, národní školy, zrušení tělesných trestů (1870). Rozvoj měšťanských škol a učitelských ústavů. Národní obrození posílilo české školství.
Po Hasnerově zákonu z roku 1869 se platy staly výhradně peňěžními (dříve často naturálie) a byly tabulkově stanoveny podle typu školy, velikosti obce a praxe.
Kdy vznikly Střední školy
Nejstarší kořeny16. století. První gymnázia byla jezuitská.
Nejstarší doložené je z roku 1556 v Praze (Klementinum / Štěpánská).
Další jezuitská a piaristická gymnázia vznikala v 16.–18. století.
1849 – tzv. Exner-Bonitzův nástin (reforma středního školství v Rakousku):
Formalizoval gymnázia (obvykle 8letá) a reálky (reálné školy) jako střední školy.
Zavedl maturitu jako ukončení studia a podmínku pro vysokou školu.
Od 60. let 19. století (zejména po rakousko-uherském vyrovnání 1867) nastal velký rozvoj českých středních škol.
ČESKÁ POVINNÁ ŠKOLA 1918 – DNEŠEK
Československo (1918–1938)
1922 – Malý školský zákon
Zavedení osmileté povinné docházky, společné třídy chlapců a dívek, nové předměty (tělocvik, občanská nauka).
Německá okupace / Protektorát (1939–1945)
Úpadek, germanizace, uzavírání českých vysokých škol, perzekuce.
Československo po Druhé světové válce 1945 – 1948
Pokračuje systém z 1. republiky
Československo / Socialismus 1948 – 1989
1948–1953 – 9let / povinně 9 let
Základní škola trvala 9 let. Osmá i devátá třída byly její běžnou součástí a povinná školní docházka trvala rovněž 9 let.
1953 – cca 1960 – 8 let / povinně 8 let
Základní škola byla zkrácena na 8 let. Osmá třída znamenala konec základní školy, devátá třída jako součást ZŠ neexistovala (případně už odpovídala střední škole) a povinná docházka trvala 8 let.
1960–1976/84 – 9 let / povinně 9 let
Fungovala základní devítiletá škola (ZDŠ) v délce 9 let. Osmá i devátá třída byly součástí druhého stupně a povinná školní docházka trvala 9 let.
1984–1990 – 8 let / povinně 10 let
Základní škola měla opět jen 8 ročníků. Osmá třída byla posledním ročníkem ZŠ, devátá třída odpovídala prvnímu ročníku střední školy (a byla povinná) a celková povinná docházka trvala 10 let.
1990–1995 – 9 let / povinně 9 let
Základní škola se postupně vrátila k 9 letům. Osmá třída byla součástí ZŠ (s možností odchodu na střední školu), devátá třída byla zpočátku nepovinná a povinná docházka trvala 9 let.
Od roku 1995 (současnost v ČR) – 9 let / povinně 9 let
Základní škola má standardně 9 ročníků. Osmá i devátá třída jsou povinnou součástí druhého stupně ZŠ a povinná školní docházka trvá 9 let.
ČESKÉ ŠKOLY A PLATY UČITELŮ
Orientační roční platy – Rakousko Uhersko (v zlatých / později korunách)
Učitelé obecných škol (venkov) / 500–750 zlatých (později cca 1 000–1 500 K)
Učitelé ve větších obcích / městech / 700–1 150 zlatých
Řídící učitelé / nadučitelé / vyšší o několik set zlatých + příplatky
Středoškolští profesoři (gymnázia) / základ kolem 1 400 zlatých + služební postup (výrazně lépe placení)
Příplatky:
Po 5 letech služby obvykle +10 %, dále podle lokality (větší města vyšší „činovné“).
Měsíční platy učitelů vs. průměrná mzda (ČSR/ČSSR/ČR)
Nejlépe na tom byli učitelé za 1. republiky. Po roce 1989 dlouho podprůměrní, krátký vrchol v letech 2017–2021, poté opět pokles.
1918–1938
V roce 1930 průměrná mzda: 789 Kč / Učitelé: 1 800–3 800 Kč (často 2–5× průměr)
1948–1989 (socialismus)
Kolem průměru (nivelizace mezd).
Koncem 80ých let byla průměrná mzda: cca 3 170–3 340 Kčs / Učitelé: kolem 94 % průměru (cca 3 000 Kčs)
1990–2017
Platy učitelů nízké. Cca 105–110 % průměru (jedny z nejnižších v OECD).
2017–2021
Růst na historické maximum 125 %.
V roce 2017 byl průměrný plat učitelů: 31 548 Kč (cca 106 % průměru)
V roce 2021 byl průměrný plat učitelů: 47 833 Kč (cca 125 % průměru)
2022–2025
Pokles mezd zpět na 108–109 %.
V roce 2025 byl průměrný plat učitelů: 53 346 Kč ZŠ: 55 280 Kč / SŠ: 58 400+ Kč
Průměrná mzda v ČR: 49 215 Kč tj. 108,4 %
2026 (odhad): Stagnace nebo mírný růst kolem 108–110 % (cíl 130 %).
SLOVENSKÁ ŠKOLA PŘED VZNIKEM ČESKOSLOVENSKA 1918
Do roku 1875 byly všechny slovenské střední školy uzavřeny společně s Maticí slovenskou.
Základní školy:
V roce 1910 bylo na území Slovenska z celkového počtu 2 922 lidových škol pouze 350 čistě slovenských.
Střední a vysoké školy:
V roce 1918 neexistovala na Slovensku ani jedna slovenská střední škola ani vysoká škola. Apponyiho zákony (1907): Tyto zákony zavedly povinnost pro děti ovládat po skončení 4. třídy maďarštinu slovem i písmem.
Maďarizace se projevovala i v úředních statistikách. Odhaduje se, že mezi lety 1880 a 1910 bylo v důsledku asimilace “ztraceno” přibližně 300 000 až 400 000 Slováků
Útlak a chudoba vedly k masivní emigraci. Mezi lety 1870 a 1914 odešlo do USA přibližně 500 000 mluvčích slovenštiny.
Veřejná správa a kultura – Slovenština byla prakticky vytlačena z veřejného života: Soudy a úřady: Jednacím jazykem byla výhradně maďarština.
