Alenka z planety Země od populárního sovětského Kira Bulyčova (18.10. 1934 – 5.9. 2003). Ti starší možná vzpomenou Ohníček a pak knížku, která vyšla v roce 1985 s ilustracemi Jaroslava Maláka. Pokud vás napadá podobnost z knihou Alenka z Říše divů Lewise Carrolla, pak je opravdu okrajová.
Neuvěřitelné příběhy Alenky Selezněvové na různých planetách naší Galaxie mají společného s Alenkou z Říše divů Lewise Carrolla snad jen dvě věci.
Nestane se ji nic zlého. Jak to dělá, bude pořád pro malé čtenáře velká zahada. Ale dělo se to, a její tatínek, vypravěč, to nikdy neprozradí. A potom něuvěřitelná smršť různých příhod, která svědčí o nesmírné00nímavosti Kira Bulčova s dětským čtenářem. Fantazie a schopnost nekomplikovaného vyprávění mu rozhodně nechyběla. Proto i dnes jsou jeho příběhy tak napínavé, že se od nich děti jen těžko odpoutávají.
Pohádka je pohádka, a pokud se ji rozhodnete ignorovat, odejde stranou a život se zase stane jednoduchý, jako tramvaj.
Kir Bulyčov
Kir Bulyčov je jedním z nejpopulárnějších sovětských autorů sci-fi.
A řadil se mezi ruské velikány scifi jako byl Alexandr Bělájev, Ivan Jefremov, bratři Strugatští a samosebou i Asimov, který ovšem prožil život v USA.
Bulyčov si nemyslel, že autoři sci-fi mohou předpovídat budoucnost. Myslel si, že všechno může vysvětlit pouze věda. A nejdůležitější na Zemi je člověk a jeho schopnost EMPATIE.
“Je to obrovské štěstí, že na světě existují ruce, které ti mohou přinést dobro.”
Kir Bulyčov, “Osada”.
Jeho knihy se staly opravdovými okny do vesmíru a do jiných světů. Kir Bulyčov byl ale většinou považován za dětského scifi autora.
Částečně kvůli cyklu o Alise Selezněvové a filmu “Host z budoucnosti”. Asi mu to vyhovovalo, protože ho to také vyvázalo z cenzury. Ale samozřejmě byl mnohem hlubší a komplexnější Bulyčov psal básně, divadelní hry, detektivky, publicistiku, díla v žánru populárně-vědecké literatury a alternativní historie.
První vědeckofantastickou povídku napsal Kir Bulyčov v roce 1966. Jmenovala se Děvčátko, které se nestane nic zlého.
Jeho nejznámějším dílem je cyklus dětských knih o dívce z budoucnosti, Alise Selezněvové, který značně ovlivnil sovětskou kulturu.
Autor na tomto cyklu pracoval několik desetiletí, od roku 1965.
Podle knih o Alise bylo v Rusku a v SSSR natočeno osm filmových adaptací.
Jednou z nejoblíbenějších filmových adaptací příběhu Alisy je animovaný film z roku 1981 „Tajemství třetí planety“.
Tento animovaný film byl opakovaně zařazován do seznamů nejlepších animovaných a sci-fi děl.
Za vytvoření tohoto filmu byli Roman Kačanov, Kir Bulyčov a Natalja Orlovová oceněni Státní cenou SSSR v roce 1982.
V Československu pak vyšly knížky: Alenka z planety Země (1985), Alenčiny narozeniny (1987), Milión Alenčiných dobrodružství (1989).
A pokud bychom se podívali do starých časopisů, tak nalistujte Ohníček Alenčina putování ročník XXX (1979/80) / Za sto let v ročníku XXXI (1980/1).
Ilustrace Jaroslav Malák
Kir Bulyčov (1934 – 2003)
Skutečné jméno spisovatele bylo Igor Vsevolodovič Možejko. Pseudonym „Kirill Bulyčov“ byl vytvořen z jména jeho manželky a dívčího příjmení jeho matky. Postupem času se jméno „Kirill“ na obálkách knih začalo psát zkráceně – „Kir.“, a později i tečka zmizela, a vzniklo tak známé „Kir Bulyčov“.
