Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy – s tím dobrým i s tím zlým.
Helga je tady vyrostla, starala se o rodinu, vychovala děti a pak zůstala sama. Opuštěná. Plná bolesti, smutku a trápení. Teď ji osmileté zvídavé děvče bez předsudků vytrhlo z beznaděje a pomohlo opustit hrůznou minulost. Díky Klárce přestala Helga být jen tou, na kterou jednoho děsivého dne, naštěstí i bohužel současně, ve vesnici všichni zapomněli.
Prostě na mě zapomněli / Jiří Holub / Vydal Jas, 2015 / http://www.jasknihy.cz
Jiří Holub, 14. 4. 1975, vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. Magisterský titul získal na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, kde studoval u Daniely Fischerové, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama. Inspiraci pro své knížky čerpá z předchozích i současného zaměstnání – byl prodavačem, hlídačem, průvodcem, moderátorem v rozhlase, instruktorem přechodu přes žhavé uhlíky, kuchařem, cestovatelem, recepčním a nyní je kastelánem na zámku Hrubý Rohozec a v zimním období tráví pracovní dovolené v Latinské Americe a Africe, kde pracuje pro cestovní kancelář a píše.
Je spoluautorem úspěšných sborníků tvůrčí skupiny Hlava nehlava – Zuby nehty (2007), Tisíc jizev (2008), Ruce vzhůru (2009) a Noční můry nespí (2011) a autorem knih Kolik váží Matylda (2009), Vzpoura strašidel (2010), Zádušní mše za hraběnku (2011) a Jak se zbavit Mstivý Soni (2012). V almanachu Povídka roku 2006 publikoval svou vítěznou povídku Čas jít a čas jít domů.
Ve stejném roce zvítězil s povídkou Ta Čtvrtá na Pražském festivalu spisovatelů a cenu za ni si odvezl i ze zlínského Literárního května.
Od roku 2014 mu vyšly všechny dětské knihy ve slovenštině.
„Dítě je znovu hrdinou, ale nečekejte legraci jako v knížkách Vzpoura strašidel, Kolik váží Matylda a Jak se zbavit mstivý Soni. Hlavní postavu svého nového díla, osmiletou holčičku, uvrhl spisovatel Jiří Holub do surového prostředí poválečných Sudet.“
(Miloslav Lubas, iDNES.cz)
Z úvodu knihy...
Uteklo sedmdesát let od okamžiku, co se tohle všechno stalo. Nikdo z těch, o kterých tu píšu, už nejspíš není na živu. Ani jediný. Všechny vzala zem, ty mladší oheň, náhrobní desky do jedné ztratily svou barvu. Dohnalo mě stáří.
Kdo ví? Zítra už třeba nevstanu, nezatopím, nedám slepicím a kočce, neotevřu okno, nepodívám se na západ slunce tam – nad Wolfgangem.
Zmizím, zapomenutá a sama. Každým dnem jsem si víc a víc jistá tím, že to bude brzy.
Ale dnes ještě ne. Nechci. Nemůžu. Potřebuju ještě udělat jednu věc, říct někomu o ní. O Helze. A o tom, co se stalo, ani ne půl roku po válce.
Nikdy jsem nic z toho nevyprávěla živé duši.
Znala jsem Helgu chviličku, prošla mým životem asi jako letní bouřka, prudká a krátká – ale stejně nikdy nezapomenu.
Abych odešla čistá, musím ještě jednou zpátky na valník...
