Znáte kouzelnou knihu Děti z Bullerbynu? Autorkou je švédská spisovatelka Astrid Lindgren (14.11. 1907 – 28.1. 2002). Je z těch několika málo knih, které si v životě přečtete několikrát jako děti a pak jako dospělí. Protože je to knížka nadčasová. Já například dodnes nevím, jak to Lassy myslel s tím kopcem, který se vždycky natočí tak, aby se z něho šlo dolů.
Je to kniha skvělého vyprávění o dětech, o jejich drobných radostech i starostech. A hlavně o tom, čím jednou budou a co udělají až budou úplně dospělí.
Příběh Olleho, Lasseho, Bosseho, Lisy, Anny a Britty je popsán v průběhu jednoho roku, během kterého poznáte všechno, co se stane v malém Bullerbynu.
Hlavně se však dozvíte, jak je v životě důležité přátelství, láska k rodičům, že ne všechno se dá schovat před holkama nebo co je to Pontus.
Což pro děti jsou veledůležité věci a dle mého, by měly být důležité i pro dospěláky.
A proč je ta knížka nadčasová?
Vypráví o věčně trvajícím dětském světě poznávání a fantazie. Dvou nejdůležitějších věcech, které nás učí být skutečnými lidmi.
“Bullerbyn je tak vysoko, že když jdeme do Storbynu, kam chodíme do školy a kde je taky obchod, jdeme celou dobu z kopce.
Když ale jdeme zase domů, je to samozejmě do kopce. Lasse říká, že až bude velký a bude sakumprásk inžinýrem, že pak vynalezne kopec, který se dá otáčet, takže se po něm vždycky půjde jen dolů.”
Astrid Lindgren se uměla dívat dětskýma očima na svět, který je sice na první pohled stále stejný a všední, ale ve kterém je skryto plno tajemství a neuvěřitelných věcí a událostí, které je nutno objevovat. Ovšem pokud zapojíme fantazii a umíme se dívat s otevřenýma očima.
„Když jsme pak šli domů, bylo nádherné počasí… Lasse řekl, že smíme šlapat jen na kameny, co jsou na kraji silnice. Kdo šlápl na zem, ten jako hned umřel… Potom jsme vylezli na plot a šli jsme po něm.“A doma Lisa najde jedenáct slepičích vajec v rybízových keřích a dostane za ně peníze! Prázdniny začínají skvěle.
x
„V háji za Sörgårdenem je plno balvanů… Tam jsme si chodily hrát Britta, Anna a já. Jednou si Britta vyvzpomněla, že bychom si měly udělat ve skalní skulině domeček. Bylo to tam docela jako v pokojíčku. Jú, to bylo prima!“
x
„Měla jsem v kapse dlouhatánský provázek… napadlo mě, že bychom si s ním mohly pěkně vyhrát. … Britta a Anna běžely domů a potom jsme si dlouho posílaly dopisy. Bylo to hrozně zábavné… Hrály jsme, že jsme princezny uvězněné ve dvou zámcích a hlídají nás draci.“
x
„Myslím, že narozeniny a štědrý den jsou nejkrásnější dny z celého roku. A svoje nejkrásnější narozeniny jsem zažila, když mi bylo 7 let. … Probudila jsem se brzy… V tu ránu se dveře otevřely a byli tam Agda… která držela v rukách koláč a byl na něm nápis Lisa 7 let…“
Víc o této knížce není opravdu třeba psát. Takové knihy je třeba číst a číst ! Dokud budeme žít.
Astrid Lindgren (*14. 11. 1907 – †28. 1. 2002)
Její knížky si získaly oblibu dětských čtenářů téměř na celém světě. Byly přeloženy do 40 jazyků a autorka za ně dostala četná ocenění ve Švédsku i v zahraničí. Je tedy docela přirozené, že A. Lindgren se stala jako jedna z prvních nositelkou Ceny H.Ch. Andersena – ocenění za její celoživotní dílo.
I na letním táboře můžete takovou knížku číst nebo si dokonce některé scénky zahrát. Viz video…
