V Británii se v roce 2024 začalo dílo Williama Shakespeara považovat za „rasistické a sexistické“, a proto by nemělo být uváděno ve školách ani v divadlech.
Podle studie University of Roehampton financované daňovými poplatníky byl Shakespeare ve své době neúměrně propagován a umožnil „bílým, tělesně zdatným, heterosexuálním, cisgender mužským příběhům“ ovládnout divadlo.
Modernity.news uvádí:
The Telegraph uvádí, že dozorce studie, Andy Kesson, si stěžuje, že „mužství a nacionalismus byly rozhodujícími motivačními faktory při vzestupu Shakespeara jako arbitra literární velikosti“ a dodal, že „[my] musíme být mnohem, mnohem podezřelejší Shakespearovo místo v současném divadle“.
Je evidentní, že v Shakespearových hrách není dostatek černých a hnědých invalidních queer transgender migrantů. A to neoliberlní "vědce" zvedá ze židlí.
Jako protiklad k Shakespearově nedostatku rozmanitosti badatelé inscenují inscenaci hry Johna Lylyho.
Jedná se o dramatika ze stejné doby jako Shakespeare, který však nebyl tak úspěšný.
"Vědci" tvrdí, že hra Lylyho Galatea nabízí „bezpříkladnou pozitivní a průnikovou demografickou skupinu, která zkoumá životy feministek, queerů, transgenderů a migrantů“.
Vzhledem k tomu, že v té době žádná z těchto společenských konstrukcí neexistovala, každý se zdravým rozumem dojde k závěru, že část "vědců" se nám proměňují na ideology a přepisovače historie.
Britský komik a autor Andrew Doyle také poznamenal:
„Existuje velmi dobrý důvod, proč se Shakespeare hraje často a John Lyly ne. Shakespeare byl zdaleka nejlepším dramatikem. Ideologové dnes redukují skutečné umění na pouhé mechanismy k prosazování zvrácené gender ideologie.“
Shakespearova díla byla přeložena do 100 jazyků a stále rezonují mezi lidmi po celém světě.
Láska, nenávist, ambice, ztráta, žárlivost – všechny univerzální emoce, se kterými se všichni stále ztotožňujeme.