S psaním sci-fi začal v roce 1965. Do roku 1982 spisovatel skrýval své skutečné jméno, protože se obával, že vedení Institutu východních studií, kde pracoval, nebude považovat sci-fi za seriózní činnost a že by po odhalení pseudonymu mohl být propuštěn.
Jeho knížky už byly vydány v Bulharsku, Maďarsku, Německé demokratické republice, Německé spolkové republice, Rumunsku, Švédsku, USA a samozřejmě také v Československu.
Nejslavnější je jeho cyklus Alenčiných dobrodružství (Приключения Алисы). Velmi známé jsou desítky jeho krátkých povídek o provinčním městečku Guslar.
Kir Bulyčov / Alenka z planety Země / Ilustroval Jaroslav Malák / Z ruského originálu Děvočka s Zemli, Dětskaja litěratura 1974, přeložil ing. Pavel Weigel / Praha, 1985
Ilustrace Jaroslav Malák
Výpisky z knihy Alenka z planety Země…
Zítra jde Alenka poprvé do školy. Bude to neobyčejně zajímavý den. Dnes už od rána videofonují Alenčini přátelé a známí a všichni jí blahopřejí. Alenka ostatně už tři měsíce nedá nikomu pokoj – stále vypráví o své budoucí škole.
Marťan Bus jí poslal nějaký podivný penál, který dosud nikdo nedokázal otevřít. Ani já, ani moji spolupracovníci, mezi nimi i dva doktoři věd a hlavní mechanik zoologické zahrady.
Šuša prohlásil, že půjde do školy společně s Alenkou a přesvědčí se, zda je její učitelka dostatečně vzdělaná.
Nesmírný zmatek. Mám pocit, že když jsem šel poprvé do školy já, byl zmatek mnohem menší.O dva měsíce později jsem si přečetl v časopise KOLEM SVĚTA článek s názvem TAKOVÍ BYLI TUTEXI. Psali v něm, že se v mar-ťanské poušti podařilo nalézt cenné památky kultury Tutexů. Vědci se nyní zabývají luštěním nápisů nalezených uvnitř obydlí. Nejzají-mavější však je, že se na pyramidě našel skvěle zachovaný portrét Tutexe. A hned vedle byla fotografie pyramidy s tímto portrétem.
Portrét mi připadal povědomý. Zmocnilo se mě strašlivé pode-zření.
„Alenko,“ řekl jsem přísně, „přiznej se. Nenakreslila jsi něco na pyramidu, když ses ztratila v poušti?“„Neprodal byste mi ho pro moskevskou zoologickou zahradu?“
„Ne,“ odvětila jedna a hadových hlav, druhá mezitím klesla dolů. „Ale mohu ho vyměnit.“
„Bohužel nemám nic na výměnu.“
„Třeba za tento kousek, za toto zvířátko,“ pravil had a ukázal de-seti nožkami na Alenku.
„To nejde,“ pokusil jsem se neurazit, protože sám jsem nedávno pokládal rozumnou bytost za nerozumného ptáka. „To je moje dcera.“
„Tfu, to je hrůza!“ vzplanul had hněvem. „Hned zavolám stráž. To je přísně zakázáno!“
„Co je zakázáno?“ podivil jsem se.
„Prodávat vlastní děti a vyměňovat je za zvířata je také zakázáno. Nečetl jste u vchodu tržní řád? Jste netvor a barbar!“
„Ale kdepak,“ zasmál jsem se. „Se stejným úspěchem mohu pro-dat Alenku jako ona mne.“
„Ještě líp!“ vykřikl had a přitiskl barevnou kouli k hrudi. Indikátor se zřejmě polekal, zbělal a na zádech mu vyskočily červené tečky. „Dcera prodává vlastního otce! Kdo to kdy viděl?“„Kam se chystáte teď?“ zeptal se Poloskov kapitánů.
„Pospíchám k Plutu, kde se stavějí lodě s motory na galaxium, odpověděl Druhý kapitán. „Doufám, že mi svěří jednu z prvních.“
„Nejdřív poletím domů, na planetu Fix,“ řekl Třetí kapitán. „Ne-byl jsem doma moc dlouho. Potom také začneme stavět loď s novým pohonem.“
„Já musím na Venuši,“ pravil První kapitán. „Venuše se už stěhuje na novou oběžnou dráhu. Ještě několik měsíců a moje práce tam skončí. Potom se připojím ke svým druhům.“
