Problém tří těles. Liou Cch’-sin a jeho vize člověka cestujícím časem

Jedinečná scifi kniha Problém tří těles je první částí trilogie Vzpomínka na Zemi (2. díl Temný les a 3. díl Vzpomínka na Zemi). Autor Liou Cch’-sin naprosto fascinujícím stylem popisuje chování lidí na planetě Země, když zjistí, že se k nim blíží cizí civilizace a chce je ovládnout.

„Problém tří těles“ Liou Cch -sina je fascinující fúzí vědecké fikce a filozofických úvah o komunikaci, evoluci a konfliktu mezi různými kulturami a civilizacemi.
Kniha se dostala do povědomí díky svému naprosto unikátnímu pohledu na problém mimozemských civilizací a současně se opírá o reálné vědecké teorie.

Liou Cch’-sin v knize Problém tří těles popisuje kontakt s mimozemskou civilizací?

Vynikajícím způsobem propracované příběhy jsou je zasazeny do dvou časových rovin – období Kulturní revoluce v Číně a moderní doba.
Příběh začíná, když vědkyni jménem Jüan Ťin-jing kontaktují úřady po tragické smrti jejího otce v době Kulturní revoluce. V důsledku atmosféry nedůvěry a represí se snaží věnovat vědeckému výzkumu.
Virtuální realita a první kontakt

Děj se postupně přesouvá k tajnému vojenskému projektu, který sestavuje simulaci sluneční soustavy, aby zkoumal potenciální obyvatele na jiných planetách. Tento projekt spojuje tým různých vědců, a jedním z nich je Wang Miao, fyzik, který se zaplete do záhadných událostí spojených s virtuální realitou a mimosvětelským kontaktem.

Co jsou Tři tělesa
Kniha se pozornost na planetu Trisolaris, která se nachází v nebezpečném trojhvězdném systému, kde extrémní klimatické změny ohrožují život. Pomocí simulace se prolne realita a virtuální svět. Trisolárníci (obyvatelé této slueční soustavy) se rozhodnou poslat zprávu na Zemi a zjistit, zda je možné navázat kontakt s lidmi.

Konflikt a etické otázky
Jak se lidé a Trisolárníci setkávají, příběh rozplétá morální a etické otázky ohledně přežití a vývoje civilizací. Vědci, kteří se účastní projektu, se dostávají do konfliktu se skupinami, které podporují lidské vyhynutí ve prospěch Trisolárinců.

Román Liou Cch´sina končí na neobyčejně napínavě.
Lidé zjistí, že Trisolárníci se blížící k Zemi a že jejich technologie by mohla znamenat hrozbu pro lidskou civilizaci. Příběh přináší složité otázky o lidské schopnosti přežít v případě kontaktu s technologicky vyspělejšími bytostmi a o etických dilematech, která vzbuzují.

Výpisky:

Úryvek z Minulosti mimo čas:
Hibernace — člověk poprvé cestuje časem

Nová technologie dokáže od základů proměnit společnost, jenže když je teprve v plenkách, málokdo odhadne její pravý potenciál.
Kupříkladu počítače lidé zpočátku považovali za pouhý nástroj ke zvyšování produktivity a zazněly i hlasy, že celý svět si do budoucna bohatě vystačí s pěti počítači. Umělá hibernace na tom byla podobně. Než se stala skutečností, veřejnost měla za to, že nabízí především naději nevyléčitelně nemocným pacientům, že je uzdraví medicína budoucnosti. A když se nad hibernací zamysleli trochu víc, napadlo je, že by ji mohli využít i k mezihvězdným cestám. Jakmile však opravdu přišla na svět a člověk se na ni podíval prizmatem sociologie, bylo okamžitě zřejmé, že od základů změní celou lidskou civilizaci.

To vše stavělo na jediné ideji: zítra bude lépe.

Byla to poměrně nová světská víra, produkt několika předkrizových staletí. Kdysi dávno by taková představa v lidech spíše budila veselí. Středověká Evropa byla ve srovnání s antickým Římem materiálně i intelektuálně chudší. V Číně se lidem za dynastií Wej, Ťin a Severních a jižních dynastií žilo hůř než za předchozí dynastie Chan a dynastie Jüan a Ming byly podstatně horší než dřívější Tchang a Sung. Teprve s nástupem průmyslové revoluce se stal pokrok společenskou konstantou.

Víra lidstva v budoucnost sílila a svého vrcholu dosáhla v předvečer trisolaranské krize. Studená válka byla už nějaký pátek minulostí, a třebaže problémy typu znečišťování trvaly dál, pro většinu lidí byly pouhou nepříjemností. Z materiálního hlediska byl život čím dál pohodlnější a zdálo se, že daný trend bude už jen zrychlovat. Kdyby se tenkrát někdo lidí zeptal, jak bude podle nich svět vypadat za dalších deset let, asi by se dočkal spousty různých odpovědí. Málokdo by však pochyboval o tom, že za sto let už si lidstvo bude žít jako v ráji. A není divu, že si to všichni mysleli — vždyť stačilo porovnat vlastní život s tím, jak před sto lety žili jejich předci!

A když teď máme tu hibernaci, kdo by chtěl zůstávat v přítomnosti?

Ze sociologického hlediska mnohem menší komplikace než hibernace přinesla například technologie klonování člověka. S klonováním se pojily nanejvýš morální otázky a ty si navíc kladli jen ti, jejichž mravní kompas se orientoval podle křesťanství. Oproti tomu problémy, které šly ruku v ruce s hibernací, byly velmi praktické a dotýkaly se celé lidské rasy. Začala se šířit obava, že jakmile se z hibernace stane všeobecně dostupný komerční produkt, pak všichni, kdo šiji budou moci dovolit, bez váhání naskočí do rychlíku do budoucnosti a zbytek lidstva zůstane na peronu, v relativně deprimující přítomnosti, a nezbude mu, než si onen vysněný ráj vybudovat. Ještě větší starost však lidem dělalo lákadlo ze všech nejpřitažlivější — nesmrtelnost.

Vzhledem k překotnému vývoji moderní biologie veřejnost uvěřila, že nesmrtelnost se za sto či dvě stě let stane skutečností. V takovém případě by lidé, kteří by se nechali hibernovat, udělali první krok na cestě k věčnému životu. Vůbec poprvé v dějinách by se rozevřely nůžky mezi smrtelníky a nesmrtelnými. Potenciální důsledky si raději nikdo ani nepředstavoval.

Na světě zavládlo podobné napětí jako v době postkrizo- vého eskapismu — historikové tu éru později nazvali raný eskapismus nebo také časový eskapismus. A tak úřady po celém světě začaly výzkum hibcrnaění technologie omezovat ještě horlivěji než výzkum té klonovací.

Jenže trisolaranská krize nenechala kámen na kameni. Rajská budoucnost se doslova přes noc proměnila v peklo na Zemi. Nyní k ní s nadějí nevzhlíželi už ani nevyléčitelně nemocní. Co kdyby po probuzení zjistili, že svět stravují plameny války a oni neseženou ani aspirin?

V postkrizové době hibernační technologie dostala zelenou a mohla se rozvíjet bez omezení. Brzy přišla na trh jako všeobecně dostupný komerční produkt a lidé tak mohli vůbec poprvé začít cestovat napříč staletími.